30 Nd 391/2017-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka ve věci žalobkyně
QSR24h Czech s.r.o., IČO 29239133, se sídlem v Kosmonosech, U Masokombinátu
1242, zastoupené Mgr. Sebastianem Machem, advokátem se sídlem v Praze 10,
Kodaňská 558/25, proti žalované FAURECIA WAŁBRZYCH SA, se sídlem Mariana
Jachimowicza 3, 58-306 Wałbrzych, Polská republika, o určení místní
příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu pro žalobu o
zaplacení částky 539 808,02 Kč s příslušenstvím takto:
I. K projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni věcně
příslušné okresní soudy.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení
Okresnímu soudu Plzeň - sever.
Nejvyššímu soudu bylo dne 3. 11. 2017 doručeno podání žalobkyně označené jako
žaloba na zaplacení dlužné částky ve výši 539 808,02 Kč s příslušenstvím a
současně žádost žalobkyně o určení, který soud věc projedná a rozhodne podle
ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle žalobkyně jde o věc,
která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní
příslušnosti chybějí, respektive je nelze zjistit. Z žalobních tvrzení a předložených listin vyplývá, že žalobkyně s žalovanou
uzavřela dne 17. 11. 2015 smlouvu o dílo (objednávka č. 565 CZ15), jejímž
předmětem bylo provedení „vizuální kontroly ‚vadného šití a pěny‘ a dále opravy
uvedeného defektu“. Místem splnění závazku podle objednávky bylo „F. N.“, tedy
dílo mělo být podle objednávky provedeno na adrese. Po provedení díla vystavila
žalobkyně žalované dvě faktury, přičemž ani přes opakované výzvy k jejich
úhradě, nebyla žádná z faktur žalovanou uhrazena. Žalobkyně tak má v úmyslu
podat žalobu proti žalované na zaplacení dlužné částky (ceny díla) v celkové
výši 539 808,02 Kč s příslušenstvím, kterou připojila k návrhu na určení místně
příslušného soudu. Jde-li o určení rozhodného práva, žalobkyně postupovala podle čl. 4 nařízení
Evropského parlamentu a rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu
rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I). Při určení pravomoci
soudů České republiky žalobkyně postupovala podle čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1
a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních
rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen
„nařízení Brusel I bis“. Žalobkyně dále požádala, aby Nejvyšší soud určil jako soud, který věc projedná
a rozhodne, „Obvodní soud pro Prahu 4“, a to z důvodu procesní ekonomie,
zejména s ohledem na zájem žalobkyně předcházet neúčelně vynaloženým nákladům
řízení, spočívajících v cestovném a náhradě promeškaného času jejího právního
zástupce. Z žalobních tvrzení a předložených listin vyplývá, že se v této věci jedná o
spor o nezaplacenou částku plynoucí z uzavřené smlouvy o dílo, kdy žalobkyní je
právnická osoba se sídlem v České republice a žalovanou je právnická osoba se
sídlem v Polské republice. Za daných okolností je třeba mezinárodní příslušnost
českých soudů posoudit podle nařízení Brusel I bis (srov. čl. 66 odst. 1
nařízení Brusel I bis, podle něhož se toto nařízení vztahuje pouze na řízení
zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní
smíry schválené či uzavřené ke dni 10. 1. 2015 nebo po něm). Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis osoba, která má
bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována,
pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde
závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn.
Pro účely tohoto ustanovení,
a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:
- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle
smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,
- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle
smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Předmětem sporu mají být nároky vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené mezi
žalobkyní a žalovanou. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis může
být žalovaná se sídlem v Polské republice žalována v České republice u soudu
místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (v daném případě
bylo místem plnění závazku určeno „F. N.“, se sídlem v České republice). Z
uvedeného je zřejmé, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro
postup podle § 11 odst. 3 o. s. ř., podle kterého jde-li o věc, která patří do
pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo
je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Čl. 7
odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis totiž neupravuje pouze mezinárodní
příslušnost, ale také příslušnost místní. Nelze tak dovodit, že by podmínky
místní příslušnosti chyběly nebo je nebylo lze zjistit. Vzhledem k tomu je třeba na uvedenou žalobu o zaplacení dlužné částky ve výši
539 808,02 Kč s příslušenstvím hledět tak, že byla podána u Nejvyššího soudu. Podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v
prvním stupni příslušné okresní soudy. Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo
byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne,
které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-
li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž
bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním
stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud,
jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno. Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje
Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§ 9 odst. 3 o. s. ř.), a předmět řízení
zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního
stupně (§ 9 odst. 2 o. s. ř.), rozhodl Nejvyšší soud podle § 104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní
soudy (§ 9 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle § 104a odst. 6 o. s. ř. o tom, že věc bude
postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Plzeň – sever, jehož místní
příslušnost vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis. Na
tomto soudu je, aby opětovně přezkoumal podmínky řízení, včetně otázky
mezinárodní a místní příslušnosti, neboť tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu
není v daných otázkách vázán.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu