30 Nd 290/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve
věci žalobkyně BUSINESS LEASE s.r.o., IČO 25071025, se sídlem v Praze 5,
Radlická 714/113a, zastoupené Mgr. Petrem Fojtkem, advokátem se sídlem v Praze
2, Štěpánská 540/7, proti žalované Ingenieursbureau Wolf B.V., RSIN 008227706,
se sídlem Gorssel, kontaktní adresa Prins Berndhardlaan 2, 1 hoog, 2032HA
Haarlem, Nizozemsko, o zaplacení částky 295.747,62 Kč s příslušenstvím, o
určení místní příslušnosti soudu, takto:
Městský soud v Praze se určuje jako místně příslušný k projednání a rozhodnutí
této věci.
Podáním ze dne 30. 9. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu České republiky (dále
jen „Nejvyšší soud“) dne 4. 10. 2013, žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud
podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) určil, který
místně příslušný soud projedná a rozhodne věc označenou v záhlaví tohoto
usnesení. K návrhu žalobkyně připojila žalobu ze dne 30. 10. 2013, v níž se
proti žalované domáhá zaplacení částky 295.747,62 Kč s úrokem z prodlení
specifikovaným v žalobě z důvodu neuhrazených leasingových splátek na základě
Rámcové smlouvy o operativním leasingu motorových vozidel č. A891/2010 (dále
jen „Rámcová smlouva“) a individuální leasingové smlouvy č. 4768011-1 (dále jen
„individuální leasingová smlouva“) uzavřených mezi žalobcem a společností
Riensk Bouwmanagement B. V. se sídlem Hardwareweg 2, 3221 BM Amersfoort,
Nizozemsko, registrovanou pod č. 31030190 (dále jen „právní předchůdce
žalované“) ze dne 25. 3. 2010.
Pravomoc českých soudů odvozuje žalobkyně od ustanovení čl. 22. 1. ve spojení s
čl. 22. 3. Rámcové smlouvy, v nichž bylo sjednáno, že obě smlouvy uzavřené mezi
žalobkyní a právním předchůdcem žalované dne 25. 3. 2010 se řídí právem České
republiky a veškeré spory vzniklé z obou těchto smluv nebo v souvislosti s nimi
budou rozhodovány příslušnými soudy v České republice. Obecný soud žalované
nelze určit podle § 86 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná nemá na území České
republiky sídlo a žalobkyni není známo, že by žalovaná měla v České republice
majetek, podnik nebo organizační složku.
Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České
republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má
majetek.
Podle § 86 odst. 3 o. s. ř. proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na
zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její
podnik nebo organizační složka jejího podniku.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České
republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí
Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V článku 22. 3. předmětné rámcové smlouvy bylo dále sjednáno, že veškeré spory
vzniklé z této Rámcové smlouvy, dílčích leasingových smluv nebo v souvislosti s
nimi budou rozhodovány příslušnými soudy v České republice v českém jazyce (v
anglickém originále toto ustanovení zní: „All disputes, arising from this
master agreement, individual lease contract or in connection with them shall be
resolved by competent court of CR in Czech language.“).
Strany tudíž v tomto článku sjednaly podle článku 23 Nařízení Rady (ES) č.
44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních
rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. nařízení Brusel I), pravomoc
českých soudů, aniž by současně určily, který soud bude k projednání jejich
sporu místně příslušný.
Z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že dohoda, kterou
účastníci řízení zakládají pravomoc soudu určitého státu, nemusí obsahovat
označení místně příslušného soudu určeného státu. Jestliže strany dohodou
založily pravomoc českých soudů, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo
je nelze zjistit, postupuje se podle citovaného § 11 odst. 3 o. s. ř. (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 524/2002, uveřejněné pod
číslem 50/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V dané věci podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí, neboť žalovaná,
jež je obchodní společností se sídlem v Nizozemsku, nemá v České republice
umístěn podnik či organizační složku podniku (§ 86 odst. 3 o. s. ř.) a není
známo, že by měla v České republice majetek (§ 86 odst. 2 o. s. ř.). V
projednávané věci nejsou přitom splněny ani podmínky pro místní příslušnost na
výběr danou (§ 87 o. s. ř.) či výlučnou (§ 88 o. s. ř.).
Jelikož jde o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, přičemž
peněžitá částka požadovaná žalobkyní převyšuje 100.000,- Kč, je dána věcná
příslušnost krajských soudů (§ 9 odst. 3 písm. r/ bod 6. o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že žalobkyně má sídlo v Praze, kde byly také Rámcová smlouva i
individuální leasingová smlouva uzavřeny a kde došlo k převzetí předmětu
individuální leasingové smlouvy, vozidla Citroen C5 2.0 HDI 16, jak vyplývá z
předávacího protokolu vozidla přiloženého k žalobě, jeví se jako odpovídající
rozumnému uspořádání vztahu, aby věc projednal a rozhodl Městský soud v Praze.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu