32 Cdo 1400/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce JUDr. P. K., správce konkursní podstaty úpadce Z. & Z., spol. s r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. J. Z., zastoupenému advokátem, o zaplacení 132,246.536,87 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 24/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2006, č.j. 11 Cmo 59/2006-83, takto:
Dovolání se odmítá.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2006, č.j. 11 Cmo 59/2006-83, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2005, č.j. 25 Cm 24/2004-53, jímž bylo rozhodnuto, že žaloba s návrhem na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 132,246.536,87 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku je co do základu důvodná, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. otevřel dovolacímu přezkumu správnost řešení otázky, zda žalovaný jednal v rozporu s povinností vykonávat svou působnost statutárního orgánu společnosti s péčí řádného hospodáře a svým jednáním způsobil žalobci škodu ve smyslu § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5, § 757 ve spojení s § 373 obchodního zákoníku. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že za situace, kdy je v dané věci soud vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. odsuzujícím trestním rozsudkem vydaným Obvodním soudem pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 76/2002 v otázce, že byl spáchán trestný čin poškozování věřitele, který spáchal žalovaný Ing. J. Z., mimo jiné tím, že jako jednatel společnosti Z. & Z., spol. s r.o., využil procesní transformace společnosti a postupně ji zbavil majetku, kromě jiného tím, že dne 9. listopadu 1998 odprodal společnosti Z. + Z. a.s. soubor investičního majetku, drobného investičního majetku a automobil za částku 132,246.536,87 Kč a žalobce byl odkázán na řízení věci jako občanskoprávní, není opodstatněná výtka dovolatele, že jeho rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud tudíž nepochybil při právní kvalifikaci žalobcem uplatněného práva pokud dovodil, že žaloba na náhradu škody je co do základu důvodná, a výtka, že jeho rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem není opodstatněná. V daném případě nebyl shledány ani další důvody přípustnosti - § 237 odst. 3 o. s. ř.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení (včetně nákladů dovolacího řízení) bude rozhodnuto rozhodnutím v němž bude řešena otázka výše nároku.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. dubna 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu