ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v
právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., zast. Mgr. L. V., proti žalované A.,
spol. s r. o., zast. JUDr. K. T., advokátkou, o úroky ze splátkového prodeje a
úroky z prodlení, resp. o zaplacení částky 552.397,- Kč, vedené u Krajského
soudu v Plzni pod sp. zn. 23 Cm 2098/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2006,č. j. 1 Cmo 67/2006-235, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2006, č. j. 1 Cmo 67/2006 -
235, se ve výroku II. a v souvisejících výrocích III. a V. o nákladech řízení,
zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. října 2004, č.j. 23 Cm 2098/97-163,
uznal žalovanou povinnou k zaplacení smluvního úroku ze splátek ve výši
68.750,- Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 552.397,- Kč (výrok I.). Ve
výroku II. soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení a ve výroku III. pak
ve zbývajícím rozsahu řízení zastavil. Soud vyšel ze závěru, že mezi účastníky
byla platně uzavřena kupní smlouva ve smyslu ust. § 476 obchodního zákoníku
(dále jen: „obch. zák.“) a zák. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku
státu na jiné osoby, podle názoru soudu prvního stupně byl ke smlouvě platně
sjednán i dodatek č. 1 a také splátkový kalendář a úroky ze splátek a úroky z
prodlení. Úrok z prodlení byl v dodatku sjednán pro případ ztráty výhody
splátek, ta však původním žalobcem nebyla využita a ten proto požadoval zákonný
úrok z prodlení ve smyslu ust. § 369 odst. 1 obch. zák., přičemž soud uzavřel,
že žalobci právo na úrok z prodlení vzniklo, a to ve výši 552.397,- Kč. Soud
prvního stupně rovněž vyhověl žalobě ohledně úroku ze splátek ve výši 68.570,-
Kč. Soud dále zkoumal námitku promlčení požadovaných úroků a dospěl k závěru,
že dluh z úroku ze splátek a úroku z prodlení nebyl promlčen. Dále uzavřel, že
skutečnost, že v průběhu řízení byl nárok na zaplacení úroku z prodlení omezen
a byla měněna forma úroku z prodlení ze smluvního na zákonný, nemá vliv na
charakter uplatněného nároku a na dobu promlčení. Jelikož nebyl uplatněn jiný
nárok, než který byl uveden v žalobě, šlo nadále o stejný druh nároku, běh
promlčecí doby byl zastaven podáním žaloby a nárok proto v době rozhodnutí
soudu promlčen nebyl.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované rozsudek
soudu prvního stupně ohledně zákonných úroků z prodlení co do částky 83.502,-
Kč potvrdil (výrok I.) a ohledně zákonných úroků z prodlení co do částky
468.895,- Kč jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.). Ve
výroku III. a V. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud na
rozdíl od soudu prvního stupně vyšel ze závěru, že nárok na úroky z prodlení,
správně vyčíslené v příloze podání původního žalobce ze dne 26.8.2004 (na čl.
150 procesního spisu), by žalobci vznikl, nebýt zčásti důvodné námitky
promlčení. Odvolací soud ohledně části úroku z prodlení ve výši 468.895,- Kč
uzavřel, že nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení byl u soudu
relevantně uplatněn až 1.9.2004, což vyplynulo z interpretace ustanovení § 95
občanského soudního řádu (dále jen: „o. s. ř.“), neboť platí, že hmotněprávní
účinky změněného návrhu nastávají dnem, kdy soudu došla změna návrhu. Běh
promlčecích lhůt se proto ohledně takto uplatněných práv staví tímto dnem a
nikoliv dnem, kdy bylo zahájeno řízení o původním návrhu nebo kdy bylo
rozhodnuto o připuštění změny návrhu. Námitka promlčení byla podle odvolacího
soudu důvodná v rozsahu, vztahujícím se k období od 1.1.1997 do 31.8.2000,
proto v tomto rozsahu žalobu zamítl.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolacího soudu včasné dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a zároveň v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího
soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy že je dán dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolatelka má za to, že je nesprávný názor odvolacího soudu, že nárok na
zaplacení zákonného úroku z prodlení se stal předmětem řízení teprve na základě
podání ze dne 26. 8. 2004 a dovozuje, že námitka promlčení žalované v rozsahu
vztahujícím se k období od 1.1.1997 do 31.8.2000 není důvodná. Dovolatelka dále
zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle kterého podáním ze dne 26.8.2004
původní žalobce vzal zpět žalobu ohledně třetí části předmětu řízení a místo
toho uplatnil nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Dovolatelka je
toho názoru, že podáním ze dne 26.8.2004 nedošlo k uplatnění jiného nároku,
nýbrž pouze k upřesnění právní kvalifikace nároku a přesnému vyčíslení jeho
výše na základě shodného vylíčení rozhodných skutečností jako v původní žalobě.
Zákonné úroky z prodlení byly shodně jako smluvní úroky z prodlení odvozovány
ze stejných plateb žalované, stejných termínů splatnosti a stejné doby prodlení
a proto zákonný nárok podle § 369 odst. 1 obch. zák. nemohl být promlčen.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požaduje odklad vykonatelnosti napadeného
rozsudku.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění,
že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem ( § 241 odst. 1
o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., a po zjištění, že
dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v
rozsahu, ve kterém odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, dospěl k
závěru, že dovolání je, byť z jiných než v něm uvedených důvodů, opodstatněné.
Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že předmětem odvolacího řízení byla pouze
třetí část původního předmětu řízení, tedy požadavek na zaplacení smluvního
úroku z prodlení na základě čl. IV. dodatku ke smlouvě (první část předmětu
řízení se vztahovala k zaplacení ceny podniku, druhá část pak úroků ze
splátek). K této (třetí) části předmětu řízení odvolací soud uzavřel, že
ohledně něj byla žaloba vzata zpět podáním žalobkyně ze dne 26.8.2004, kterým
zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve
výši 552.397 Kč. Uplatnění tohoto nároku odvolací soud považoval za čtvrtou
část předmětu řízení, a tedy část, které se týkalo odvolací řízení. Odvolací
soud dále dovodil, že nárok na zaplacení zákonných úroků byl u soudu relevantně
uplatněn až 1. 9. 2004, běh promlčecích lhůt se zastavil až okamžikem uplatnění
těchto nároků u soudu, nikoliv dnem kdy bylo zahájeno řízení o původním návrhu,
proto shledal námitku promlčení žalované v podstatné části jako důvodnou.
S názorem odvolacího soudu, že žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení zákonného
úroku z prodlení až 1. 9. 2004, se nelze ztotožnit, neboť z obsahu spisu
vyplývá opak. Soud prvního stupně na jednání dne 30. 9. 2002 (na č.l. 82
procesního spisu) podle § 118a odst. 2 o. s. ř. žalobkyni vyzval, aby doplnila
skutková tvrzení pro případ, že by soud dospěl k závěru, že mezi účastníky
nebyl sjednán smluvní úrok z prodlení, a žalobkyně doplnila svá tvrzení v tom
směru, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyl
sjednán smluvní úrok z prodlení, požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení,
když za odpovídající výši považuje diskontní sazbu stanovenou ČNB + 0,5 %.
Dovolatelce lze částečně přisvědčit v námitce, že podáním ze dne 26.8.2004
nebyl uplatněn jiný nárok než nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, to
však platí pouze pro tu část nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení,
která byla na základě výzvy podle § 118a odst. 2 o. s. ř. uplatněna, tedy úroku
z prodlení ve výši diskontní sazby stanovené ČNB zvýšené o 0,5 %. Vzhledem ke
skutečnosti, že část nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení požadovaná
žalobkyní, která přesáhla původně požadovanou výši, byla podáním žalobkyně ze
dne 26.8.2004 uplatněna nově (v případě úroku z prodlení z částky 1,000.000,-
Kč od 1.1.1997 do 29.12.1997 požadovala žalobkyně úrok o 6,161 % vyšší, u
částky 800.000,- Kč od 30.12.1997 do 31.12.1998 požadovala žalobkyně úrok o
3,661 % vyšší, v případě úroku z prodlení z částky 600.000,- Kč od 31.12.1998
do 30.12.1999 požadovala žalobkyně úrok o 9,161 % vyšší atd.), lze v této části
uplatněného nároku souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že šlo o změnu žaloby
ve smyslu § 95 o. s. ř., když tato část nároku byla uplatněna zcela nově.
Z obsahu spisu (na č.l. 144) dále vyplývá, že soud prvního stupně na jednání
dne 1.9.2004 usnesením připustil změnu žaloby tak, že žalobní petit zní:
„Žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní úrok ze splátek ve výši Kč
68.750,- a úrok z prodlení ve výši Kč 552. 397,-, to vše do tří dnů od právní
moci tohoto rozsudku“. Nejvyšší soud dovozuje, že pokud žalobkyně svým podáním
ze dne 26.8.2004 ve shora uvedeném smyslu částečně rozšířila původní žalobu o
nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (vyčísleného na čl. 156), pak v
části, v níž tento nárok přesahoval u jednotlivých splátek původně uplatněný
nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (tedy úrok ve výši diskontní
sazby stanovené ČNB + 0,5 %), jde o uplatnění nového nároku. V této části
nároku se soud prvního stupně nesprávně vypořádal s námitkou promlčení ze
strany žalované, neboť bylo třeba, aby se námitkou promlčení zabýval jednak ve
vztahu k původně požadovanému zákonnému úroku z prodlení a jednak k části
nároku požadované až na základě podání ze dne 26.8.2004. Jestliže tedy
žalobkyně do 1.9.2004 v řízení požadovala zaplacení „zákonného“ úroku z
prodlení ve výši, která je nižší než právním předpisem stanovená, pak jí lze
nárok s ohledem na § 153 odst. 2 o. s. ř. přiznat jen ve výši, kterou skutečně
požadovala, a to bez ohledu na to, zda úrok z prodlení stanovený právním
předpisem byl v daném období vyšší.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř.
přihlédl i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny a zejména dospěl k
závěru, že odvolací soud nesprávně právně posoudil uplatnění práva a je tak
naplněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu, v rozsahu, v jakém
bylo dovoláním napadeno, zrušil (§ 243b odst. 2 in fine o. s. ř.), a věc v
tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta
první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto také o nákladech dovolacího řízení (§
243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.)..
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu