30 Nd 154/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně M. Ž., zastoupené advokátkou, proti žalované S. M. P. s.r.o., zastoupené advokátkou, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 84/2004,
o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 84/2004, se nepřikazuje Krajskému soudu v Brně.
Žalobkyně navrhuje přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně, v jehož obvodu bydlí, neboť událost se stala v B., kde se nachází též opatrovnický spis žalobkyně a kde žije i matka žalobkyně, jejíž výslech coby svědkyně žalobkyně navrhuje. Matka žalobkyně je nemocná (těžké astma) a nezaměstnaná, takže s náklady, jež by žalobkyně a její matka musely naložit v souvislosti s cestováním do P., by se jen ztěží vyrovnávaly.
Žalovaná s přikázáním věci Krajskému soudu nesouhlasí, neboť by to bylo pro žalovanou „zásadně nepříznivé“. Skutečnost, že se v B. nachází opatrovnický spis žalobkyně, že se událost stala v B. a že je tam bydliště žalobkyní navržených svědků neodůvodňuje přikázání věci Krajskému soudu v Brně.
Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu,
pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená § 84 a § 85 odst. 3 o.s.ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp.zn. I. ÚS 144/2000).
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu.
O takový případ se v projednávané věci nejedná. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí žalobkyně a svědkyně, nemohou být jejich sociální poměry, nýbrž takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Neumožní-li žalobkyni její sociální poměry účast při jednání u místně příslušného soudu, nic nebrání tomu,
aby byla v projednávané věci vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 odst. 2 o.s.ř.). Totéž platí i pro výslech žalobkyní navržené svědkyně.
Přikázáním věci Krajskému soudu v Brně, v jehož obvodu žalobkyně bydlí, by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobkyně na přikázání věci Krajskému soudu v Brně podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proto tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. září 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu