32 Cdo 13/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní
věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného JUDr. J. Ž., advokátem, proti žalované
S., spol. s r.o., o zaplacení 55.320,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 427/1997, o dovolání žalované proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2008, č. j. 1 Cmo 241/2007-275, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou doručenou soudu dne 16. prosince 1997 požadoval žalobce po žalované
zaplacení ceny díla v částce 221.186,70 Kč s 16% úroky z prodlení od 30.
července 1997 do zaplacení podle smlouvy uzavřené na základě objednávky
žalované k nabídce žalobce. Žalobce zhotovil pro žalovanou strojně hlazenou
betonovou podlahu a cenu díla vyúčtoval fakturou na částku 255.679,20 Kč,
sníženou dobropisem o 34.392,50 Kč, kterou však žalovaná neuhradila.
Žalovaná se žalobou nesouhlasila, tvrdíc, že dílo nebylo zhotoveno podle
smlouvy, protože žalobce neprovedl zpevnění podlahy aplikací přípravku D. a
nereflektoval na její výzvy k přiměřenému snížení ceny díla odpovídajícímu
rozsahu, v němž nebylo zhotoveno. Pokud by k tomu došlo, cenu díla ve správné
výši by neprodleně žalobci zaplatila. Žaloba je tedy podle jejího názoru
předčasná.
Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. června 1999, č. j. 49 Cm
427/97-53 řízení v částce 165.866,70 Kč zaplacené žalovanou v průběhu řízení,
ohledně níž došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, zastavil (výrok II.), v částce
55.320,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech
řízení (výrok IV.), o nákladech státu (výroky V. a VI.) a o vrácení části
soudního poplatku (výrok III.) maje zato, že v řízení nebylo prokázáno uzavření
smlouvy mezi účastníky řízení, protože nebyl dostatečně vymezen její předmět.
K odvolání žalobce a žalované (do výroku o nákladech řízení) Vrchní soud v
Praze usnesením ze dne 23. listopadu 2000, č. j. 1 Cmo 327/99-76 napadený
rozsudek ve výrocích I., IV. – VI., a ve výroku II. ohledně příslušenství
pohledávky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Závěr
soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o dílo a předání
díla žalované, označil za nesprávný a soudu prvního stupně uložil provést
dokazování ke zjištění rozsahu, v němž bylo dílo žalobcem zhotoveno, aby mohla
být posouzena důvodnost výše žalované částky.
Městský soud v Praze poté, co podstatně doplnil dokazování, rozsudkem ze dne
10. června 2005, č. j. 49 Cm 427/97-197 žalobu o zaplacení částky 55.320,- Kč s
příslušenstvím opět zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení mezi
účastníky řízení (výrok II.), nákladech řízení státu (výroky III., V. a VI.) a
o vrácení zálohy na znalečné (výrok IV.), protože podle jeho závěru žalobce
neprokázal, že při zhotovování díla bylo provedeno zpevnění povrchu podlahy
přípravkem Dorsidur v jím tvrzeném množství.
K odvolání obou účastníků řízení odvolací soud usnesením ze dne 13. prosince
2006, č. j. 2 Cmo 387/2005-232, napadený rozsudek opět zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že bylo-li dílo žalovanou předáno
investorovi a nebyly-li reklamovány jeho vady, vzniklo žalobci právo na
zaplacení dosud neuhrazené části ceny díla.
Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 20. dubna
2007, č. j. 49 Cm 427/1997-246, rozhodl,
že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 55.320,- Kč s 16% úroky z
prodlení z částky 221.186,70 Kč od 30.7.1997 do 5.4.1998, z částky 121.186,70
Kč od 6.4.1998 do 30.4.1999 a z částky 55.320,- Kč od 1.5.1999 do zaplacení
(výrok I.), zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobce (výrok II.) a
nákladů státu (výroky III. a IV.) a rozhodl rovněž o vrácení zálohy žalobci
(výrok V.) vycházeje ze shora uvedeného právního názoru odvolacího soudu, jímž
byl vázán.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. února 2008, č. j. 1
Cmo 241/2007-275 napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil (první výrok) a v
dalších pěti výrocích rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky řízení včetně
nákladů odvolacího řízení, a o nákladech řízení státu. Navázal přitom na právní
závěry vyjádřené již v jeho předchozích rozhodnutích, podle nichž došlo k
uzavření smlouvy o dílo, na jejímž základě měl žalobce zhotovit podlahu s
aplikací D. vsypem, dílo provedl a nepochybně předal žalované (žádný konkrétní
způsob předání sjednán nebyl a dílo je dlouhodobě užíváno investorem), a
vzniklo mu tak právo na zaplacení ceny díla. Námitku žalované, že dílo bylo
zhotoveno jinak, než se účastníci dohodli, posoudil za nedůvodnou, protože
obsah jejich konkrétní dohody, jak měl být přípravek D. žalobcem použit (tj.
jakou metodou a v jakém množství), nebyl v řízení prokázán, právě tak jako
tvrzení, že žalobce aplikoval menší množství tohoto přípravku, než je u metody
vsypem obvyklé. Naopak bylo prokázáno, že způsob aplikace D. vsypem použitý
žalobcem je v ČR obvyklou technologií. Žalovaná tedy ke svým tvrzením o
vadnosti díla, odůvodňující snížení ceny postupem dle § 439 obchodního zákoníku
(dále jen „obch. zák.“) neunesla důkazní břemeno.
Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, v němž vytýká odvolacímu
soudu nesprávné právní posouzení věci. Podle jejího názoru v řízení nebylo
prokázáno, že by žalobce aplikoval přípravek D. alespoň v množství obvyklém při
metodě vsypem, jak bylo účastníky sjednáno. Poukazovala zejména na závěry
znaleckého posudku z oboru stavebnictví, podle nichž nebyl prokázán žádný
znatelný rozdíl mezi vlastnostmi podlahy v místech, kde byl přípravek
aplikován, oproti ostatním částem podlahy, ač by tak tomu mělo být. Přitom část
ceny díla ve výši částky, jež zůstala předmětem řízení, odpovídá právě jejímu
zvýšení za použití tohoto přípravku, a tomu mělo odpovídat zlepšení vlastností
díla. Nebylo-li dílo žalobcem zhotoveno tak, jak bylo dohodnuto, má vady v
rozsahu odůvodňujícím slevu ve výši 55.320.- Kč. Pokud odvolací soud uzavřel,
že dílo bylo zhotoveno v souladu se smlouvou, protože slouží svému účelu, a
žalobci tak náleží jeho cena, jde o nesprávný závěr, protože částka 55.320.- Kč
náležela žalobci právě za to, že dílo bude dodáno za použití přípravku D., tedy
v nadstandardní kvalitě. K tomu však nedošlo, dílo nebylo dokončeno a
žalovanému předáno. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), protože směřuje proti rozsudku odvolacího
soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž tento soud
rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil; není však
důvodné.
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení
netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání
uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného
dovolání z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3, větu druhou o. s. ř.), však
dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Dovolací soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2, písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím
dovolatelka napadla správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, který
uzavřel, že žalobce dílo zhotovil v souladu se smlouvou a žalované předal, a
protože žalovaná neprokázala své tvrzení o vadnosti díla, náleží mu sjednaná
cena díla.
Právní posouzení je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového
stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jejímž
výsledkem je závěr, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu
správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Východiskem pro posouzení důvodnosti dovolacích námitek je závěr odvolacího
soudu, že účastníci řízení uzavřeli platnou smlouvu o dílo. Tomu podle názoru
dovolacího soudu nelze nic vytknout, protože vyplývá ze skutkového stavu
zjištěného z obsahu cenové nabídky žalobce ze dne 7.5.1997, objednávky žalované
ze dne 12.6.1997 a vyúčtování ceny díla žalobcem, z nichž lze dovodit, že
účastníci řízení se dohodli o základních náležitostech smlouvy o dílo [předmětu
díla a jeho ceně - § 536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)]. Určení
předmětu díla i cenové podmínky jsou obsaženy v cenové nabídce žalobce, v
souladu s níž cenu díla posléze vyúčtoval, a s níž byla žalovaná nepochybně
srozuměna v době, kdy vystavila objednávku odkazujíc na domluvu účastníků.
Lze-li z provedeného dokazování dovodit pouze podstatné náležitosti smlouvy a
nebyl-li naopak jednoznačně zjištěn rozsah a obsah případných dalších smluvních
ujednání účastníků řízení, je nutno vycházet z ustanovení § 560 odst. 4 a § 420
odst. 2 obch. zák. a s ohledem na výsledky dokazování popsané v odůvodnění
napadeného rozsudku je závěr, k němuž dospěl odvolací soud, že dílo bylo
provedeno obvyklým způsobem, a tedy v jakosti a provedení, které se hodí pro
účel stanovený ve smlouvě, správný.
Za správný je nutno označit i závěr odvolacího soudu, že dílo bylo žalované
předáno a žalobci tak vzniklo právo na zaplacení jeho ceny. Protože nebylo mezi
účastníky řízení sjednáno nic jiného, právo na zaplacení ceny díla vzniklo v
souladu s ustanovením § 548 odst. 1 obch. zák. žalobci jeho zhotovením, tedy
ukončením díla a jeho předáním žalované v dohodnutém místě (§ 554 odst. 1 obch.
zák.). O předání díla sice nebyl účastníky řízení zhotoven zápis (zákon tuto
povinnost nestanoví a žádný z účastníků netvrdil, že by se na tom dohodli),
nepochybně však k němu došlo, protože žalovaná dílo poté předala svému
smluvnímu partnerovi, který je dlouhodobě užívá, jak zjistil odvolací soud.
Rovněž závěr odvolacího soudu, že žalovaná neprokázala vadnost díla
odůvodňující snížení jeho ceny, považuje dovolací soud za správný. Dílo má
vady, jestliže jeho provedení neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě (§ 560
odst. 1 obch. zák.). Za vadu je v souladu s ustanovením § 560 odst. 4 a § 420
odst. 1 obch. zák. nutno považovat i to, nebylo-li dílo zhotoveno sjednaným
způsobem. Objednatel je ovšem povinen vady bezodkladně notifikovat (§ 562 obch.
zák.) a provést volbu svých nároků, upravenou v ustanovení § 564 obch. zák.,
které odkazuje na ustanovení § 436 až § 441 obch. zák. vymezující práva
kupujícího z vad zboží. Žalovaná však neprokázala, že byly dohodnuty konkrétní
vlastnosti díla, nebo jí tvrzený konkrétní způsob, jak bude dílo zhotoveno
(samotná její tvrzení v tomto směru ostatně v průběhu řízení doznala zásadních
změn), který žalobce nedodržel, a vznikl jí tak nárok na slevu z ceny díla (§
439 odst. 1 obch. zák.), ani že řádně uplatnila práva z odpovědnosti za vady
díla (která vůči ní neuplatnil ani subjekt, jemuž dílo sama předala). Naopak v
řízení bylo prokázáno, že žalobce dílo zhotovil obvyklým způsobem.
Právní posouzení věci, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného
skutkového stavu, je proto správné.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost
právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, dovolací soud
poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 243b) odst. 2, část
věty před středníkem a § 243b odst. 6 o. s. ř. dovolání zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž
dovolání bylo zamítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalobci v souvislosti s
tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu