30 Nd 87/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce V. G., zastoupeného JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, Slovenského národního povstání 1872, proti žalovanému P. N., o určení vlastnického práva k osobnímu automobilu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 55/2011, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti,
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 55/2011 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Mostě.
Městský soud v Brně předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobce, aby věc – řízení o určení vlastnického práva k osobnímu automobilu, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 20 C 55/2011, byla přikázána Okresnímu soudu v Mostě. Žalobce návrh odůvodnil tím, že v obvodu Okresního soudu v Mostě má žalobce i navrhovaní svědci trvalé bydliště, a navíc žalovaný je v místě trvalého bydliště téměř nekontaktní. Návrh žalobce byl zaslán žalovanému k vyjádření, který se nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městský soud v Brně) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Okresní soud v Mostě), přezkoumal podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky na přikázání věci. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být jinému soudu téhož stupně věc přikázána z důvodu vhodnosti. Tyto důvody vhodnosti musí být takové povahy, aby z nich jednoznačně plynulo, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Při posuzování podmínek delegace věci a podmínek vhodnosti má pak zásadní význam i stanovisko účastníků řízení. Nelze rovněž nezdůraznit, že postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost je určena zákonem a kterou je právě proto, že jde o výjimku, nutno vykládat restriktivně. Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností. Okolnost uváděná žalobcem, tj. že v místě Okresního soudu v Mostě mají žalobce i navrhovaní svědci trvalé bydliště, není natolik výjimečnou skutečností, která by sama o sobě mohla prolomit jeden ze stěžejních právních principů – právo na projednání věci zákonným soudcem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 21 Nd 261/2012). Případnou nezbytnou osobní účast svědků při určitém úkonu (účastnické výpovědi apod.) je možno řešit dožádáním podle § 39 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 5918). Výjimečnou skutečností není ani tvrzení, že žalovaný je v místě trvalého bydliště nekontaktní. V uváděných okolnostech proto nelze bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci. Nejvyšší soud z uvedených důvodů návrhu žalobce nevyhověl a předmětnou věc Okresnímu soudu v Mostě ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. května 2013
JUDr. František I š t v á n e k, v. r. předseda senátu