ňovací období roku 2000 (v textu též „zákon o DPH“)» Ze skutečnosti, že k vystavení faktury došlo až po lhůtě stanovené v 6 12 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, nelze bez dalšího dovozovat, že obchodní transakci nelze považovat za podnikání a ve vazbě na to ani za uskuteč- něné zdanitelné plnění.
Z důkazů založených ve správním spise vyplynulo, že žalobkyně, jakožto kupující, uzavřela s akciovou společností R. A. smlou- vu o prodeji výrobní technologie na výrobu stavebního systému R. za dohodnutou kupní cenu ve výši 30 000 000 Kč. Žalovaný uvede- nou obchodní transakci nezpochybnil, neza- býval se ani platností uzavřené smlouvy. Na- mítal ovšem, že z pohledu zákona o DPH se neuskutečnilo zdanitelné plnění. S tímto ná- zorem se krajský soud neztotožnil. Vycházel přitom, stejně jako žalovaný, z $ 2 odst. 1 ci- tovaného zákona, dle něhož se za zdanitelné plnění považuje dodání zboží, převod nemo- vitostí a poskytování služeb, uskutečněné v tuzemsku při podnikání.
Ze spisu je zřejmé, že žalobkyně předmětnou výrobní linku za- koupila, následně za úplatu pronajímala a po- sléze prodala. Tím lze mít za podložené její tvrzení, že toto výrobní zařízení nakoupila ja- ko hmotný majetek, který měl sloužit k pod- nikání za účelem dosažení zisku. Žalovaný zaujal v napadeném rozhodnutí jednoznačný závěr, že postup žalobkyně nenaplňuje znaky podnikání dle obchodního zákoníku, a za dů- vod provedené obchodní transakce považoval vynětí této výrobní linky z majetku prodávají- cí společnosti, na níž byl následně prohlášen konkurs.
Toto své tvrzení doložil dílčími dů- kazy, jejichž hodnocení krajský soud neak- 510 ceptoval. Žalovaný vycházel z toho, že kupní smlouva byla podepsána v den, kdy přísluš- nému soudu byl doručen návrh na prohláše- ní konkursu podaný akciovou společností P., a dále ze skutečnosti, že předmětná výrobní linka byla prodána dalšímu. kupujícímu za stejnou cenu. Tyto okolnosti můžou vyvolávat pochyb- nosti o účelu, výhodnosti či záměru dané ob- chodní transakce, nicméně nemohou být po- važovány za důkaz, na základě něhož lze dojít k závěru, že tato činnost nebyla uskutečňová- na s úmyslem realizovat zisk, a potažmo ji proto nelze považovat za zdanitelné plnění.
Za jednání, které přímo nekoresponduje po- žadavkům zákona o DPH, lze považovat další postupy žalobkyně, které žalovaný označil za důkazy svědčící v její neprospěch. Je nepo- chybné, že předmětnou kupní smlouvu po- depsal zástupce na základě plné moci, u níž podpisy byly notářsky ověřeny až 11 dní poté, co k podpisu kupní smlouvy došlo. Stejně tak je nepochybné, že k vystavení faktury došlo až po lhůtě stanovené v $ 12 odst. 1 zákona o DPH a že žalobkyně měnila výpovědi týkají- cí se způsobu zaúčtování této finanční trans- akce.
Z naznačeného je patrno, že postup ža- lobkyně nebyl v souladu s požadavky zákona o DPH, eventuálně jiných obecně závazných právních předpisů. Nicméně z nedodržení těchto postupů nelze dovodit závěr, ktérý uči- nil žalovaný, tedy že uvedené obchodní trans- akce nelze považovat za podnikání a ve vazbě na to ani za uskutečněné zdanitelné plnění. Závěrům žalovaného nelze přisvědčit ani pro další důvody uvedené v napadeném roz- hodnutí. Žalovaný upozornil rovněž na sku- tečnost, že osoby, které se na obchodní trans- akci podílely, měly ve smyslu $ 6 odst. 1 zákona o DPH zvláštní vztah k plátci, neboť byly s plátcem personálně nebo jinak spoje- né a vytvořily obchodní vztah za účelem sní- žení daňové povinnosti jedné z nich.
Nelze přisvědčit závěru žalovaného, že za výsledek obchodní transakce lze v širším pohledu po- važovat získání nadměrného odpočtu na konci řetězce, když prodávající společnost daň sice přiznala, ale neodvedla. Citované ustanovení $ 6 zákona o DPH hovoří o osobách spoje- ných za účelem snížení daňové povinnosti, což v daném případě nenastalo. Žalovaný to- to ustanovení mylně aplikuje na případ, kdy dle jeho názoru došlo ke spojení osob za úče- lem neodvedení daně z přidané hodnoty, ni- koliv samotnému snížení daňové povinnosti.
Za důkaz svědčící o tom, že provedená opera- ce byla účelová a že se v daném případě ne- jednalo o zdanitelné plnění, považoval žalo- vaný rovněž výslech svědka Bronislava H. Ani s tímto názorem se krajský soud nemohl zto- tožnit. Jmenovaný, jak žalovaný uvedl v odů- vodnění napadeného rozhodnutí, pracoval jako vedoucí technický pracovník odpověd- ný za chod linky pod vedením akciové spo- lečnosti R. A. a vypověděl, že o žádných změ- nách ve vlastnictví této linky v průběhu roku 2000 nic nevěděl.
Hodnocením tohoto důka- zu lze dojít k nepochybnému závěru, že linka byla v provozu po celý rok 2000 a pracovník odpovědný za její chod na ní celou dobu pra- coval. Výpověď zaměstnance však nemůže být podkladem pro hodnocení, zda taková předmětná výrobní linka měnila majitele. Nelze samozřejmě vyloučit, že zaměstnanec může být o takovém kroku informován, nic- méně pokud se tak nestane, nelze z nedostat- ku takové informace vyvodit závěr, že k pře- vodu vlastnického práva nedošlo nebo že taková operace byla účelová.
Na základě těchto skutečností se krajský soud nemohl přiklonit k názoru žalovaného, že bylo prokázáno, že předmětná obchodní transakce nebyla zdanitelným plněním. Žalo- vaným uváděné důkazy, ať již jednotlivě či ve vzájemné vazbě, takový závěr nepotvrdily. 1190 Daň z převodu nemovitostí: osvobození od daně při převodu garážových stání v hromadné garáži k $ 20 odst. 7 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z pře- vodu nemovitostí, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2003 I.
Hromadné garáže jsou svojí povahou specifickým nebytovým prostorem, u ně- hož ustupuje do pozadí skutečnost, že konkrétní subjekt je současně spoluvlastní- kem nebytové jednotky jako celku, ve prospěch užitné hodnoty věci, tj. oprávnění 2x v hromadných garážích parkovat na konkrétním parkovacím místě s cílem ho užívat pro své potřeby.
II. Osvobození od daně z převodu nemovitostí podle $ 20 odst. 7 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění platném v roce 2003, se vztahuje i na dosud neužívané části stavby ve spoluvlastnic- tví, pokud ize ideální spoluvlastnický podíl promítnout do konkrétní části stavby (např. konkrétní garážové stání v hromadné garáži). Osvobození podle uvedeného ustanovení lze proto přiznat i každému převodu spoluvlastnického podílu na neby- tové jednotce, pokud se jedná o první převod podílu, jehož obsahem je užívání kon- krétní části stavby (např. konkrétního parkovacího místa v hromadné garáži), která dosud nebyla nikým jiným užívána.
Akciová společnost R. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z přidané