Nejvyšší soud Usnesení správní

32 Cdo 1108/2009

ze dne 2010-10-27
ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1108.2009.1

32 Cdo 1108/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Miroslava

Galluse v právní věci žalobkyně NEW TELEKOM, spol. s r. o., se sídlem v Praze

10, K Hrušovu 293/2, PSČ 102 03, identifikační číslo 26 69 04 71, zastoupené

Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57,

PSČ 157 00, za účasti společnosti Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem v

Praze 10, Vinohradská 167, PSČ 100 00, identifikační číslo 25 78 80 01, o

určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3

pod sp. zn. 16 C 124/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 14 Co 396/2008-66,

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit společnosti Vodafone Czech Republic

a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.860,- Kč do tří dnů od

právní moci tohoto usnesení.

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 14. srpna 2008, č. j. 16 C

124/2008-43, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že „ukončení

části smlouvy o vzájemné spolupráci“ provedené dopisem společnosti BroadNet

Czech, a. s. a adresované žalobkyni dne 15. listopadu 2007 (o kterémžto návrhu

již rozhodl předseda Rady Českého

telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 20. prosince

2007, č. j. 78

703/2007-606-XII.vyř. ve spojení s rozhodnutím Rady Českého telekomunikačního

úřadu jako rozkladového orgánu ze dne 17. března 2008, č. j. 7 587/2008-603),

je neplatné a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze v záhlaví

označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o

nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho

přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu

(dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na

ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně aplikoval při posouzení nároku

žalobkyně na určení neplatnosti ukončení části smlouvy o vzájemné spolupráci

procesní ustanovení § 142 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní

řád“), a podle tohoto ustanovení žalobu zamítl, a to v situaci, kdy správní

orgán nárok žalobkyně zamítl z věcných důvodů. Současně dovolatelka odvolacímu

soudu vytýká, že ve svém rozhodnutí nezohlednil v takové situaci absenci výzvy

správního orgánu k opravě návrhu. Dovolatelka dále poukazuje na systematiku

správního řádu a nesprávné užití judikatury k § 80 písm. c) o. s. ř. při

aplikaci ustanovení § 142 správního řádu. Společnost BroadNet Czech, a. s. navrhovala dovolání jako nepřípustné

odmítnout. Za dovolacího řízení společnost BroadNet Czech, a. s. zanikla sloučením s

nástupnickou společností Vodafone Czech Republic a. s. Tato skutečnost byla v

obchodním rejstříku zapsána 1. září 2009 a k témuž dni byla společnost BroadNet

Czech, a. s. vymazána z obchodního rejstříku. Nejvyšší soud proto usnesením ze

dne 25. října 2010, č. j. 32 Cdo 1108/2009-90,

rozhodl o pokračování v řízení na místo společnosti BroadNet Czech, a. s. se

společností Vodafone Czech Republic a. s. Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací

řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009

Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění

účinném do 30. června 2009. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu

prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O

případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost

dovolání podle písmene c), tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že

napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam,

Nejvyšší soud nemá. Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný právní

závěr, který odvolací soud učinil při posouzení nároku na určení neplatnosti

právního úkonu, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu, který se zabýval nejprve otázkou procesních předpokladů

žaloby na určení neplatnosti právního úkonu (aplikací ustanovení § 142

správního řádu) a nezabýval se oproti správnímu orgánu nárokem žalobkyně

věcně, je v souladu s ustanovením § 250f a § 250i o. s. ř. Z dispoziční zásady

ovládající občanské soudní řízení mimo jiné vyplývá, že věc, o níž rozhodl

správní orgán, smí být v řízení podle části páté rozhodnuta nejen v takovém

rozsahu, v jakém o ní rozhodl správní orgán, ale také v rozsahu vymezeném

žalobcem.

Rozsah, v jakém soud věc projedná a rozhodne, je určován jednak tím,

o čem správní orgán pravomocně rozhodl, jednak požadavkem žalobce vyjádřeným v

žalobě o tom, v jakém rozsahu má být soudem věc znovu projednána a rozhodnuta. Stanovením rozsahu, v němž má být věc projednána a rozhodnuta, se současně

vymezuje, v jaké části zůstává rozhodnutí správního orgánu podáním žaloby

nedotčeno. Pro závěr o věcné správnosti rozhodnutí správního orgánu samo o sobě

není významné, zda a do jaké míry soud učinil shodná zjištění nebo závěry o

skutkovém stavu věci jako správní orgán, popř. zda a do jaké míry shodně

aplikoval hmotné právo. Podstatné je jen to, zda rozhodnutí správního orgánu ve

svém výroku zcela odpovídá tomu, jak mělo být rozhodnuto podle závěrů soudu;

tam, kde nastala „shoda výroků“, jde o věcně správné rozhodnutí správního

orgánu, i když soud ke „shodě výroků“ vedly „odlišné důvody“ než správní orgán

(srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, komentář k § 250f a § 250i o. s. ř.)

Dovolatelka učinila předmětem soudního přezkumu pouze část z nároků uplatněných

ve správním řízení, tedy nárok na určení neplatnosti „ukončení smlouvy“, nikoli

však ve správním řízení navazující uplatněný nárok na uložení

povinnosti plnit ze smlouvy. Pokud se odvolací soud, oproti správním orgánům,

vzhledem k dovolatelkou vymezenému předmětu řízení, nezabýval nárokem věcně,

ale dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vydání rozhodnutí o určení

platnosti právního úkonu, protože tato otázka může být vyřešena v rámci jiného

správního řízení, tedy jako předběžná otázka k žalobě na plnění povinnosti, a

závěry správních orgánů o zamítnutí uplatněného nároku považoval za věcně

správné, je jeho rozhodnutí v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 a 2 správního

řádu a ustanovením § 122 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o

elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících

zákonů. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat z hlediska

dovolatelkou namítané absence výzvy správního orgánu žalobkyni k opravě podání,

k čemuž odvolací soud správně uzavřel, že ta byla nutná jen v případě vad

podání (§ 45 odst. 2 správního řádu) a o tuto situaci v projednávané věci

nešlo. Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelkou namítané nesprávné užití

judikatury k § 80 písm. c) o. s. ř. při aplikaci ustanovení § 142 správního

řádu, neboť na závěrech vyplývajících z této judikatury odvolací soud

své rozhodnutí nezaložil. Založil je na samostatné skutkové

podstatě právní normy, tedy na ustanovení § 142 správního řádu, v souladu

s nímž uzavřel, že správní orgán nevydá rozhodnutí o určení existence právního

vztahu, pokud může tuto otázku vyřešit v rámci jiného správního řízení. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti rozsudku odvolacího

soudu jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání

(§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. ), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 a § 218

písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5

věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo

odmítnuto a žalobkyni vznikla povinnost nahradit zúčastněné osobě náklady

dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem

(společnost BroadNet Czech, a. s. před sloučením se společností Vodafone Czech

Republik a. s. byla zastoupena advokátem JUDr. Filipem Hruškou) v částce

1.250,- Kč podle ustanovení § 11, §15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č.

484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši

300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č.

177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 310,- Kč, a

celkem činí 1.860,- Kč

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná

domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu