30 Cdo 991/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Magistrátu h. m. P., 2) D. d., 3) D. d. a 4) D. d., o ochranu osobnosti, vedené
u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 37 C 38/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2003, č.j. 1 Co 240/2002-32,
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil především odkazem na ustanovení § 104 a § 103 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") ve spojení
s ustanovením § 19 téhož zákona a § 18 odst. 2 občanského zákoníku. Připomněl, že
v posuzované věci žalobcem označení žalovaní, t.j. Magistrát h. m. P., a jím řízené organizace nemají způsobilost být účastníky řízení. Tato procesní situace proto vedla k zastavení daného řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o.s.ř.
Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 24. března 2003 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce dne 21. května 2003 včasné dovolání. Jako důvod především uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a současně, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatel ve svém dovolání zejména připomíná, že v posuzované věci jde o porušování lidských práv, porušování zákonů a okrádání obyvatel domova důchodců, o nehospodárné hospodaření, korupci a neřešení případů, na něž žalobce upozornil. Především pak žádá, aby další jednání proběhlo v D. d. v P., aby se jej mohli účastnit i obyvatelé tohoto domova. I další obsah dovolání se pak zabývá výhradami žalobce vůči domovu
důchodců i vůči prvnímu žalovanému. Dovolatel navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu (stejně tak jako usnesení soudu prvního stupně) bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena
k dalšímu řízení.
K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.
Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení, (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.), se dovolací soud zabýval dále především otázkou možné přípustnosti tohoto dovolání s pozitivním závěrem (§ 239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dále pak uvážil, že dovolání je charakterizováno obsahovými
i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř., přičemž vychází
z dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolací soud poté přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v souladu s ustanovením
§ 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba považovat za správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).
V daném případě dovolatel ve svém dovolání, jehož obsahem je dovolací soud vázán, exponuje v obecné rovině okolnosti jeho sporu s žalovanými. Nikterak však případně nepolemizuje s právními důvody, které byly podkladem vlastního rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení v této věci podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. Protože dovolací soud současně tyto důvody shledává přiléhavými a v souladu s výše zmíněnou právní úpravou, dovolacímu soudu tak nezbylo, než toto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. zamítnout. Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení dovolatel neměl úspěch, zatímco žalovaným v něm žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu