kterých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 340/2004 Sb.
I. Pro kvalifikaci jednání sdružení soutěžitelů podle $ 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, jako „zakázaného rozhod- nutí sdružení“ je vždy třeba, aby z něj alespoň nepřímo vyplývala snaha sdružení o unifikaci budoucího chování určitého okruhu soutěžitelů, tj. snaha nahradit jejich samostatné soutěžní chování takovým chováním, jež bude v souladu s rozhodnutím sdružení.
II. Nelze-li v konkrétním úkonu sdružení nalézt konsensuální prvek na- hrazující budoucí individuální soutěžní vůli jednotlivých soutěžitelů, ne- jde o zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů podle $ 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.
Žalobkyně je stavovskou (profesní) organizací. Nehledě k formě, v níž je zří- zena (forma právnické osoby), je sdružením podle $ 3 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb., 0 České lékařské komoře, České stomato- logické komoře a České lékárnické komo- ře (dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“), sdru- žujícím povinně všechny soutěžitele působící na trhu lékárnických služeb. Na rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže Ize nahlížet jako na 1107 998 formálně či neformálně podchycený projev vůle soutěžitelů učiněný pro- střednictvím autority, na niž sdružení soutěžitelé přenesli oprávnění k jejímu projevu.
Úkonem takových autorit mo- hou být jak usnesení výkonných orgánů sdružení, jež mají byť i nepřímo zavazo- vat členy sdružení, tak i rozhodnutí o přijetí konkrétních ustanovení do sta- nov, případně do jiných interních před- pisů sdružení. Takovým předpisem je v právě projednávané věci Licenční řád. Jednání žalobkyně spočívající v přije- tí Licenčního řádu tedy lze principiálně posuzovat z pohledu zakázané dohody podle $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hos- podářské soutěže uskutečněné v jedné z jejích tří forem, a sice „rozhodnutí sdružení soutěžitelů“.
Podle $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hos- podářské soutěže je zakázaná taková do- hoda (ve všech třech formách, tj. i ve for- mě „rozhodnutí sdružení soutěžitelů“), která vede nebo může vést k narušení hospodářské soutěže, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo po- kud žalovaný (resp. důsledně formálně vzato správní orgán I. stupně jinak než ve správním řízení, a sice prováděcím právním předpisem) nepovolí z tohoto zákazu výjimku. Zákon pro tento případ jinak nestanoví, rovněž nelze aplikovat žádnou z výjimek.
Nevztahuje-li se tedy na tento případ výjimka vyplývající z prováděcího právního předpisu a ne- stanoví-li jinak ani tento zákon, pak se pravidlo podávané z uvedeného ustano- vení uplatní vždy, pokud zvláštní právní předpis výslovně nestanoví jinak. Pokud by tedy konkrétní jednání žalobkyně mě- lo být vyňato z obecného zákazu vyplý- vajícího z $ 3 odst. 1 zákona, pak by mu- selo jít o vynětí expressis verbis buď ve vztahu k samotné žalobkyni jako subjek- 1108 tu, nebo ve vztahu ke konkrétnímu jed- nání žalobkyně.
Má-li být oprávnění žalobkyně pro- mítnuté do $ 4 odst. 1 Licenčního řádu opřeno o zákon o zdravotní péči, pak soud v něm takovou oporu neshledává. Pokud jsou obecné podmínky výkonu funkce odborným zástupcem upraveny v 69 zákona o zdravotní péči a jde-li o je- jich výčet taxativní, pak personální a věc- né vybavení nestátního zdravotnického zařízení není podmínkou pro výkon tako- vé funkce. Pokud $ 4 odst. 1 Licenčního řádu obsahuje oprávnění žalobkyně vyjadřovat souhlas s umístěním lékárny, včetně případného odloučeného odděle- ní pro výdej léčiv a prostředků zdravot- nické techniky, a souhlas s věcným, technickým a personálním vybavením lé- kárny pro rozsah poskytované lékárenské péče, pak jde o oprávnění, které přesahu- je rozsah oprávnění při vydávání osvěd- čení o splnění podmínek funkce odbor- ného zástupce.
Došlo-li na základě aplikace $ 4 odst. 1 Licenčního řádu k za- mítnutí žádostí o vydání osvědčení k vý- konu funkce odborného zástupce, zde prozatím bez ohledu na jejich kvantifika- ci, pak se tak stalo z důvodů jsoucích nad rámec zákonného zmocnění. Pokud jde totiž o obecné oprávnění žalobkyně sta- novovat podmínky k výkonu soukromé praxe svých členů [$ 2 odst. 2 písm. a) zá- kona č. 220/1991 Sb.], nelze v něm ani za použití nejextenzivnějšího způsobu vý- kladu dovodit provázání s procedurou posuzování žádostí o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce.
Pro soud tu není tedy podstatný rozsah oprávnění žalobkyně podávaných z Li- cenčního řádu; což zčásti nesprávně zo- hledňoval správní orgán L. stupně ve svém rozhodnutí („..činí tak nejen nad rámec oprávnění, která.. vyplývají z plat- ných právních předpisů, ale i nad rámec SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 12/2006 998 oprávnění, která.. vyplývají z Licenční- ho řádu..“- str. 11 rozhodnutí správního orgánu I. stupně, třetí odstavec zdola), ale toliko ze zvláštního zákona. Pokud tedy zkoumané jednání žalob- kyně bylo založeno na aplikaci $ 4 odst. 1 Licenčního řádu zahrnujícího i její oprávnění přesahující rámec zvláštních zákonů (zde zákona o zdravotní péči a zákona č. 220/1991 Sb.), není aplikova- telnost $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hos- podářské soutěže na jeho posouzení principiálně nijak omezena.
Námitka zá- konné opory $ 4 odst. 1 Licenčního řádu je tak nedůvodná. (...) Za důvodnou soud považuje námitku žalobkyně, jíž žalovanému vytýká, že k narušení hospodářské soutěže vedlo nikoli samotné rozhodnutí žalobkyně ze dne 8. 11. 2002, které bylo shledáno pro- tisoutěžním, ale až jeho aplikace, což je konstrukce neodpovídající $ 3 odst. 1 zá- kona o óchraně hospodářské soutěže, a tedy nezákonná. Při posuzování této námitky soud vy- cházel ze základních podmínek, jež musí být vždy splněny pro konstatování závěru o porušení $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže zakázaným rozhod- nutím sdružení soutěžitelů.
Takovým za- kázaným rozhodnutím musí být předně skutečně úkon sdružení. Tuto podmínku pokládá soud za splněnou, a sice právě z týchž důvodů jako žalovaný. Kromě to- ho však musí jít o úkon sdružení přímo zaměřený či alespoň nepřímo způsobují- cí dopad na soutěžní chování jednotli- vých soutěžitelů, tj. musí jít o takový pro- jev vůle sdružení, který je zaměřen na způsobení určitého předem předvídané- ho protisoutěžního následku, popř. který je takový následek alespoň objektivně způsobilý přivodit.
Tuto podmínku však již soud za splněnou nepovažuje. Sám ža- lovaný na str. 6 napadeného rozhodnutí deklaruje, že „... přo protiprávnost jedná- ní sdružení postačí, je-li způsobilé nahra- dit jinak samostatné a nezávislé rozho- dování soutěžitelů... “. Deklarace takového pravidla je dle soudu správná, přitom toto pravidlo lze vyložit jedině v tom směru, že z rozhodnutí sdružení soutěžitelů, má-li být protisoutěžní, musí vyplývat alespoň nepřímo snaha o unifikaci chování urči- tého okruhu soutěžitelů, tj. snaha nahra- dit jejich samostatné soutěžní chování ta- kovým chováním, jež bude v souladu s rozhodnutím sdružení.
Právě unifikace budoucího soutěžního chování jednotli- vých soutěžitelů je oním předvídaným následkem projevu vůle sdružení. V roz- hodnutí sdružení soutěžitelů, má-li být protisoutěžní, musí být vždy přítomen konsensuální prvek nahrazující individu- ální soutěžní vůli jednotlivých soutěžite- lů, jež se pak má projevit v jejich chování. Již v roce 1987 ostatně Evropský soudní dvůr v právní věci Verband der Sach- versicherer (rozsudek C-45/85, 1987, ECR-405) vyslovil pravidlo, podle něhož jednou z podmínek protisoutěžního cha- rakteru rozhodnutí sdružení je skuteč- nost, že jde o „„věrný projev vůle sdruže- ní koordinovat chování svých členů..
“ Pokud by měl tedy obstát závěr žalo- vaného ohledně protisoutěžního cha- rakteru rozhodnutí žalobkyně spočívají- cího v přijetí $ 4 odst. 1 Licenčního řádu, a to z důvodu, o který žalovaný závěr o porušení $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže materiálně opřel, tj. z důvodu zamezení vstupu nových soutěžitelů na trh, pak by takové rozhod- nutí muselo v sobě zahrnovat alespoň nepřímý návod společného postupu proti soutěžitelům nově vstupujícím na trh. Buď by takové rozhodnutí muselo samo o sobě působit coby bariéra vstu- 1109 998 pu natrh, nebo by muselo k vytvoření ta- kové bariéry členy žalobkyně alespoň nepřímo navádět anebo by muselo být v tomto směru sice nepřímým, přesto však zřetelným návodem pro orgány ža- lobkyně rozhodující o splnění podmí- nek nezbytných pro vstup na trh.
Nic z právě uvedeného v rozhodnutí žalob- kyně přijmout text $ 4 odst. 1 Licenční- ho řádu dovodit nelze, neboť ten faktic- ky obsahuje toliko kritéria, jež mají být při rozhodování žalobce o vydání přísluš- ného osvědčení posuzována. Tu zcela od- hlédnuto od skutečnosti, že jde o kritéria přesahující rámec zákonné opory, tato kritéria sama o sobě nepředstavují pro žádný subjekt či orgán do budoucna ná- vod postupu ani diskriminačního charak- teru, ani excepčního charakteru ve vzta- hu k nově vstupujícím soutěžitelům na trh, a nemohou se nijak projevit na sa- motném niveau hospodářské soutěže.
Deklarovalli tedy žalovaný porušení $ 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodář- ské soutěže rozhodnutím sdružení sou- těžitelů, tedy aktem směřujícím dovnitř sdružení uskutečněným na úrovni sdru- žení, v němž je přítomen konsensuální prvek nahrazující individuální soutěžní chování jednotlivých soutěžitelů, pak by musel tento svůj závěr opřít jedině o skutečnost, že k narušení hospodářské soutěže mohlo vést samo o sobě již jed- nání žalobkyně spočívající v přijetí $ 4 odst. 1 Licenčního řádu. Takový závěr však neučinil a s ohledem na skutková zjištění jej učinit ani nemohl.
Podle uve- deného ustanovení Licenčního řádu osvědčení o splnění podmínek pro vý- kon soukromé lékárnické praxe a pro vý- kon. funkce odborných zástupců vyjad- řuje souhlas s odbornou způsobilostí, s umístněním lékárny, včetně případné- ho odloučeného oddělení pro výdej lé- čiv a prostředků zdravotnické techniky 1110 a souhlas s věcným, technickým a perso- nálním vybavením lékárny pro rozsah poskytované lékárenské péče. Mělo-li te- dy rozhodnutí žalobkyně o přijetí $ 4 odst. 1 Licenčního řádu dle žalovaného vést k zamezení vstupu některých soutě- žitelů na trh, pak žádný konsensuální pr- vek, jak jej soud shora definoval, z něj v tomto směru nevyplývá.
Přestože jde o požadavek jdoucí nad rámec zvlášt- ních zákonů (zákona č. 220/1991 Sb. a zákona o zdravotní péči), jak soud sho- ra podal, žádná bariéra vstupu pro nově vstupující soutěžitele z něj nevyplývá, stejně tak z něj nevyplývá ani nepřímý ná- vod pro žalobkyni, její jednotlivé orgány či její jednotlivé členy k bránění vstupu na trh novým soutěžitelům. Diskrepance mezi skutkovým popisem údajného delik- tu žalobkyně na straně jedné („rozhodnu- tí žalobce přijmout f 4 odst. 1 Licenční- ho řádu“) a okamžikem, od něhož se odvíjí protisoutěžní dopad, na straně druhé (následná aplikace textu f 4 odst. 1 Licenčního řádu“) si byl žalovaný zřejmě vědom, proto také přistoupil ke změně skutkové věty rozhodnutí vyda- ného v I.
stupni správního řízení. Tuto diskrepanci však nelze překlenout kon- statováním protisoutěžní způsobilosti (teprve) aplikační bez ohledu na nedo- statek protisoutěžní způsobilosti kodifi- kační (tj. při přijímání textu $ 4 odst. 1 Licenčního řádu), jak žalovaný učinil. Aprobace takového závěru by po svém zobecnění mohla znamenat, že jakékoli rozhodnutí sdružení soutěžitelů, jež je následně v konkrétním případě jednotli- vými orgány aplikováno z pohledu za- chování a rozvíjení účinné soutěže na tr- hu restriktivně, by již samo o sobě bylo protisoutěžní.
K důvodnosti takového závěru však není zákonné opory. Soudu tedy nezbývá než uzavřít, že k zabránění vstupu soutěžitelů na trh ne- došlo, ani nemohlo dojít v přímém dů- sledku rozhodnutí žalobkyně o přijetí $ 4 odst. 1 Licenčního řádu, ale nejvýše až v důsledku jeho následné aplikace v konkrétních případech, nehledě k to- mu, zda správné či nikoli. (...) Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že v-rozhodnutí žalobkyně o přijetí $ 4 odst. 1 Licenčního řádu nelze protisoutěžní pt- vek ve smyslu $-3 odst. 1 zákona o ochra- ně hospodářské soutěže dovozovat, a to ani v potenciální rovině, již deklaroval v napadeném rozhodnutí žalovaný.
Roz- hodnutí žalobkyně o přijetí $ 4 odst. 1 Li- cenčního řádu přímý důsledek spočívají- cí v zabránění vstupu nových soutěžitelů na trh nevyvolalo, nadto nebylo samo o sobě ani nepřímým návodem postupu, jenž by měl takový důsledek způsobovat. Nejde dle názoru soudu jen o nepřesnost ve formální stránce výroku, ale o vyboče- ní žalovaného z koncepce $ 3 odst. 1 zá- kona o ochraně hospodářské soutěže. 999 Političtí vězni: příplatek k důchodu k $ 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k dů- chodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v ob- lasti sociální Pokud byl žadatel o příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, pravomoc- ně odsouzen pro trestný čin zběhnutí do ciziny podle ustanovení $ 283 odst. 1 trestního zákona, ve znění účinném k 30.
6. 1973, a nevyužil mož- nosti domoci se soudní rehabilitace cestou přezkumného řízení podle od- dílu třetího zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nemůže se úspěš- ně domáhat přiznání nároku s poukazem na skutečnost, že byl na základě stížnosti pro porušení zákona zrušen výrok o trestu, neboť ani zrušením celého odsuzujícího rozsudku by mu nárok na tento příplatek nevznikl.
Česká lékárnická komora proti předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské