32 Cdo 14/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v
právní věci žalobkyně K. P., zastoupené Mgr. Danielem Procházkou, advokátem se
sídlem v Olomouci, Božetěchova 866/9, proti žalované UNIQA pojišťovně, a.s., se
sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, PSČ 160 12, identifikační číslo osoby 49 24
04 80, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Jáchymova 26/2, o zaplacení částky 459.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 EC 432/2011, o dovolání žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2013, č. j. 72 Co
144/2013-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 12.148,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám
jejího zástupce.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. října 2012, č. j. 19 EC
432/2011-102, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 7. ledna 2013, č. j. 19 EC
432/2011-108, a opravného usnesení ze dne 10. ledna 2013, č. j. 19 EC
432/2011-114, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 354.700,- Kč se 7,75%
úrokem z prodlení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.), rozhodl o
vrácení části soudního poplatku (výrok III.) a náhradě nákladů řízení státu
(výroky IV. a V.). Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., IV. a V. (první výrok), změnil
jej ve výroku II. tak, že výše nákladů řízení činí 42.280,- Kč, jinak jej v
tomto výroku potvrdil (druhý výrok) a žalované uložil nahradit náklady
odvolacího řízení (třetí výrok). Proti části prvního výroku rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně v přisuzujícím výroku ve věci samé, podala žalovaná dovolání, v
němž označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) skutečnost, že napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a na vyřešení otázky
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací
soud nesprávně vyložil ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o
pojistné smlouvě, dále ustanovení článku 11.3. písm. d) a písm. h) všeobecných
pojistných podmínek a nesplnění povinnosti předat náhradní klíč a ovládání od
vozidla nepovažoval za důvod pro snížení pojistného plnění. Dovolatelka namítá,
že odvolací soud nepostupoval v souladu se zásadou přímosti, která je vyjádřena
v ustanovení § 122 odst. 1 o. s. ř. a spokojil se s protokolem o trestním
oznámení, který byl pořízen v jiném řízení jako s jediným důkazem o pojistné
události, přestože dovolatelka zpochybňovala samotnou pojistnou událost, tedy i
pravdivost tohoto protokolu. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.
obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237
o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání
vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k
projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že jde o
otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dosud dovolacím soudem
nevyřešenou otázku hmotného práva jde. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála a
spokojila se s obsáhlou a podrobnou kritikou správnosti právního posouzení věci
odvolacím soudem, kterou založila na odlišném skutkovém základě, než jak byl
zjištěn odvolacím soudem. Přitom dovolatelka pomíjí, že obvyklá (obecná) cena
vozidla, s jejímž zjištěním především spojovala porušení povinnosti žalobkyně
odevzdat jí náhradní klíč k vozidlu, jakožto skutečnost rozhodná pro výši
pojistného plnění, byla zjištěna znalcem ustanoveným soudem prvního stupně a
proti jím zjištěné obvyklé (obecné) ceně vozidla nevznesla žádných námitek. Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nejsou
splněny ani ohledně otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
podle názoru dovolatelky odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu,
nepostupoval-li v souladu se zásadou přímosti vyjádřenou v ustanovení § 122
odst. 1 o. s. ř., neboť jde o námitku vady řízení, které se měl odvolací soud
dopustit tím, že se spokojil s listinným důkazem (protokolem o trestním
oznámení) a neprovedl výslech poškozeného. Z důvodu, že odvolací soud zatížil
řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však
dovolání podat nelze. Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud založil své
rozhodnutí na závěru, že řízení před soudem prvního stupně bylo při prvním
jednání konaném dne 18. října 2012 koncentrováno podle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. a žalovaná do protokolu o jednání uvedla, že netvrdí další rozhodné
skutečnosti ani nemá návrhy na doplnění dokazování. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl
jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. února 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu