32 Cdo 14/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci
žalobce T. K., podnikatele, IČ, zastoupeného JUDr. J. S., advokátem se sídlem v
, proti žalovaným: 1) MUDr. H. N., nar., bytem, 2) MUDr. J. N., nar., bytem ,
oba zastoupeni JUDr. Z. D., advokátkou se sídlem v , o zaplacení částky
432.289,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C
1051/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
16. července 2007 č.j. 27 Co 222/2006-206, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně
žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 21.030,- Kč, a to do tří
dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. J. S.
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 8. prosince 2005 č. j. 6 C 1051/2002 –
175 zamítl žalobu na zaplacení částky 432.289,- Kč s přísl. Vyšel ze zjištění,
že mezi žalobcem a žalovanými byla dne 28. 4. 1998 uzavřena smlouva o dílo
podle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku s předmětem plnění rekonstrukce a
nástavba rodinného domu žalovaných na ulici K. v B. Zhotovitel měl zahájit
práce do 10 dnů od předání staveniště a dílo mělo být dokončeno do 30. 8. 1998,
přičemž jeho cena byla sjednána ve výši 1.718.787,- Kč bez DPH, která činila
85.940,- Kč. Mezi účastníky bylo sjednáno, že veškeré vícepráce, změny, doplňky
nebo rozšíření díla, které nebyly uvedeny v nabídce, musí být vždy před jejich
realizací písemně odsouhlaseny objednateli, včetně jejich ocenění. Pokud
zhotovitel provede některé z těchto prací bez písemného souhlasu, má objednatel
právo odmítnout jejich náhradu. Splatnost ceny díla byla upravena v čl. V
smlouvy označeném jako fakturace. Objednatelé se zavázali poskytnout
zhotoviteli před zahájením prací zálohu ve výši 250.000,- Kč. Další fakturace
měla probíhat měsíčně zálohovými fakturami vystavenými na základě skutečně
provedených prací. Zhotovitel měl vždy po ukončení určité etapy stavby
předložit pracovníkům odběratelské kontroly stavby soupis provedených prací
oceněných v souladu s nabídkou a po odsouhlasení měl vystavit fakturu, jejíž
nedílnou součástí bude objednateli potvrzený soupis prací. Faktura měla být
zhotoviteli uhrazena ve výši rozdílu mezi prokazatelně provedenými pracemi a
sumou poskytnutých záloh do 14 dnů od předložení. Bez odsouhlaseného soupisu
prací byla faktura neplatná. Takto vystavené faktury nesměly překročit 95%
sjednané ceny do doby předání a převzetí díla. Zbývající cenu díla měli uhradit
objednatelé zhotoviteli do 14 dnů od předání a převzetí díla, resp.od převzetí
posledního odstraněného nedodělku nebo vady, pokud se při předání a převzetí
vyskytnou. K ukončení přejímacího řízení došlo dne 22. 9. 1998 s tím, že do
zahájení přejímacího řízení byly vystaveny zálohové faktury v celkové částce 1
455.000,- Kč a byla pozastavena částka ve výši 90.000,- Kč. V přejímacím
protokole bylo konstatováno, že se na díle vyskytují drobné vady a nedodělky,
které měly být odstraněny do 2. 10. 1998, a dále že cena prací podle smlouvy
činí 1,804.727,- Kč. Listinou označenou jako manželé N. bez uvedení data
podepsanou žalobcem byl prokázán průběh zálohové fakturace a výše částek, které
na jednotlivé faktury uhradili oba žalovaní. Bylo takto zjištěno, že celková
cena díla činila včetně DPH 1,892.949,- Kč, z čehož bylo zaplaceno 1,
596.742,- Kč, zbývá tedy doplatit 296.207,50 Kč.
Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou, zda se projednávaný závazkový
vztah řídí obchodním či občanským zákoníkem a dospěl k závěru, že se řídí
zákoníkem obchodním, a to ust. § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. ve znění
účinné ke dni 28. 4. 1998, neboť si účastníci řízení ve smlouvě o dílo výslovně
písemně sjednali, že se smlouva uzavírá podle obchodního zákoníku. Pokud jde o
předpoklady, za nichž vzniká zhotoviteli nárok na úhradu ceny za dílo a soud
prvního stupně uzavřel, že žalobce netvrdil ani neprokázal, že by k jakékoli
faktuře, kterou vystavil pro žalované, byl připojen odsouhlasený soupis
provedených prací. Pokud jde o splatnost ceny, dospěl soud prvního stupně k
závěru, že cena díla, která měla být žalovanými zaplacena do předání díla,
nesměla překročit 95% sjednané ceny díla. To podle názoru soudu prvního stupně
znamenalo, že 95% ceny bylo splatných nejpozději do 14 dnů od předání díla,
tedy do 6. 10. 1998 za podmínky, že faktury obsahovaly řádné přílohy podle
smlouvy. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána 7. 10. 2002 a vzhledem k
námitce promlčení, kterou vznesli žalovaní, dospěl soud prvního stupně k
závěru, že nárok žalobce, který se vztahuje k 95% cen díla, je promlčen. Z
obsahu smlouvy je dále patrno, že při změně rozsahu díla měl být mezi smluvními
stranami uzavřen dodatek ke smlouvě v písemné formě, což se však nestalo. V
případě, že by bylo prokázáno, že dílo bylo provedeno v jiném než sjednaném
rozsahu, příslušela by žalobci cena obvyklá, u níž by ale počátek promlčecí
doby spadal již do období před předáním díla. V tomto případě by došlo k
promlčení celého nároku žalobce.
Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že dílo trpělo vadami, u nichž
žalovaní uplatnili nárok z odpovědnosti za vady a požadovali odstranění vad
díla a zaplacení smluvní pokuty, která je předmětem samostatného řízení. Soud
prvního stupně s ohledem na skutečnost, že nebyl splněn předpoklad pro nárok na
zaplacení faktur, s ohledem na promlčení nároku žalobce na zaplacení 95% ceny
za dílo a s ohledem na promlčení nároku žalobce na zaplacení bezdůvodného
obohacení odpovídajícího rozdílu mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou za dílo
provedené v jiném rozsahu, než bylo sjednáno, žalobu zamítl.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce odvoláním, jemuž odvolací
soud ve svém rozsudku ze dne 16. července 2007 č.j. 27 Co 222/2006-206
částečně vyhověl a rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. změnil tak,
že přiznal žalobci částku 207.985,- Kč s denními úroky z prodlení ve výši 0,1%
od 9. 2. 2000 do zaplacení. Ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a
řízení v tomto rozsahu zastavil. V odvolacím řízení vzal žalobce svoji žalobu
zpět co do částky 213.624,- Kč spolu s požadovanými úroky z prodlení a navrhl,
aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a přiznal mu právo na zaplacení
částky s úroky z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 128.665,- Kč od 7. 10.
1998 do zaplacení a za částky 90.000,- Kč od 17. 10. 1998 do zaplacení a
náhradu nákladů řízení. Žalovaní nevznesli proti částečnému zpětvzetí žaloby
žádné námitky, s důvody uvedenými v odvolání však nesouhlasili a měli za to, že
soud prvního stupně rozhodl správně. Připustili, že nedodělky uvedené v
protokolu o předání a převzetí díly byly odstraněny, i když neuvedli přesné
datum, ke kterému mělo k jejich odstranění dojít. V průběhu odvolacího řízení
vzal žalobce svou žalobu zpět o další částku, když nadále trval jen na
zaplacení nedoplatku ceny díla do její smluvené výše 1.804,727,- Kč. Nedoplatek
činí 207.985,- Kč spolu s úroky z prodlení.Žalovaní proti tomuto dalšímu
zpětvzetí nevznesli žádné námitky.
Odvolací soud při nařízeném jednání zopakoval část listinných důkazů
provedených již soudem prvního stupně (důkaz listinami – smlouvou o dílo a
zápisem o odevzdání a převzetí díle ze dne 22. 9. 1998) a následně vyslovil
svůj názor: účastníci smlouvy dohodli podle ust. § 262 obchodního zákoníku, že
se jejich závazkový vztah řídí obchodním zákoníkem. Tato dohoda je obsažena
jednak v záhlaví smlouvy, jednak v samotném obsahu smlouvy, která na úpravu v
obchodním zákoníku odkazuje. V bodu II.2, II.3, II.4 a II.6 smlouvy byl
dohodnut způsob, jakým budou účastníci postupovat, dojde-li k jakýmkoli změnám
předmětu díla. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by došlo k uzavření platné
dohody o změně smlouvy. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že smlouva o dílo
č. uzavřená dne 28. 4. 1998 nebyla po celou dobu výstavby změněna a v plném
rozsahu (včetně dohody o ceně díla) pro účastníky nadále platí. Hotové dílo
bylo žalovaným předáno a jimi převzato dne 22. 9. 1998. V zápisu o předání a
převzetí jsou uvedeny drobné vady a nedodělky, které se žalobce zavázal
odstranit do 2. 10. 1998. V zápise bylo rovněž uvedeno, že konečná faktura bude
vystavena do 30. 9. 1998. Ve smlouvě o dílo bylo sjednáno, že faktury nesmí
překročit 95% sjednané ceny díla do doby jeho odevzdání a převzetí, resp. do
převzetí posledního odstraněného nedodělku nebo vady, pokud se při přejímce
vyskytnou. Pokud nedodělky byly odstraněny v nejzazším smluveném termínu, tj.
2. 10. 1998, měl žalobce podle smlouvy možnost vystavit konečnou fakturu do 16.
10. 1998. Žalovaní připustili, že vady a nedodělky uvedené v protokolu o
předání a převzetí byly odstraněny, přesné datum však neznali. Z obsahu smlouvy
nelze podle názoru odvolacího soudu dovodit povinnost žalobce vyfakturovat
žalovaným 95% ceny díla do doby odevzdání a převzetí. Ve smlouvě je doslova
uvedeno „faktury nesmí překročit 95% sjednané ceny do doby předání a převzetí
díla“. Z takové formulace vyplývá pouze možnost žalobce (v rozsudku nesprávně
uvedeno žalovaného) vystavit faktury do výše 95% cen díla, nikoli však jeho
povinnost tak učinit. Splatnost nedoplatku ceny díla tedy nastala ve smyslu
uzavřené smlouvy až 16. 10. 1998 (14 dnů po odstranění nedodělků, které měly
být podle zápisu o předání a převzetí odstraněny do 2. 10. 1998). Nelze se
proto ztotožnit s námitkou promlčení vznesenou žalovanými ohledně fakturace 95%
ceny díla a rovněž i ohledně doplatku ceny díla.
Pokud žalovaní namítali, že jednotlivé etapové faktury nebyly doloženy
soupisem provedených prací a že tento soupis nebyl přílohou konečné faktury,
pak nejsou podle názoru odvolacího soudu jejich námitky namístě. V průběhu
výstavby žalovaní zálohové faktury hradili, a pokud tak činili, nelze než
učinit závěr, že s vystavenými fakturami souhlasili a že se jednalo o faktury,
které byly podloženy skutečně provedenými výkony. Odvolací soud má za to, že
soupis odsouhlasených a provedených prací ke konečné faktuře nebyl potřebný.
Pokud dílo bylo žalovanými převzato, byť s drobnými vadami a nedodělky, je
třeba se domnívat, že dílo bylo dohotoveno kompletně a v souladu s uzavřenou
smlouvou. Soupisy prací mají podle odvolacího soudu význam pouze u etapových
faktur, kdy zhotovitel musí prokázat, že jím vystavené faktury jsou podloženy
pracemi provedenými na díle.
Odvolací soud odmítl i návrh žalovaných na započtení částky 132.100,- Kč
jako slevy z ceny díla ve výši nákladů na následné opravy vad díla (vzdouvající
se podlaha a praskání dlaždic u podlahového topení). Jestliže žalovaní
požadovali odstranění těchto vad, mohli svůj nárok z odpovědnosti za vady
změnit na slevu z ceny pouze se souhlasem žalobce, k čemuž však nedošlo.
Odvolací soud též nepřiznal žalobci úroky z prodlení již od 7. 10. 1998, popř.
od 17. 10. 1998, neboť se jednalo o změnu žaloby, která není v odvolacím řízení
přípustná.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním opírajíce jeho přípustnost
o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a spatřujíce jeho důvodnost v
tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu
spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé namítají, že
z čl. V smlouvy o dílo je zřejmé, že cena díla, která měla být žalovanými
zaplacena do předání díla, nesmí překročit 95% sjednané ceny díla a že
zbývající část ve výši 5% uhradí žalovaní žalobci do 14 dnů od předání díla,
resp.od převzetí posledního odstraněného nedodělku a vady. Z toho dovolatelé
dovozují, že byli povinni zaplatit 95% sjednané ceny do 14 dnů od okamžiku
předání, který nastal 22. září 1998. Splatnost 95% sjednané ceny tedy nastala
6. října 1998. Žaloba byla podána 7. října 2002 – dovolatelé z této skutečnosti
a z úpravy promlčení v obchodním zákoníku dovozují, že názor odvolacího soudu
není správný a nárok žalobce je promlčen.
Dále namítají, že žalobce měl povinnost vystavovat zálohové faktury vždy
po skončení určité etapy stavby, jejichž nedílnou součástí měl být
objednavatelem potvrzený soupis provedených prací, bez něhož byla faktura
neplatná. Povinnost takto vystavit fakturu se podle názoru dovolatelů vztahuje
i na konečnou fakturu v rozsahu zbývajících 5% ceny díla. Žalobce není schopen
doložit soupis prokazatelně provedených prací ani skutečnost, kdy byly
odstraněny vady a nedodělky uvedené v zápise o předání a převzetí. V důsledku
toho nelze určit ani následný termín pro úhradu zbývajících 5% ze sjednané ceny
díla.
Dovolatelé se neztotožňují s názorem odvolacího soudu ohledně nezbytných příloh
jednotlivých faktur včetně faktury závěrečné, se závěrem odvolacího soudu o
tom, že žalovaní platili jednotlivé faktury bez připomínek, tudíž s rozsahem a
existencí provedených prací souhlasili, i názorem odvolacího soudu, že soupis
odsouhlasených provedených prací ke konečné faktuře nebyl potřebný. Odvolací
soud podle jejich názoru opomněl existenci zálohových faktur, u nichž není
nutné soupis provedených prací dokládat s tím, že tento soupis bude obsahovat
faktura konečná. Žalobce podle názoru dovolatelů tuto konečnou fakturu
nevystavil řádně (tedy s odsouhlasenými přílohami o provedených pracech),
dovolatelé proto nejsou v prodlení se splněním povinnosti uhradit cenu díla.
Podle dovolatelů vzniklo dne 23. září 1998 právo žalobce řádně vystavit
fakturu. Toto právo však žalobce nerealizoval, jeho žaloba je proto
neodůvodněná a nárok promlčený. Tato skutečnost se podle dovolatelů vztahuje i
na doplatek ve výši 207.985,- Kč, který byl přiznán žalobci odvolacím soudem.
Žalobce podle dovolatelů není schopen prokázat provedené práce, není proto
možné stanovit ani jeho odměnu. Dovolatelé zdůrazňují, že žalobce sám uvádí v
žalobě, že dílo nebylo provedeno v celém původně sjednaném rozsahu, což
znamená, že i cena, která má být uhrazena, nemůže odpovídat ceně sjednané.
