k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb. Cena převáděných nemovitostí se pro účely stanovení základu daně z převodu nemovitostí zjišťuje ke dni nabytí nemovitosti [$ 10 písm. a) zá- kona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí]. Tímto dnem se rozumí den, ke kterému nastávají právní účin- ky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (6 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovi- tostem).
Nezákonnost spatřovala žalobkyně především v porušení procesních postu- pů, tedy ustanovení $ 43 a $ 46 odst. 2 zá- kona č.337/1992 Sb.,o správě daní a po- platků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“, „d. ř.“), neboť správce daně provedl sám aktualizaci znaleckého posudku předloženého ža- lobkyní, což i žalovaný ve svém rozhod- nutí připustil. Žalobkyně zastávala názor, že po tomto zjištění měl žalovaný roz- hodnutí I. instance zrušit a věc správci daně vrátit k novému projednání a od- stranění.
procesního pochybení. Pokud k odstranění:tohoto pochybení došlo až v odvolacím řízení, byla porušena zásada dvojinstančnosti daňového řízení. Z po- hledu systematického, jazykového i logic- kého výkladu ustanovení $ 10 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dě- dické, dani darovací a dani z převodu ne- movitostí (dále též „zákon“), nepovažuje žalobkyně za správné, aby základem da- ně z převodu nemovitostí, jejímž poplat- níkem je převodce, nikoli nabyvatel, mě- la být cena zjištěná podle zvláštního předpisu dle stavu, kdy se již za vlastníka nemovitosti považuje kupující, tedy na- byvatel.
Zákonodárce měl podle názoru žalobkyně nepochybně v úmyslu postih- nout daňovou povinností z úplatného převodu nemovitostí převodce, a to ze základu daně odpovídajícího stavu k po- slednímu dni vlastnictví převodce, niko- li podle stavu odpovídajícího prvnímu dni vlastnictví nabyvatele. Žalobkyně současně poukázala na zásadní rozpor v oceňování nemovitostí pro určení zá- kladu daně převodu nemovitostí mezi přístupy znalců jakožto odborných au- torit a finančních úřadů jakožto správců- daně. Přitom úpravy správců daně mají podstatný charakter, neboť daňový zá- klad i daň zvyšují výrazným způsobem.
Žalobkyně uzavřela, že pojem „cena platná v den nabytí nemovitosti“ dle $ 10 písm. a) zákona je třeba vykládat tak, že se vztahuje k pojmu „účinky vkla- du do katastru nemovitostí ke dni, kdy návrh byl doručen příslušnému katast- rálnímu úřadu“ dle $ 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb.,o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, přičemž * v tento jediný den dochází v případě kupní smlouvy, jejímž předmětem je ne- movitost, k účinkům přechodu vlastnic- kého práva z prodávajícího na kupující- ho.Tento den je tedy posledním dnem vlastnictví prodávajícího a prvním dnem vlastnictví kupujícího.
Protože daň je povinen platit prodávající, nemůže- vy- jadřovat cena zjištěná. dle zmíněného $ 10 písm. a) zákona jiný stav nemovi- tosti než stav v poslední den vlastnictví daňového poplatníka - převodce. Z uve- dených důvodů navrhla žalobkyně zru- šení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k novému projednání. Napadené -rozhodnutí odůvodnil ža- lovaný tím, že dle $ 21 zákona byl po- platník, tedy žalobkyně, povinen podat daňové přiznání, jehož součástí byl i zna- lecký posudek o ceně převáděných ne- 235 137 movitostí.
Žalobkyní předložený znalec- ký posudek byl znalcem vypracován dle stavu ke dni 8.6. 1998, a to dle vyhlášky č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí ně- která ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (dále též „provádě- cí vyhláška“). Jelikož ke dni 8.6. 1998 by- lo pronajato více než 80 % podlahových ploch místností stavby, byla v souladu s prováděcí vyhláškou použita kombina- ce nákladového a výnosového způsobu ocenění. Pro určení základu daně v pří- padě žalobkyně však nebylo možno ten- to znalecký posudek použít, neboť k pře- vodu nemovitostí došlo až 20.
9. 2000. Žalovaný zastával názor, že ocenění v da- ném případě muselo být provedeno dle vyhlášky č. 173/2000 Sb., kterou byla s účinností od 1. 7. 2000 novelizována vyhláška č. 279/1997 Sb. Předmětná ne- movitost byla převedena na bývalé ná- jemníky; žalovaný proto zdůraznil, že k datu nabytí nemovitosti není již splně- na podmínka pronájmu nejméně 80 % podlahových ploch stavby, a proto mu- sela být cena zjištěna pouze nákladovým způsobem. Žalovaný dále zdůvodnil, že dle $ 4 zákona o oceňování majetku se stavby nebo jejich části oceňují náklado- vým, výnosovým nebo porovnávacím způsobem nebo jejich kombinací, je- jichž použití u jednotlivých druhů sta- veb stanoví vyhláška.
