30 Cdo 993/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. V. K., proti žalovanému Z. K., o určení neplatnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp.zn. 8 C 233/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2010, č.j. 17 Co 345/2010-46, takto
Dovolání se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst.2 o.s.ř.) : Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, usnesením ze dne ze dne 31. srpna 2010, č.j. 17 Co 345/2010-46, potvrdil usnesení Okresního soudu v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. července 2010, č.j. 8 C 233/2009-39, jímž soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalobce (dále též „dovolatel“). Zabývá se důvody, které jej vedly k podání žaloby ve věci samé i okolnostmi, které podle jeho názoru odůvodňují přiznání osvobození od placení soudního poplatku. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadená usnesení zrušil a aby mu byla ustanovena konkrétní zástupkyně z řad advokátů. Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, postupoval podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 – dále jen „o.s.ř.“ (srov. čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, přípustné není. Občanský soudní řád v ustanovení § 239 o.s.ř. uvádí usnesení odvolacího soudu jen procesní povahy (bez vztahu k věci samé), proti nimž je dovolání přípustné. Výčet těchto usnesení je taxativní, a proto proti jiným, zde neuvedeným usnesením odvolacího soudu procesní povahy (např. proti usnesení odvolacího soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, nebo o tom, že se účastníku neustanovuje zástupce z řad advokátů ), nelze podat dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Nejvyšší soud - z důvodu nepřípustnosti dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu – ani nevedl žalobce k odstranění vad dovolání a podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení a to s ohledem na ustanovení § 241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. Podle posledně zmiňovaného ustanovení totiž není-li splněna podmínka uvedená v § 241 (povinné zastoupení, pozn. Nejvyššího soudu), postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné. O nákladech řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.