K uplatněnému dovolacímu důvodu uvádějí dovolatelé, že podle jejích názoru
vychází rozhodnutí odvolacího soudu ze skutkových zjištění, které nemají podle
obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, neboť soud vycházel z úvahy, že
žalovaní hradili průběžně faktury vystavované žalobcem (v textu dovolání jsou
smluvní strany chybně zaměněny) v době provádění díla a spatřoval v tom souhlas
s rozsahem provedeného díla. Taková zjištění však nebyla v průběhu řízení
prokázána.
Z těchto důvodů navrhují dovolatelé, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek
odvolacího soudu, pokud jde o výroky I, III a IV, a věc mu vrátil k novému
řízení.
K dovolání žalovaných podal vyjádření žalobce. K jednotlivým námitkám
dovolatelů uvádí, že dílo bylo podle požadavků žalovaných realizováno v
rozšířené podobě oproti původní smlouvě, avšak pro složitost dokazování rozsahu
těchto prací byla žaloba na úhradu z toho vyplývajících nároků žalobce vzata v
průběhu řízení zpět.
Pokud jde o 95% ceny díla, uvádí žalobce, že podle smlouvy bylo jeho právem
vystavit zálohové faktury až do výše 95% kontrahované ceny díla do okamžiku
předání a převzetí. Zda tohoto práva využije a v jakém rozsahu, záleželo na
něm. Zálohové faktury nesměly pouze uvedenou hranici přesáhnout. Rozdíl mezi
sjednanou cenou a dosud vyfakturovanými částkami byl splatný do 14 dnů od
převzetí díla, resp. od odstranění vad a nedodělků. Protože dílo tyto vady a
nedodělky vykazovalo, byl nedoplatek splatný do 14 dnů po jejich odstranění.
Bylo-li proto dílo s vadami a nedodělky převzato 22. 9. 1998, což je mezi
stranami nesporné, lze dovodit, že vady a nedodělky byly odstraněny někdy po
tomto datu, a proto nemohla promlčecí doba uplynout 6. 10. 2002.
Žalobce se dále domnívá, že odvolací soud ve svém hodnocení nutnosti vystavovat
k fakturám odsouhlasené přílohy provedených prací dospěl ke správnému závěru, v
němž se zobrazilo vzájemné postavení stran – žalobce provedl požadovanou
rekonstrukci domu, žalovaní jsou povinni zaplatit sjednanou cenu. Žalobce
proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl a žalované zavázal k úhradě
nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací
(§ l0a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §
240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je přípustné § 237 odst. 1
písmo a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl
změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Pokud jde o důvodnost dovolání, uplatňují dovolatelé dovolací důvod uvedený v
ust. § 241a odst. 3 o. s. ř. Tento důvod spočívá v tom, že rozhodnutí vychází
ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném
dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení
důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s.
ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo
přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud
pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo
vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které
vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska
závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je
logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až §
135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné
části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z
hlediska hmotného práva.
Podle mínění dovolatelů uvedeného v závěru dovolání spočívá jimi uplatněný
dovolací důvod v tom, že odvolací soud spatřoval ve skutečnosti, že žalovaní
hradili průběžně faktury vystavované žalobcem (v textu dovolání jsou smluvní
strany chybně zaměněny) v době provádění díla souhlas s rozsahem provedeného
díla. Taková zjištění však nebyla v průběhu řízení prokázána.