Prováděcí vyhláška v $ 21 stanoví, že kombinací nákladové- ho a výnosového způsobu se oceňují stavby, u nichž je ke dni ocenění prona- jato nejméně 80 % jejich podlahových ploch. Při stanovení ceny zjištěné pro účely základu daně z převodu nemovitostí je nutno vycházet z $ 10 písm. a) zákona, který výslovně určuje, že rozhodná je ce- na zjištěná v den nabytí nemovitosti. Okamžik nabytí vlastnictví nemovité vě- ci nastává dle $ 133 odst. 2 obč. zák. vkla- 236 dem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů.
Dle $ 1 odst. 1 záko- na č. 265/1992 Sb. se do katastru nemo- vitostí zapisuje rovněž právo vlastnické. Týž zákon pak v $ 2 odst. 3 stanoví, že právní účinky vkladu do katastru nemo- vitostí vznikají na základě pravomocné- ho rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen přísluš- nému katastrálnímu úřadu. Z toho žalo- vaný dovodil, že dnem nabytí nemovi- tosti je právě ten den, v němž návrh na vklad došel katastrálnímu úřadu. V da- ném případě přešlo vlastnické právo na nabyvatele dnem 20.
9. 2000 a v tento den současně zanikl nájemní vztah, ne- boť původní nájemci se stali spoluvlast- níky převáděného domu. Správce daně, jak žalovaný dále konstatoval, učinil sám kroky ke zjištění ocenění převáděných nemovitostí, aby mohl stanovit základ daně a daň. Proto použil jako pomůcku znalecký posudek, který mu byl žalobky- ní předložen, a přepočítal ho, aby odpo- vídal oceňovacím předpisům a stavu ke dni nabytí nemovitostí. Na základě těch- to zjištění pak vyměřil daň z převodu nemovitostí.
Žalovaný vyslovil souhlas s námitkou žalobkyně, že správce daně v L. stupni měl po zjištění nedostatků za- hájit před samotným vyměřením daně vytýkací řízení ve smyslu $ 43 d. ř.Toto procesní pochybení správce daně však bylo napraveno v rámci odvolacího říze- ní, v němž žalovaný vyzval dne 14. 11. 2001 žalobkyni k předložení znaleckého posudku o ceně nemovitostí dle stavu ke dni 20.9. 2000 ve lhůtě tří týdnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena dne 15. 11. 2001 a žalobkyně na ni nereagovala.. Žalovaný proto dospěl k závěru, že byly dodrženy zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek ve smys- lu $ 50 odst. 5 d.
ř Cena převáděných nemovitostí byla vypočtena ve výši 8 055 550 Kč. Žalobkyně vytýkala žalovanému pře- devším nesprávný výklad $ 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. Podle tohoto ustanovení je „základem daně z převodu nemovitostí cena zjištěná podle zvláštní- ho předpisu, platná v den nabytí nemo- vitosti, a to i v případě, je-li cena nemo- vitosti sjednaná dohodou nižší než cena zjištěná; rozdíl cen nepodléhá dani daro- vací. Je-li však cena sjednaná vyšší než cena zjištěná, je základem daně cena sjednaná“.
Protože zákon neříká, co je „den na- bytí nemovitosti“, žalovaný správně vy- cházel z $ 133 odst. 2 obč. zák., který sta- noví, že při převodu nemovité věci na základě smlouvy se vlastnictví nabývá vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zá- kon nestanoví jinak. Zvláštním předpi- sem, který upravuje postup při zápisech vlastnických a jiných věcných práv k ne- movitostem, je zákon č. 265/1992 Sb., který v $ 1 stanoví, že se do katastru ne- movitostí kromě dalších věcných práv tam vyjmenovaných zapisuje vlastnické právo.
Děje se tak podle $ 2 odst. 1 cit. zákona buď vkladem práva, nebo výma- zem vkladu práva formou zápisu. Práva uvedená v $ 1 odst. 1 cit. zákona (tedy i právo vlastnické) vznikají, mění se ne- bo zanikají dnem vkladu do katastru, po- kud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak. Pro posuzovaný případ nestanovil jinou úpravu ani občanský zá- koník, ani speciální daňový zákon. Zá- kon č. 265/1992 Sb. dále obsahuje v $ 2 odst. 3 zvláštní úpravu účinků vkladu, které vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen příslušnému katastrálnímu úřadu.
