32 Cdo 1359/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce: Ing. S. B., zastoupený advokátem, proti žalované H. a. s., zastoupené advokátkou, o zaplacení 1,783.425,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 119/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2006, č.j. 12 Cmo 285/2006-154, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky žalované.
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, v záhlaví označenému v rozsahu, ve kterém byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2005, č.j. 47 Cm 119/2002-104, ve znění opravného usnesení ze dne 23. února 2006, č.j. 47 Cm 119/2002-125, ve výroku I., jímž byla žaloba o zaplacení částky 1,660.107,-Kč s příslušenstvím zamítnuta a ve výroku III., kterým bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 58.635,- Kč, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), neboť podmínky tohoto ustanovení nebyly splněny a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (o které dovolatel výslovně své dovolání opírá), neboť Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. ) nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Pokud má dovolatel za to, že oba soudy posoudily otázky platnosti smlouvy o postoupení pohledávky č. 36/95 ze dne 16. 10. 1995, jakož i promlčení předmětné pohledávky, v rozporu s hmotným právem, nelze souhlasit s argumentací dovolatele o nabytí pohledávky žalobcem v dobré víře a o nepromlčení pohledávky se zřetelem k dohodě z 29. 9. 1997 mezi společnosti O. P., s. r. o. a A. C.. Ltd. a přípisu žalované ze dne 5. 6. 1998. Otázka dobré víry nabyvatele pohledávky při převodu pohledávky na základě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky nemá právní relevanci a dovolací soud neshledal, že by v daném případě soudy nesprávně aplikovaly ustanovení § 266 obchodního zákoníku při výkladu otázky neplatnosti smlouvy, a to jak pro neexistenci postupované pohledávky, tak pro neexistenci subjektu postupníka (H. J. a. s.) v době uzavření smlouvy.
Nelze dovodit ani pochybení soudů při právním posouzení otázky promlčení, když dopis žalované z 5. 6. 1998 správně nebyl posouzen jako uznání závazku ve smyslu § 323 obchodního zákoníku, což by bylo rozhodné pro běh promlčecí doby a rozhodnou skutečností není ani výše zmíněná dohoda z 29. 9. 1997, resp. zápis z jednání mezi O. P. s. r. o. jako dlužníkem a A. C. Ltd. s. r. o. jako věřitelem, když s. r. o. O. P. nebyla právním předchůdcem žalované co do předmětné pohledávky.
Jestliže napadené rozhodnutí není z hlediska obou dovolatelem uplatněných námitek v rozporou s hmotným právem, musel Nejvyšší soud uzavřít, že dovolání není v posuzovaném případě přípustné a proto je – aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen žalované nahradit náklady, které jí vznikly podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady spočívají v odměně advokáta ve výši 7.500,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 6., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 16 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), a dále z paušální částky náhrad hotových výdajů v částce 300,- Kč (podle vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), celkem tedy 7.800,- Kč,
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 16. dubna 2008
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu