30 Nd 369/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka ve věci žalobkyně
VEGA Reality, s. r. o., IČ 28166892, se sídlem v Praze 2, Polská 1349/30,
zastoupené JUDr. Janem Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 20,
proti žalovanému A. P., o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Žalobu VEGA Reality, s. r. o., o zaplacení částky 136 371 Kč s příslušenstvím
proti žalovanému A. P. projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 1.
Podáním ze dne 20. 10. 2016, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 10. 2016,
učinila žalobkyně návrh, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, určil, který soud České republiky projedná
a rozhodne její žalobu proti žalovanému A. P., jíž se domáhá zaplacení částky
136 371 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného nájemného. Uvedený návrh byl
součástí této žaloby.
V odůvodnění návrhu na určení místně příslušného soudu žalobkyně uvedla, že se
žalovaným v postavení nájemce uzavřela dne 27. 11. 2012 jako pronajímatelka
nájemní smlouvu k nemovité věci (bytu), nacházející se v P. – N. M. Žalovaný se
podle tvrzení žalobkyně dostal do prodlení s placením nájemného od ledna 2014
až do července 2014, kdy byl nájem ze strany žalobkyně vypovězen bez výpovědní
doby. Žalobkyně nyní neuhrazené nájemné po žalovaném zatím bezúspěšně vymáhá.
Podle žalobkyně je pravomoc soudů České republiky založena článkem 24 odst. 1
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Místní příslušnost
konkrétního soudu podle ustanovení občanského soudního řádu však dovodit nelze.
Žalobkyni není známo, že by měl žalovaný na území České republiky bydliště či
majetek.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen
„o. s. ř.“, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale
podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud,
který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc
rozhodnout.
Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je třeba přihlédnout k
úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost
před právem členských států.
Vzhledem k tomu, že návrh na určení příslušnosti byl Nejvyššímu soudu doručen
dne 21. 10. 2016, postupoval Nejvyšší soud podle nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a
výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované
znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“ (srov. čl. 66 odst. 1 nařízení Brusel
I bis, podle něhož se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená, na
veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry
schválené či uzavřené ke dni 10. 1. 2015 nebo po něm).
Podle čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají
výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k
nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost
nachází.
Pod uvedený článek spadají i řízení, jejichž předmětem je neuhrazené nájemné a
další platby s nájmem spojené (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze
dne 15. 1. 1985, C-241/83, Erich Rösler proti Horstu Rottwinkelovi).
V řízení se jedná o zaplacení neuhrazeného nájemného z nájmu nemovitosti, která
se nachází na území České republiky, mezinárodní příslušnost soudů České
republiky je tedy dána.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v
České republice.
Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka,
proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní
soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož
obvodu se zdržuje.
Podle ustanovení § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud
v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má
majetek.
Podle ustanovení § 88 písm. b) o. s. ř. je namísto obecného soudu, popřípadě
namísto soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je
nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle
písmene a).
Žalovaný je fyzickou osobou s bydlištěm v Itálii. Ze spisu nevyplývá, že by se
zdržoval na území České republiky nebo že by měl v České republice nějaký
majetek. Na projednávaný případ se nevztahuje ani ustanovení § 88 písm. b) o.
s. ř., neboť příslušnost podle tohoto ustanovení je dána jen tehdy, jde-li v
řízení o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv
pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 1207/2005). Podle ustanovení občanského
soudního řádu o místní příslušnosti tedy nelze určit obecný soud žalovaného.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro
určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto
určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 1, v jehož obvodu
se nachází předmětná nemovitá věc.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2016
JUDr. Pavel
Simon
předseda senátu