Pro hmotněprávní posouzení dané věci je významné, zda došlo k promlčení nároků
žalobce ze smlouvy o dílo nebo zda jeho nárok na úhradu zbytku ceny díla
promlčen není. Soud prvního stupně zjistil a podrobně popsal ve svém rozsudku
skutkové okolnosti případu. Mezi smluvními stranami podle těchto zjištění
nebylo rozporu v tom, že cena díla podle smlouvy činila 1,804.727,- Kč (včetně
DPH), byla sjednána pevnou částkou a mohla být změněna pouze změnou smlouvy,
jejíž postup byl popsán v článku II smlouvy o dílo. Soudy obou stupňů shodně
dospěly k závěru, že sice byl měněn předmět díla, avšak žádná z uvedených změn
nemohla být za změnu smlouvy považována. Je proto nutno vycházet ze znění
smlouvy ze dne 28. 4. 1998 i z ceny, která v ní byla uvedena. Mezi stranami je
rovněž nesporné, že žalovaní uhradili pomocí zálohových faktur částku
1,596.742,- Kč. Do smluvené ceny zbývá uhradit 207.985,- Kč, tedy částku, na
kterou svoje nároky žalobce během odvolacího řízení omezil. Dále bylo
dokazováním zjištěno a mezi stranami opět není sporné, že se dne 22. 9. 1998
konalo předání a převzetí díla, že v zápise o předání a převzetí byly
konstatovány drobné vady a nedodělky, které se žalobce zavázal odstranit do 2.
10. 1998. Tyto vady a nedodělky byly podle shodného konstatování obou smluvních
stran odstraněny, den odstranění se však nepodařilo zjistit. Z obsahu smlouvy
bylo dále zjištěno, že žalobce byl oprávněn zálohově fakturovat pouze 95% ze
smluvené ceny do okamžiku předání a převzetí, zbytek mohl fakturovat až po
předání a převzetí, resp. po odstranění vad a nedodělků zachycených v protokole
o předání a převzetí a splatnost takto fakturované částky nastala do 14 dnů od
předání a převzetí, resp. od odstranění poslední vady nebo posledního nedodělku.
Z uvedeného skutkového stavu vyvodil odvolací soud právní závěr, že žalobce byl
oprávněn zálohovými fakturami uplatnit i nižší částku, než 95% smluvené ceny,
neboť zákaz fakturace se týkal až posledních 5%. Splatnost konečné faktury,
která za těchto podmínek mohla být vystavena i na vyšší částku než bylo 5% ze
smluvené ceny, mohla nejdříve nastat dne 6. 10. 1998, pokud by žalobce plnil
předmět díla bez vad a nedodělků. Tak se ale nestalo. Pokud by žalobce
odstranil vady a nedodělky k jakémukoli datu po 22. 9. 1998, posunul by tím
možnost fakturace i splatnost faktury na dny následné po 6. 10. 1998. Vzhledem
k tomu, že žaloba byla soudu prvního stupně doručena 7. 10. 2002, nemohlo k
promlčení nároku na zbývající část úhrady za dílo ve výši 207.985,- Kč dojít.
Podle ust. § 324 odst. 1 obch. zák. závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas
a řádně. Jestliže dlužník poskytne vadné plnění a věřitel nemá právo odstoupit
od smlouvy nebo tohoto práva nevyužije, mění se obsah závazku způsobem, který
odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění a závazek zaniká jejich
uspokojením. Pokud tedy z protokolu o předání a převzetí vyplynulo, že plnění
bylo vadné, došlo k zániku závazku až odstraněním vad a nedodělků. Podle ust. §
548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době
sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nevyplývá nic jiného, vzniká nárok na
cenu provedením díla. Smluvní ujednání v projednávaném sporu odpovídají zákonu.
Znamená to tedy, že závazek provést dílo zanikl okamžikem odstranění vad a
nedodělků uvedených v protokole o předání a převzetí, tímto okamžikem též
vznikl žalobci nárok na doplatek ceny za dílo do výše ceny sjednané ve smlouvě.
Tento nárok nebyl promlčen a odvolací soud tedy správně zavázal žalované tento
doplatek uhradit. Povinnost zaplatit za provedené dílo je totiž výrazem
rovnováhy postavení obou stran v závazkovém vztahu – pokud zhotovitel dílo
provedl a odevzdal, je objednatel povinen uhradit smluvenou cenu.
K uplatněnému dovolacímu důvodu přijal Nejvyšší soud závěr, že námitka
dovolatelů se s ohledem na výše popsané skutkové okolnosti i závěry z nich
vyvozené netýká skutečností, které by byly významné pro posouzení věci z
hlediska hmotného práva. I kdyby tedy šlo o dovolací důvod spočívající v tom,
že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování, nebylo namítané skutkové
zjištění pro výsledek sporu podstatné. Nejvyšší soud však zastává v tomto
případě názor, že dovolateli uplatněný dovolací důvod není dán, neboť skutkovým
zjištěním je v daném případě to, zda žalovaní zaplatili zálohové faktury, i
když k nim nebyly připojeny odsouhlasené soupisy prokazatelně provedených
prací. Konstatování, že jejich placení svědčí o tom, že žalovaní takto
souhlasili s rozsahem prováděných prací, je již právní kvalifikace jednání
žalovaných.
K dalším námitkám dovolatelů uvedeným v dovolání, které svou povahou naplňují
dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodnutí je založeno na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), kdy dovolatelé
dovozují, že žalobce byl povinen fakturovat 95% smluvené ceny díla do okamžiku
jeho předání a převzetí a oni byli povinni zaplatit tuto částku do 14 dnů od
okamžiku předání, který nastal 22. září 1998, tedy do 6. 10. 1998, je nutno
znovu zdůraznit, že nešlo o smluvní povinnost žalobce, ale o jeho právo.
Žalobce pouze nesměl smluvených 95% v zálohové fakturaci překročit, fakturace
nižší částky naopak byla podle smlouvy přípustná.
Správné jsou i závěry odvolacího soudu ohledně konečné faktury. Dovolatelé ve
svých dovolacích námitkách argumentují v rozporu se smlouvou o dílo, kterou
sami uzavřeli. Soupisy provedených prací mají věcné opodstatnění u zálohových
faktur, kde objednatel hradí práce provedené v dané etapě stavby. Z toho
ostatně vychází i ujednání v čl. V.1 smlouvy o dílo. V konečné faktuře se
oproti tomu vyrovnávají zbývající platební povinnosti objednatele, dochází k
vlastní platbě ceny za dílo, kdy se zohledňují částky záloh poskytnutých v
průběhu provádění díla. Ze zákonného ustanovení o tom, že právo na úhradu ceny
za dílo vzniká po jeho provedení (§ 548 obch. zák.), které bylo opět ve smlouvě
oběma stranami respektováno, je zřejmé, že se zbývající rozsah platební
povinnosti objednatele zjiš´tuje až poté, co zhotovitel splnil povinnost
provést dílo. Splnění této povinnosti se děje řádným ukončením díla a jeho
předáním objednateli (§ 554 odst. 1 obch. zák.). Objednatel je povinen převzít
pouze dílo řádně ukončené, tedy bezvadné. Dílo, které vykazuje vady, sice
rovněž může převzít, ale závazek zhotovitele provést dílo zaniká až splněním
nároků z odpovědnosti za vady (§ 324 odst. 3 obch. zák.). Pokud tedy v našem
případě žalovaní dílo převzali a v zápise specifikovali vady a nedodělky,
jejichž odstranění požadovali, vyjádřili tím, že dílo považují za provedené
podle smlouvy s výjimkou oněch vad a nedodělků. Žádné přílohy ke konečné
faktuře, které by specifikovaly rozsah provedených prací, zde tedy již z povahy
věci nebyly potřebné, neboť chybějící a vadné práce zachycoval zápis o předání
a převzetí a ve zbytku bylo dílo žalovanými převzato.
Nejvyšší soud ČR dospěl proto v dovolacím řízení k závěru, že dovolání
žalovaného není důvodné. Nejvyšší soud je proto ve smyslu ust. § 243b odst. 2
o. s. ř. zamítá.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má
žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z
odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 20 730 Kč (§ 3 odst. 1,
§ 10 odst. 3, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví
paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování
o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální
částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č.
177/1996 Sb., v platném znění), v celkové výši 21 030 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. října 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu