Tržní síla soutěžitele je podle $ 10 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochra- ně hospodářské soutěže, posuzována vždy podle jeho tržního podílu a dále pak podle dalších kritérií, jež jsou v tomto ustanovení demonstrativně uve- dena; je-li přitom u konkrétního soutěžitele prokázán tržní podíl ve výši 100 %, jímž disponuje po delší časové období, pak posouzení ostatních kri- térií uvedených v 6 10 odst. 2 zákona, stejně jako případných kritérií dal- ších, do uvedeného demonstrativního výčtu nezahrnutých, nemůže vést k závěru opačnému, tj. závěru o neexistenci tržní síly podle $ 10 odst. 1 zá- kona. Za této situace tedy není třeba trvat na toliko formálním posuzování 645 dalších kritérií a existenci dominantního postavení lze mít za prokázanou již na základě zjištění tržního podílu.
Soud se nejprve zabýval námitkami proti vymezení relevantního trhu a proti žalobcovu postavení na něm. Žalobce vůči odběrateli realizoval plnění, které je spjato výlučně s územím, na němž pů- sobí; byla-li přitom dodávka tepla a teplé užitkové vody uskutečňována prostřed- nictvím rozvodů žalobce, pak geografic- ké vymezení relevantního trhu muselo jejich umístění a dosah respektovat. Mís- to odběru žalobcova plnění odběrate- lem lze v projednávané věci specifikovat jako odběrní místo na sídlišti ve městě Hlinsko, jež je v katastrálním území Hlin- ska; žalobce přitom neuvedl žádnou sku- tečnost, jež by zpochybňovala přede- vším závěr žalovaného 0 tom, že v tomto místě žalobce působil jako dodavatel vý- lučný, a disponoval tedy takovou tržní si- lou, jež mu umožňovala chovat se ve značné míře nezávisle na odběrateli.
Dis- putace ohledně otázky, zda žalobce pů- sobil pouze na území „sídliště Hlinsko“, nebo na území širším, jež Žalobce ozna- čuje jako „katastrální území Hlinsko“, te- dy ve světle žalobcova nezpochybněné- ho působení v místě dodávky plnění ve prospěch odběratele, jež je umístěno na sídlišti Hlinsko, kam žalobce plnění do- dává v souladu s rozhodnutím Energetic- kého regulačního úřadu o udělení licen- ce ze dne 6. 6. 2002 i jiným odběratelům a kde jsou podmínky žalobcova působe- ní dané umístěním jeho rozvodného systému dostatečně homogenní, je-li tam zároveň vyloučeno faktické působe- ní jiného soutěžitele, jak soud vyloží ní- že, nemohou být nikterak rozhodující.
Pokud jde tedy o rozsah zjištěného skutkového stavu v obou stupních správ- ního řízení týkajícího se žalobcova půso- bení na trhu, ten lze vzhledem ke sku- tečnosti, že ze žalobcova vyjádření vyplynulo, že jeho distribuční síť se na- chází v „sídlišti Hlinsko“ (žalobce na jed- nání v rámci správního řízení dne 9. 6. 2004 uvedl, že „působí výlučně v Hlin- sku“ a že „výtopna byla stavěna pro kon- krétní sídliště v Hlinsku“), čemuž odpo- vídá jediný údaj uvedený v „Seznamu jednotlivých vymezených území k licen- ci č. 320100065“, jež je součástí rozhod- nutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence ze dne 6.
6. 2002, kde je vymezené území specifikováno jako „Sídliště Hlinsko v Čechách, 53901 Hlin- sko, okres Chrudim“, což je místo, do ně- hož lze geograficky začlenit i místo do- dávky plnění odběrateli, považovat za dostačující. Pokud jde pak o závěr, který žalovaný ohledně geografického vyme- zení žalobcova působení na trhu učinil, ani ten se s ohledem na konkrétní žalob- cův skutek, který je předmětem právní- ho posuzování, nevyznačuje natolik spornými aspekty, jež by mohly přivodit nutnost shledat žalobcovu námitku v tomto směru důvodnou.
Geografické vymezení relevantního trhu tu soud tedy aprobuje, a to též s přihlédnutím ke sku- tečnosti, že i kdyby žalobce působil rov- něž v jiném místě v Hlinsku (tj. kdekoli jinde v jeho katastrálním území), pak z jeho vyjádření podaných ve správním řízení ani nyní v řízení před soudem 647 900 a konečně ani z jiných skutečností vyplý- vajících ze správního spisu nevyplývá, že by se jeho tržní síla, kterou mohl faktic- ky projevit ve vztahu s odběratelem, tím mohla jakkoli zmenšit. Pokud žalobce namítá, že v lokalitě „sídliště Hlinsko“ působil i jiný soutěži- tel (společnost s ručením omezeným S.), pak k prokázání tohoto tvrzení nenabídl žalovanému ani soudu žádný důkaz.
Ar- gumentuje-li žalobce licencí uvedeného soutěžitele na výrobu a rozvod tepelné energie, dokládá-li ji rozhodnutím Ener- getického regulačního úřadu a dovozuje-li, že uvedený soutěžitel mohl smlouvy s odběrateli též uzavírat, tyto skutečnos- ti důkazem faktického působení uvede- ného soutěžitele na trhu nejsou. Samo prokázání oprávnění ke vstupu na trh, pokud by důkazy v tomto směru měly být provedeny, by sice mohlo znamenat odstranění překážky administrativní ke vstupu do části území, na němž působí i žalobce, neodstraňuje však zejména překážku technickou; žalobce neuvádí, že by uvedený soutěžitel skutečně s na- bídkou na dodávku substitutu k žalobco- vu plnění na trh vstoupil, a vytvořil tak podmínky pro srovnání plnění žalobce a uvedeného soutěžitele k žalobci v po- stavení konkurenčním, ani neuvádí, že by k tomu měl uvedený soutěžitel zajiště- ny takové podmínky technického charak- teru, které by mu umožnily poskytnout odběrateli bezodkladně substituční pl nění k plnění žalobcově.
Při zohlednění síťového způsobu distribuce žalobcova plnění není zpochybněn závěr žalovaného ve spojení se závěrem správního orgánu prvního stupně, podle něhož žalobce dodává tam, kam nedodávají lokální ko- telny. Žalobcovo plnění, resp. jeho na- bídka, není plněním ani hypoteticky paralelním ve vztahu k plnění jiných subjektů, jež by se vyznačovalo možností 648 odběratelovy volby. Nemělli odběratel takovou možnost, faktickému konku- renčnímu tlaku uvedeného soutěžitele žalobce vystaven nebyl. Již ze samotných doktrinálních východisek kontroly zneu- žívání tržní moci je třeba odmítnout rov- něž žalobcem namítanou relativizaci je- ho postavení z toho důvodu, že by sám odběratel mohl v období od února 2003 do září 2003 vybudovat vlastní zdroj te- pelné energie.
Nehledě ke vstupním fi- nančním nákladům, časové náročnosti a k administrativním bariérám vstupu na trh by přijetím a zobecněním takového argumentu bylo možno vždy tvrdit, že potenciálním konkurentem každého do- davatele je odběratel sám, rozhodne-li se zboží nepoptávat, ale sám je pro vlastní potřeby vytvářet; principiální nepřijatel- nost takového závěru je zřejmá. Nepůsobil-li tedy v místě, kde odbě- ratel mohl faktický plnění od žalobce převzít, jiný soutěžitel (žádné faktické působení jiného soutěžitele, které by na žalobce vyvíjelo jakýkoli konkurenční tlak, ve správním řízení prokázáno nebylo a žalobce je ani nynív řízení před soudem neuvádí), a není-li ze shora uvedených důvodů území, kde žalobce výlučným postavením disponoval, třeba vymezit ji- nak, než učinil žalovaný ve spojení s roz- hodnutím vydaným v prvním stupni správního řízení, lze mít i existenci do- minantního postavení žalobce za proká- zanou.
Za situace, kdy ve zkoumaném období na trhu fakticky nepůsobil jiný soutěžitel, od něhož by pro odběratele přicházelo v úvahu odebírat plnění, jež by mohlo být substitutem žalobcova pl- nění, nemohou existovat skutečnosti, jež by žalobcovo výrazně dominantní postavení mohly zpochybnit. Tržní síla soutěžitele podle $ 10 odst. 1 zákona je multikriteriální veličinou; podle $ 10 odst. 2 zákona je přitom posuzována vždy podle tržního podílu příslušného soutěžitele (hodnotového vyjádření zjiš- těného objemu dodávek nebo nákupu na trhu daného zboží) a dále pak podle dalších kritérií, jež jsou v $ 10 odst. 2 zá- kona demonstrativně uvedena.
Je-li při- tom prokázán tržní podíl ve výši 100 %, jímž soutěžitel disponuje po delší časové období, pak posouzení ostatních kritérií uvedených v $ 10 odst. 2 zákona, stejně jako případných kritérií dalších, do uve- deného demonstrativního výčtu nezahr- nutých, nemůže vést k závěru opačné- mu, tj. závěru o neexistenci tržní síly podle $ 10 odst. 1 zákona; za této situace tedy není třeba trvat na jejich toliko for- málním posuzování a existenci dominant- ního postavení lze mít za prokázanou. Ani tuto žalobcovu námitku neshledává soud důvodnou.
Důvodnými nejsou ani námitky smě- řující do hmotněprávního posouzení Ža- lobcova jednání. Soud při jejich posou- zení vyšel ze základních postulátů, na nichž je doktrína zneužití tržní moci vy- stavěna a zejména Evropským soudním dvorem v prostředí aplikace sice komu- nitárního práva, věcně však obdobného právní úpravě podávané z $ 10 a $ 11 zá- kona, již konstantně potvrzována. Samot- ná existence dominantního postavení se, jak již soud shora podal, posuzuje po- dle tržní síly příslušného soutěžitele.
Ta- to tržní síla přitom musí být tak velká, že umožňuje subjektu s takovou tržní mocí chovat se na relevantním trhu ve značné míře nezávisle, mimo jiné na spotřebite- lích. Právě možnost soutěžitele při volbě strategie jeho soutěžního chování a vy- stupování na trhu jednat zcela nebo z velké části bez ohledu na případné reakce ze strany spotřebitelů je často zá- kladním identifikačním znakem domi- nantního postavení; soutěžitele dispo- nujícího takovým postavením tento stav může svádět k praktikám, jež by jinak v konkurenčním prostředí byly nemysli- telné, neboť spotřebitel by v konkurenč- ním prostředí, v němž by takovou mož- ností fakticky disponoval, přestal plnění od uvedeného soutěžitele odebírat (jde-li v právě projednávané věci o přerušení do- dávek odběrateli ze strany dodavatele dis- ponujícího dominantním postavením) a začal by jemu substituovatelné plnění odebírat od jiného dodavatele, soutěžite- lova konkurenta, resp. by přinejmenším zahájil kroky směřující k jeho kontraktaci.
Zjednodušeně řečeno podstata zneu- žití dominantního postavení spočívá v chování soutěžitele disponujícího do- minantním postavením, které může rea- lizovat právě proto, že dominantním po- stavením disponuje; pokud by totiž takovým postavením nedisponoval, k ta- kovému chování by nemohl přistoupit, neboť by se nutně musel obávat negativ- ních reakcí svých odběratelů, v krajním případě spočívajících až ve změně doda- vatele. V dobře fungujícím tržním pro- středí by utrpěl újmu dodavatel sám, ne- boť jeho místo na trhu by rychle pokryli jiní dodavatelé, a to jak ti, kteří na trhu již působí, tak ti, kteří na trh mohou za absence významných zejména technic- kých, finančních či administrativních bariér vstoupit.
Protože se takového jed- nání dopouští dominantní soutěžitel na trhu, kde je konkurence výrazně omeze- na, neboť silní konkurenti schopní pruž- ně zareagovat na výpadek v dodávkách na trhu nejsou přítomni a možnosti pří- chodu nových soutěžitelů na trh jsou omezeny existencí nejrůznějších překá- žek vstupu, v daném případě právě sho- ra uvedených, má takové jednání za ná- sledek nedostatek poptávaného zboží na trhu, resp. nedostatek dodavatelů způso- bilých takové zboží odběrateli dodat. To v situaci, kdy odběratel nemá z důvodů, 649 900 jež nelze přičítat k jeho tíži (tu výpověď smlouvy ze strany dodavatele z důvodů majetkových změn, které u něj nastaly), uzavřenou smlouvu s dodavatelem, jej staví před rozhodnutí buď odebírat zbo- ží za podmínek mu nově navrhovaných, anebo o možnost odběru takového zboží přijít, neboť alternativního dodavatele nemá.
Právě tato situace přináší domi- nantnímu dodavateli výhodu, jíž by bez existence svého dominantního postave- ní nedisponoval; jde přitom o projev zneužití tržní moci. Shora uvedené soud aplikoval na prá- vě projednávanou věc. Sám žalobce po- tvrdil, že dodávku pro odběratele nerea- lizoval, ač tak s ohledem na venkovní teplotu činit měl; potvrdil rovněž, že ne- uskutečnění dodávek souviselo s průbě- hem a výsledkem kontraktačního jedná- ní ohledně nové smlouvy mezi žalobcem a odběratelem, který nesouhlasil se zně- ním smlouvy vzhledem ke změně v ob- lasti konstrukce tvorby ceny za žalobco- vo plnění, již by měl odběratel žalobci nově platit; konstrukce tvorby ceny, kte- rou žalobce zvolil s ohledem na svoje již existující finanční závazky, považoval odběratel pro sebe za méně výhodnou oproti té, jež vyplývala z předchozí, v té době již vypovězené, smlouvy.
Ke kon- traktaci nové smlouvy došlo přitom po- té, kdy účinnost předchozí smlouvy ža- lobce jednostranně výpovědí ukončil, a to dle textu výpovědi nikoli z důvodů přičitatelných k tíži odběratele, ale z dů- vodů stojících výlučně na straně žalobce C„majetkové změny, které u žalobce na- staly“). Soud tu za podstatné považuje, že žalobce v době, kdy se nyní posuzova- ného jednání dopustil, je nedával do sou- vislosti s porušením smluvních závazků ze strany odběratele; deklarovaným dů- vodem tu podle dokladu o uzavření pří- vodu, k němuž došlo dne 27.
8. 2003, by- 650 la skutečnost, že odběratel neměl uza- vřenou se žalobcem smlouvu. Tohoto úkonu bylo zároveň údajně využito k hle- dání úniku topné vody z rozvodu (vše na č. I. 55, 56 a65 správního spisu). Za situ- ace, kdy žalobce nezpochybnil skuteč- nost zjištěnou Státní energetickou in- spekcí (č. I. 54 správního spisu), podle níž sice hledání místa úniku topného média bylo žalobcem objednáno, avšak v jiném místě, než ve kterém došlo k pře- rušení dodávek odběrateli, přitom obě takto odlišná místa žalobce do žádné věcné souvislosti ani jinak vzájemně ne- staví, a kdy samotné hledání úniku top- né vody z rozvodu nebylo důvodem pro přerušení, ale přerušení bylo k takové- mu hledání využito, zbývá jediný žalob- cův důvod: neexistence smlouvy a ne- souhlas odběratele s novým žalobcovým návrhem.
Takovou neexistenci však způ- sobil sám žalobce, jak již shora uvedeno, a sice výpovědí předchozí smlouvy z dů- vodů jiných než přičitatelných k tíži od- běratele. Přestože žalobce zasílal upo- mínky odběrateli o zaplacení dlužných záloh, výpověď smlouvy takovým poru- šením závazků odběratele odůvodněna nebyla. Nic na tom nemění skutečnost, že žalobci lze přisvědčit v jeho tvrzení, že sankce, k níž přistoupil, je obsažena již v předchozí smlouvě ze dne 1. 1. 2002. Nedávalli tedy žalobce přerušení dodávek odběrateli do souvislosti s po- rušením jeho povinností (zejména pla- tebních) a přistoupilli k němu poté, kdy z důvodů přičitatelných nikoli k tíži od- běratele vypověděl smlouvu a požadoval uzavření nové, na jejíž návrh odběratel z důvodu tvrzené nevýhodnosti nehod- lal přistoupit, má žalobcovo jednání všechny shora uvedené znaky projevu zneužití jeho tržní moci.
Nemůže tu pro- to uspět žalobcovo tvrzení, že to žalobci formálně umožňoval energetický zákon či smlouva, v té době již neúčinná, a soud uzavírá, že právní závěr ohledně poruše- ní $ 11 odst. 1 zákona nebyl žalovaným učiněn nesprávně. Důvod, jenž by objek- tivně ospravedlňoval žalobcovo jednání, tu s ohledem na právě uvedené okolnos- ti skutečně absentoval. Napadené rozhodnutí není vystavěno na tom, že by žalobce přerušení dodávek odběrateli neoznámil, přitom nemohou-li za shora popsaných skutkových okolnos- tí ani formální důvody podávané ze zvláštního právního předpisu (tu energe- tického zákona) zhojit protisoutěžní cha- rakter žalobcova jednání, není z pohledu projednávané věci jakkoli relevantní ža- lobcova námitka, podle níž žádná notifi- kační povinnost žalobci nesvědčila.
901 Rozpočty: okamžik použití dotace k $ 11 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými pro- středky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky)* Použitím prostředků z poskytnuté dotace v příslušném rozpočtovém ro- ce ve smyslu $ 11 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., rozpočtových pravidel republi- ky, není nákup zboží, ale zaplacení faktury za zboží, neboť teprve tímto oka- mžikem byly prostředky použity, tj. přestaly být k dispozici příjemci dotace.
Společnost s ručením omezeným T. proti Úřadu pro ochranu hospodářské sou- těže o zneužití dominantního postavení a uložení pokuty.