Není sporu o tom, že v posuzovaném případě ve smyslu $ 133 odst. 2 obč. zák. došlo k nabytí vlastnictví k nemovitostem Ckupujícími) vkladem do katastru. Ve smyslu $ 1 odst.1 a $ 2 odst.3 zákona č. 265/1992 Sb. tato skutečnost nastala dnem, kdy byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu, tedy dnem 20. 9. 2000.Tento den je i dnem nabytí vlastnictví ve smyslu $ 10 písm. a) zákona, a tedy dnem roz- hodným pro stanovení základu daně z převodu nemovitostí. S žalobkyní je třeba souhlasit, že v tento den již není poplatník daně, kte- rým je převodce, vlastníkem nemovitos- tí/To však podle názoru krajského soudu nemění nic na skutečnosti, že okamžik, ke kterému se zjišťuje cena převádě- ných nemovitostí pro stanovení základu daně, je v $ 10 zákona stanoven zcela jednoznačně, a tomuto ustanovení tedy nelze přikládat jiný význam ani ho nelze výkladem jakkoli modifikovat.
Důvod- nou neshledal krajský soud ani procesní námitku žalobkyně poukazující na poru- šení $ 46 odst. 2 ve vztahu k $ 43 d.ř., jehož se měl žalovaný dopustit tím, že nezrušil rozhodnutí správce daně a ne- vrátil mu věc k novému projednání a od- stranění procesního pochybení způso- beného aktualizací znaleckého posudku bez součinnosti žalobkyně. Tím došlo podle názoru žalobkyně k porušení dvoj- instančnosti daňového řízení. Především je třeba zdůraznit, že kraj- ský soud přihlíží k vadám řízení před správním orgánem jen tehdy, jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákon- nost napadeného rozhodnutí.
Dále je třeba konstatovat, že ustanovení $ 46 odst. 2 d.ř. říká, že je-li základ daně nebo daň stanovena odchylně od základu da- ně a daně, jak je daňový subjekt přiznal nebo za řízení uznal, musí být z vyměřo- 237 138 vacího spisu patrno, podle jakých pomů- cek nebo na podkladě čeho se správce daně při stanovení základu daně a daně odchýlil, jakož i důvody těchto rozdílů. Z vyměřovacího spisu, který předložil žalovaný krajskému soudu, lze zjistit, jak postupoval správce daně při přepočtu ceny převáděných nemovitostí.
Provedl to úpravou: původních výpočtů znalce ze dne 13.6. 1998. Žalobkyně mohla po obdržení platebního výměru postupo- vat dle $ 32 odst. 9 d. ř., podle kterého lze tehdy, odchyluje-li se vyměřená daň od přiznání, hlášení nebo jiného ozná- mení, žádat v odvolací lhůtě o sdělení důvodu rozdílu mezi stanoveným daňo- vým základem a daní, jež byla přiznána nebo za řízení uznána. Doba počínající dnem, který následuje po dni podání žá- dosti podle odstavce 9, a končící dnem, kdy byl daňový subjekt vyrozuměn o dů- vodech stanovení daňového základu a daně, se nepočítá do odvolací lhůty ($ 32 odst. 10 d.
ř.).Této možnosti žalob- kyně nevyužila a v daňovém spisu není záznam o tom, že by po doručení pla- tebního výměru do spisu nahlédla. Gež) 138 Daň z převodu nemovitostí: vklad do základního kapitálu k $ 20 odst. 6 písm. e) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 322/1993 Sb. a zákona č. 117/2001 Sb.
I. Podnik nebo část podniku jsou podle ustanovení $ 59 odst. 4 obchod- ního zákoníku, ve znění účinném k 31. 12. 2000, způsobilé být předmětem nepeněžitého vkladu. Je-li předmětem nepeněžitého vkladu podnik, jsou do společnosti vkládány všechny věci, práva a jiné majetkové hodnoty, tj. i věci nemovité.
II. Je-li jako nepeněžitý vklad do společnosti vkládán podnik nebo jeho část, jehož součástí je nemovitost, nevztahuje se podle $ 20 odst. 6 písm. e) zák. ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, na tento vklad nemovitosti osvobození, pokud do pěti let od vložení vkladu zanikne účast vkladatele v obchodní společnosti. —
Společnost s ručením omezeným