30 Nd 28/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně M. H., proti žalovanému
Ing. K. H., o výživné rozvedené manželky, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 454/2002,
o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 454/2002
se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži.
Žalobkyně navrhuje přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Kroměříži, v jehož obvodu sama bydlí, a to pro nedostatek finančních prostředků.
Žalovaný s návrhem nesouhlasí namítaje, že by se musel uvolňovat z práce.
Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu,
pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená § 84 a § 85 odst. 1 o.s.ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu.
O takový případ se v projednávané věci nejedná. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí žalobkyně, nemohou být její hospodářské poměry, nýbrž takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Neumožní-li žalobkyni její sociální poměry účast při jednání u místně příslušného soudu, nic nebrání tomu, aby byla v projednávané věci vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 odst. 2 o.s.ř.). Ostatně právě takto byla žalobkyně již vyslechnuta u dožádaného Okresního soudu v Kroměříži dne 17. února 2003, jak plyne z obsahu protokolu tohoto soudu na č.l. 14 spisu.
Přikázáním věci Okresnímu soudu v Kroměříži, v jehož obvodu žalobkyně bydlí, by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soud v Kroměříži podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu