32 Cdo 1108/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Miroslava
Galluse v právní věci žalobkyně NEW TELEKOM, spol. s r. o., se sídlem v Praze
10, K Hrušovu 293/2, PSČ 102 03, identifikační číslo 26 69 04 71, zastoupené
Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57,
PSČ 157 00, za účasti společnosti Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem v
Praze 10, Vinohradská 167, PSČ 100 00, identifikační číslo 25 78 80 01, o
určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3
pod sp. zn. 16 C 124/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 14 Co 396/2008-66,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit společnosti Vodafone Czech Republic
a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.860,- Kč do tří dnů od
právní moci tohoto usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 14. srpna 2008, č. j. 16 C
124/2008-43, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že „ukončení
části smlouvy o vzájemné spolupráci“ provedené dopisem společnosti BroadNet
Czech, a. s. a adresované žalobkyni dne 15. listopadu 2007 (o kterémžto návrhu
již rozhodl předseda Rady Českého
telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 20. prosince
2007, č. j. 78
703/2007-606-XII.vyř. ve spojení s rozhodnutím Rady Českého telekomunikačního
úřadu jako rozkladového orgánu ze dne 17. března 2008, č. j. 7 587/2008-603),
je neplatné a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze v záhlaví
označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně aplikoval při posouzení nároku
žalobkyně na určení neplatnosti ukončení části smlouvy o vzájemné spolupráci
procesní ustanovení § 142 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní
řád“), a podle tohoto ustanovení žalobu zamítl, a to v situaci, kdy správní
orgán nárok žalobkyně zamítl z věcných důvodů. Současně dovolatelka odvolacímu
soudu vytýká, že ve svém rozhodnutí nezohlednil v takové situaci absenci výzvy
správního orgánu k opravě návrhu. Dovolatelka dále poukazuje na systematiku
správního řádu a nesprávné užití judikatury k § 80 písm. c) o. s. ř. při
aplikaci ustanovení § 142 správního řádu. Společnost BroadNet Czech, a. s. navrhovala dovolání jako nepřípustné
odmítnout. Za dovolacího řízení společnost BroadNet Czech, a. s. zanikla sloučením s
nástupnickou společností Vodafone Czech Republic a. s. Tato skutečnost byla v
obchodním rejstříku zapsána 1. září 2009 a k témuž dni byla společnost BroadNet
Czech, a. s. vymazána z obchodního rejstříku. Nejvyšší soud proto usnesením ze
dne 25. října 2010, č. j. 32 Cdo 1108/2009-90,
rozhodl o pokračování v řízení na místo společnosti BroadNet Czech, a. s. se
společností Vodafone Czech Republic a. s. Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění
účinném do 30. června 2009. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O
případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost
dovolání podle písmene c), tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam,
Nejvyšší soud nemá. Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný právní
závěr, který odvolací soud učinil při posouzení nároku na určení neplatnosti
právního úkonu, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu, který se zabýval nejprve otázkou procesních předpokladů
žaloby na určení neplatnosti právního úkonu (aplikací ustanovení § 142
správního řádu) a nezabýval se oproti správnímu orgánu nárokem žalobkyně
věcně, je v souladu s ustanovením § 250f a § 250i o. s. ř. Z dispoziční zásady
ovládající občanské soudní řízení mimo jiné vyplývá, že věc, o níž rozhodl
správní orgán, smí být v řízení podle části páté rozhodnuta nejen v takovém
rozsahu, v jakém o ní rozhodl správní orgán, ale také v rozsahu vymezeném
žalobcem.
Rozsah, v jakém soud věc projedná a rozhodne, je určován jednak tím,
o čem správní orgán pravomocně rozhodl, jednak požadavkem žalobce vyjádřeným v
žalobě o tom, v jakém rozsahu má být soudem věc znovu projednána a rozhodnuta. Stanovením rozsahu, v němž má být věc projednána a rozhodnuta, se současně
vymezuje, v jaké části zůstává rozhodnutí správního orgánu podáním žaloby
nedotčeno. Pro závěr o věcné správnosti rozhodnutí správního orgánu samo o sobě
není významné, zda a do jaké míry soud učinil shodná zjištění nebo závěry o
skutkovém stavu věci jako správní orgán, popř. zda a do jaké míry shodně
aplikoval hmotné právo. Podstatné je jen to, zda rozhodnutí správního orgánu ve
svém výroku zcela odpovídá tomu, jak mělo být rozhodnuto podle závěrů soudu;
tam, kde nastala „shoda výroků“, jde o věcně správné rozhodnutí správního
orgánu, i když soud ke „shodě výroků“ vedly „odlišné důvody“ než správní orgán
(srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, komentář k § 250f a § 250i o. s. ř.)
Dovolatelka učinila předmětem soudního přezkumu pouze část z nároků uplatněných
ve správním řízení, tedy nárok na určení neplatnosti „ukončení smlouvy“, nikoli
však ve správním řízení navazující uplatněný nárok na uložení
povinnosti plnit ze smlouvy. Pokud se odvolací soud, oproti správním orgánům,
vzhledem k dovolatelkou vymezenému předmětu řízení, nezabýval nárokem věcně,
ale dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vydání rozhodnutí o určení
platnosti právního úkonu, protože tato otázka může být vyřešena v rámci jiného
správního řízení, tedy jako předběžná otázka k žalobě na plnění povinnosti, a
závěry správních orgánů o zamítnutí uplatněného nároku považoval za věcně
správné, je jeho rozhodnutí v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 a 2 správního
řádu a ustanovením § 122 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o
elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících
zákonů. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat z hlediska
dovolatelkou namítané absence výzvy správního orgánu žalobkyni k opravě podání,
k čemuž odvolací soud správně uzavřel, že ta byla nutná jen v případě vad
podání (§ 45 odst. 2 správního řádu) a o tuto situaci v projednávané věci
nešlo. Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelkou namítané nesprávné užití
judikatury k § 80 písm. c) o. s. ř. při aplikaci ustanovení § 142 správního
řádu, neboť na závěrech vyplývajících z této judikatury odvolací soud
své rozhodnutí nezaložil. Založil je na samostatné skutkové
podstatě právní normy, tedy na ustanovení § 142 správního řádu, v souladu
s nímž uzavřel, že správní orgán nevydá rozhodnutí o určení existence právního
vztahu, pokud může tuto otázku vyřešit v rámci jiného správního řízení. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti rozsudku odvolacího
soudu jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání
(§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. ), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 a § 218
písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo
odmítnuto a žalobkyni vznikla povinnost nahradit zúčastněné osobě náklady
dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem
(společnost BroadNet Czech, a. s. před sloučením se společností Vodafone Czech
Republik a. s. byla zastoupena advokátem JUDr. Filipem Hruškou) v částce
1.250,- Kč podle ustanovení § 11, §15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši
300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 310,- Kč, a
celkem činí 1.860,- Kč
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu