konů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) Ani soutěžitel disponující dominantním postavením ($ 10 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže), jehož podíl na relevantním trhu dosahuje 100 %, nemá a priori kontraktační povinnost k uzavření smlouvy o spolupráci ve vertikál- ním obchodním vztahu s každým subjektem, který o její uzavření požádá; své roz- hodnutí o tom, že s konkrétním subjektem do takového smluvního vztahu nevstou- pí, mu však musí zdůvodnit.
C.. Zbývající část žalobcových námitek směřuje do nesprávného právního posouze- ní žalobcova jednání. Věcně toto jednání spo- čívalo v odmítnutí spolupráce se zájemcem o ni bez zdůvodnění takového odmítnutí ob- jektivními kritérii. Šlo o jednání sice žalob- cem deklarované jako individuální ve vztahu ke konkrétnímu zájemci o distribuci (indivi- dualizace byla provedena k výzvě správního orgánu L. stupně), které však žalobce hodlal v budoucnu praktikovat obecně. Posouzení otázky, zda právě popsané jednání žalobce coby soutěžitele v dominantním postavení je možné považovat za jednání dovolené či za- kázané, tedy nabývá mnohem zásadnějšího významu, než který by odpovídal toliko jed- nomu formálně deklarovanému případu od- mítnutí spolupráce se společností F.
Pokud má soud vyjít z jednoho z obec- ných postulátů posuzování dominantova jed- nání, podle něhož zjednodušeně řečeno v případě, že dominant čelí konkurenci féro- vými prostředky, nejde o zneužití dominant- ního postavení, pak v žalobcově jednání ne- lze a priori shledávat prvek nefér postupu ve vztahu ke konkurenci. Z tohoto důvodu se rovněž relativizuje použitelnost právního zá- věru vyjádřeného Evropským soudním dvo- rem ve věci Bronner/Mediaprint, neboť v ní se skutečně jednalo, jak žalovaný uvedl, o zpřístupnění dominantova existujícího di- stribučního systému konkurenčnímu soutě- žiteli.
Sama doktrína „essential facilities“ je ostatně primárně zaměřena na zamezení kon- kurenci znesnadňujících či dokonce likvidač- ních praktik dominantního soutěžitele ve vztahu k potenciálnímu konkurentovi vstu- pujícímu na trh, jenž pro soutěžitele v domi- nantním postavení představuje budoucí rizi- ko narušení jeho aktuální tržní síly, přitom pro takového potenciálního konkurenta je využití dominantova distribučního systému nepostradatelnou podmínkou výkonu jeho soutěžní činnosti. V právě projednávané věci se jedná o situaci skutkově odlišnou, když ne- jde o využití žalobcovy distribuční sítě pro vlastní soutěžní činnost (ve vztahu k žalobci konkurenční), ale o vstup do žalobcovy di- 885 1331 stribuční sítě v postavení žalobcova distribu- tora.
Není tedy věcného důvodu posuzovat, zda odmítnutí spolupráce může vést k elimi- naci veškeré soutěže a zda spolupráce sama by byla nepostradatelnou pro provádění sou- těžní činnosti odmítnutého subjektu, který by tak neměl žádnou jinou alternativu své činnosti, jež by byla ve vztahu k činnosti ža- lobcově činností konkurující. Navíc z pohledu žalobce se zdá být podnikatelsky racionální disponovat dostatečným počtem distribuč- ních míst za situace, kdy provozovatelé těch- to distribučních míst dodržují žalobcova di- stribuční pravidla.
Plně použitelné je však rozhodnutí Evrop- ského soudního dvora ve věci Bronner/Medďi- aprint v tom směru, že právo volit si obchod- ní partnery v rámci distribučního systému je natolik základním právem soutěžitele, že je- ho prolomení i v případě soutěžitele dispo- nujícího dominantním postavením musí být řádně odůvodněno. Uváží-li soud, že žalovaný žalobci svým rozhodnutím nedeklaroval, že by musel se zájemcem o distribuci do smluv- ního vztahu vstoupit, a tedy jej nehodlal takto nutit k uzavření smlouvy „s každým zájem- cem“ a „za jakýchkoli podmínek“, pak žalobcovo právo svobodné volby obchodního partnera není napadeným rozhodnutím žalo- vaného nijak prolomeno.
Z napadeného roz- hodnutí žalovaného totiž nevyplývá, že by ža- lobce musel vstupovat do smluvního vztahu s každým subjektem, který o jeho navázání projeví zájem, a to dokonce i proti své vůli, pra- vidlo o nediskriminaci ve vertikálním vztahu žalobce a jeho distributora tu není žalovaným v napadeném rozhodnutí vykládáno tak, že by žalobce za situace, kdy již s některým svým di- stributorem do smluvního vztahu vstoupil, musel za týchž podmínek vstoupit do smluvní- ho vztahu s kýmkoli dalším. Prvek nediskrimina- ce v postupu vůči potenciálním distributorům žalobce, tj. požadavek postupovat obdobným způsobem v obdobných případech, v pojetí žalovaného neznamená uzavřít smlouvu s kaž- dým zájemcem, ale každému odmítnutému zá- jemci sdělit důvody.
Jinými slovy není sporu o to, zda Ize odmítnout spolupráci, ale o to, zda lze odmítnutí spolupráce nezdůvodnit. 886 Ohledně povinnosti zdůvodnit odmítnutí spolupráce tedy zbývá posoudit, zda jde ve vztahu k žalobci o fair požadavek, zda na ta- kovém požadavku lze s ohledem na žalobco- vo postavení na trhu trvat či nikoli, zda jde z pohledu soutěžního zákonodárství o poža- davek důvodný či nikoli. I soutěžitel v dominantním postavení je oprávněn hájit své postavení na trhu. Jedná- ní, kterým tak činí, nesmí být však zjevně ne- přiměřené podmínkám panujícím na trhu.
Jde-li o jednání, které by soutěžitel v podstat- né míře nemohl realizovat za situace, pokud by dominantním postavením nedisponoval, neboť by se musel důvodně obávat okamžité- ho vyplnění uvolněného místa konkurentem, jehož plnění by pro distributora představovalo plnohodnotnou alternativu, pak jde o jedná- ní, které skutečně znaky zneužití dominant- ního postavení má. Zdá-li se být i v žalobcově případě podnikatelsky racionální, že žalobce každý návrh spolupráce při distribuci jeho zboží posuzuje, což sám žalobce ostatně i do budoucna předpokládá (odpovědi na otázky kladené při jednání uskutečněném dne 16.
6. 2004, str. 261 až 267 správního spisu), pak nehledě ke zvoleným kritériím, jež vždy mo- hou do značné míry vyjadřovat jeho subjek- tivní zájmy, které by i soutěžními úřady měly být v mnoha směrech tolerovány, je důvodné po žalobci s ohledem na jeho postavení na tr- hu požadovat, aby kritéria, jež zvažoval, spo- lečně s jejich vyhodnocením, a to v klíčových směrech svých úvah, potenciálnímu zájemci sdělil. Jen tak může být zachována alespoň zá- kladní míra žalobcova nediskriminačního po- stupu a jen za těchto podmínek je možné, aby zachování této míry bylo možno i přezkou- mat.
Jen tehdy jsou důvody odmítnutí zřetel- ně dány bez možnosti jejich následného zkre- slování. Přestože v žalobcově jednání nelze shledávat zřetelný protikonkurenční úmysl, je jím vyjadřován značný stupeň žalobcovy „pohodlnosti“, která mu samotnému v nedo- statečně konkurenčním prostředí žádnou bezprostřední újmu způsobit nemůže, nepo- chybně se však negativně projeví ve vztahu k odmítnutým zájemcům o spolupráci. Zo- hlední-li zdejší soud pro právě projednáva- nou věc příznačný závěr Soudu první instan- ce ve věci British Plaster Board (T-65/89, BPB Industrie and British Gypsum proti Ko- misi, 1993, ECR II-389), pak musí konstato- vat, že sama skutečnost, že soutěžitel dispo- nuje dominantním postavením, jej sice vystavuje přísnější reglementaci oproti sou- těžiteli, který takovým postavením nedispo- nuje, avšak nijak neprolamuje jeho základní právo chránit své obchodní zájmy, pokud mohou být ohroženy.
Uskutečnění přiměře- ných kroků k ochraně svých zájmů mu musí být za všech okolností umožněno. V nesděle- ní důvodů odmítnutí spolupráce se zájem- cem o ni soud žádný přiměřený krok k ochra- ně žalobcových zájmů neshledává. Soud tedy uzavírá, že ve vztahu k žalobci nebyla deklarována povinnost vstupovat za ja- kýchkoli podmínek do všech jemu navrhova- ných vertikálních smluvních vztahů. Takovou kontraktační povinnost nemá. Je však spraved- livé a doktrínou soutěžního práva plně odůvodněné po něm coby po dominantním soutěžiteli s podílem na relevantním trhu do- sahujícím 100 % a disponujícím mimo jiné i materiálními a organizačními kapacitami po- žadovat, aby rozhodnutí o tom, že se zájem- cem do vertikálního smluvního vztahu ne- vstoupí, mu zdůvodnil, zvláště za situace, kdy důvody sám logicky zvažuje.
V závěru žalova- ného ohledně hmotněprávního posouzení ža- lobcova jednání soud žalobcem namítanou ne- správnost, jež by měla přivodit nezákonnost napadeného rozhodnutí, tedy neshledává. 13532 Ochranné známky: řízení o námitkách k $ 4a $ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochranných známkách) Narmnítatel v řízení o námitkách podle $ 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, může úspěšně vznášet i výtky týkající se zápisné nezpůso- bilosti (tedy připomínky) a Úřad průmyslového vlastnictví se s nimi musí vypořá- dat.
Bylo by nemístným formalismem, pokud by namítatel musel tyto připomínky podávat jiným podáním než námitkami.
Společnost s ručením omezeným E. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o zne-