KSLB 57 INS 6199/2010 57 ICm 2924/2011 30 ICdo 23/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) V. N., a b) M. N., zastoupených JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Liberci II., Valdštejnská 381/6, proti žalované KOPPA, v. o. s., se sídlem v Liberci I – Staré město, Mozartova 679/21, identifikační číslo osoby 254 28 578, insolvenčnímu správci dlužníka M B M – Benátky nad Jizerou, s. r. o., se sídlem ve Stráži nad Nisou, Svárov 5, identifikační číslo soby 251 47 323, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 57 ICm 2924/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2013, č. j. 102 VSPH 247/2013-77, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) poté, co přihlédl k čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., a k čl. II bodů 2 a 3 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání žalované (dále již „dovolatelka“) proti v záhlaví citovaném rozsudku Vrchního soudu v Praze, není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu § 237 o. s. ř. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b, § 224 odst. 1 a § 146 odst. odst. 1 písm. c) o. s. ř. (per analogiam), neboť důvody pro aplikaci § 146 odst. 3 o. s. ř. osvědčeny nebyly. Je tomu tak z toho důvodu, že vyjádření žalobců směřovalo k meritu věci, ačkoliv dovolání neobsahovalo zákonem stanovené náležitosti a bylo tudíž zjevné, že musí být odmítnuto; proto výdaj žalobců spojený s jejich vyjádřením k dovolání nelze považovat za účelně vynaložený. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. července 2014
JUDr. Pavel V r c h a předseda senátu