30 Nd 243/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce M. H., právně zastoupen Mgr. Michaelou Kochmanovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Jaromírova 789/2, proti žalovaným 1) D. H., právně zastoupené JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 674/55 a 2) nezletilému G. R. H., zastoupen Úřadem pro mezinárodní ochranu dětí, se sídlem Brno, Šilingrovo náměstí 3/4, v řízení o popření otcovství, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7, pod sp. zn. 10 C 203/2012, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 203/2012 se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 7.
Žalobou doručenou dne 17. 10. 2012 na Obvodní soud pro Prahu 7, se žalobce domáhal určení, že není otcem nezletilého G. R. H., z matky D. H. Obvodní soud pro Prahu 7 vyslovil usnesením ze dne 3. června 2013, č.j. 10 C 203/2012-28, svoji místní nepříslušnost. Obvodní soud pro Prahu 7 zjistil, že první žalovaná a druhý žalovaný jsou českými občany, žádný z účastníků nemá v České republice bydliště, ani se zde nezdržuje, a proto zde není ani obecný soud ve smyslu ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. Jelikož věc patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí, Obvodní soud pro Prahu 7 předložil věc Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu pro projednání věci. První žalovaná podala k Nejvyššímu soudu vyjádření, kdy uvedla, že má hlášeno trvalé bydliště v České republice, a to v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 7, kde se bude i nadále zdržovat, a to i s druhým žalovaným. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení § 11 odst. 1, věta druhá, o. s. ř. pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení. Soud prvního stupně správně uzavřel, že z ustanovení § 40 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, vyplývá, že v posuzované věci je dána pravomoc českých soudu, když 1) žalovaná a 2) žalovaný, kteří jsou českými státními občany, nemají v České republice obecný soud ve smyslu ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř., a že je tedy na Nejvyšším soudu, aby určil místě příslušný soud pro projednání věci. Nejvyšší soud České republiky, nemůže s ohledem na zásadu perpetuatio fori, vztahující se k okamžiku zahájení řízení (srov. ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř), přihlédnout ke změně trvalého bydliště první žalované pro založení místní příslušnosti soudu, ke kterému došlo v průběhu dovolacího řízení. Nicméně ze spisu je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 7 již rozhodoval ve věci rozvodu manželství mezi žalobcem a první žalovanou a současně byla u tohoto soudu podána žaloba na popření otcovství a soudem již byly provedeny některé úkony v této věci, a proto má Nejvyšší soud za to, že zde nejsou žádné okolnosti, které by ospravedlňovaly závěr, že účelněji, rychleji a hospodárněji by byla věc projednána jiným soudem. Proto přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené v ustanovení § 6 o. s. ř. - podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud určil, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 7.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu