Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v
právní věci žalobkyně AUSTROMAR obchodní a dopravní spol. s r.o., se sídlem v
Praze 10-Uhříněvsi, Františka Diviše 988, PSČ 104 00, identifikační číslo osoby
60 47 18 41, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Dlouhá 705/16, proti žalované SEANERGY spol. s r.o., se sídlem v Praze 5,
Štefánikova 265/26, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 62 58 04 51,
zastoupené JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské
náměstí 802/56, o zaplacení částek 9.352,76 USD s příslušenstvím, 2.352,80 EUR
s příslušenstvím a 13.921,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 4 Cm 226/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 16. ledna 2013, č. j. 12 Cmo 262/2012-254, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2012, č. j. 4 Cm 226/2010-201,
zamítl žalobu o zaplacení částky 9.352,76 USD, 2.352,80 EUR a 13.931,80 Kč, vše
s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 20. května 2011 do zaplacení (výrok I.),
a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o
zaplacení 2.352,80 EUR s příslušenstvím a 13.921,80 Kč s příslušenstvím. Ve
zbývajícím rozsahu změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil
zaplatit žalobkyni 9.352,76 USD s úrokem z prodlení ve výši
repo sazby zvýšené o 7 procentních bodů, stanovené ČNB, platné vždy pro každé
pololetí, v němž prodlení trvá, od 30. prosince 2010 do zaplacení (první
výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti oběma výrokům, podala žalovaná
dovolání, v němž označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle
ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) skutečnost, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem
vyřešená právní otázka má být posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237
o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených
hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá
citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Spatřuje-li dovolatelka
přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní
otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dosud
dovolacím soudem nevyřešenou otázku hmotného práva jde a od kterého svého
řešení otázky hmotného práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud
odchýlit. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, tyto otázky nevymezila a
spokojila se (vedle obsáhlé polemiky se skutkovými zjištěními odvolacího soudu)
s kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem. Neoznačila
ostatně ani rozhodnutí dovolacího soudu a příslušné ustálené judikatorní
závěry, od nichž by se měl dovolací soud odchýlit.
Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během
níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula
dne 12. dubna 2013. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v
dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit
přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu