32 Cdo 1441/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ing. Pavla Horáka,
Ph.D., v právní věci žalobkyně CM - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 5,
Kříženeckého náměstí 1079/5b, PSČ 150 00, identifikační číslo 25 09 50 48,
zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem, se sídlem v Praze 6-Bubenči,
Českomalínská 516/27, PSČ 160 00, proti žalované CONVIS, spol. s r. o., se
sídlem v Praze 5, Stodůlky, Jeremiášova čp. 870, PSČ 155 43, identifikační
číslo 44 79 50 25, zastoupené JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se
sídlem v Praze 1, Revoluční 1, PSČ 110 00, o zaplacení částky 20,514.128,26 Kč
s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C
115/2002, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.
září 2009, č. j. 53 Co 367/2009-301, takto:
Dovolání se zamítá.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 5 ze dne 11. března 2009, č. j. 26 C 115/2002-283, kterým soud
prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně CM -
CREDIT a. s., vstoupila AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na
Pankráci 1658, identifikační číslo 40 52 26 10 (dále jen „společnost“).
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že v daném případě byly
splněny předpoklady pro vstup společnosti (nabyvatelky práva) do řízení na
místo žalobkyně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž
namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka rekapituluje průběh
dosavadního řízení a namítá, že z hlediska procesního nástupnictví je
„poslední“ žalobkyní Česká konsolidační agentura, dnes Ministerstvo financí ČR,
u níž nenastala žádná skutečnost, s níž by zákon spojoval ztrátu způsobilosti
být účastníkem řízení a procesní nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107 odst.
3. Česká konsolidační agentura, dnes Ministerstvo financí ČR, neztratila svou
procesní způsobilost a žádná jiná osoba nevstoupila do jejich práv a
povinností. Uvedený subjekt také nenavrhl, aby na místo něho vstoupila do
řízení společnost. Proto nebyly splněny podmínky rozhodnutí o procesním
nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. Dovolatelka dovozuje, že s
ohledem na zásadu kontinuity procesního postavení účastníků řízení a soudního
řízení, je vyloučeno, aby ve stejném stádiu řízení bylo více účastníků ve
stejném procesním postavení. Taková duplicita nemá oporu v právních předpisech.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (ve znění
účinném od 1. července 2009), není však důvodné.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil
do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s
tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo
toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s
podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto podle § 107a o. s. ř. o
návrhu žalobkyně ze dne 19. února 2009, doručeném soudu 27. února 2009, aby na
její místo vstoupila do řízení společnost, na níž přešlo právo uplatněné v
řízení smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. září 2005. Účastníky řízení v
době podání tohoto návrhu byly a nadále jsou žalobkyně a žalovaná.
Vystupovaly-li před podáním návrhu na straně žalující v řízení jiné subjekty, a
to po původní žalobkyni, jíž byla společnost Konpo, s. r. o., která pohledávku
smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. června 2005 postoupila současné
žalobkyni a ta se jí stala rozhodnutím o návrhu společnosti Konpo, s. r. o.
podle § 107a o. s. ř., šlo o Českou konsolidační agenturu jako procesní
nástupkyni zaniklé společnosti Konpo, s. r. o. a po zániku České konsolidační
agentury o Českou republiku - Ministerstvo financí, jako procesní nástupkyni
České konsolidační agentury. O pokračování s těmito subjekty v předchozím
dovolacím řízení bylo rozhodnuto postupně podle § 107 o. s. ř. poté, kdy Konpo
s. r. o. a následně i Česká konsolidační agentura ztratily způsobilost být
účastníkem řízení o dovolání, které podala žalovaná proti rozhodnutí odvolacího
soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu podle §
107a o. s. ř. podaném společností Konpo s. r. o., aby na její místo vstoupila
současná žalobkyně.
Jestliže by nebylo rozhodnuto o procesním nástupci postupně zaniklých účastníků
a v řízení by bylo pokračováno s tím, kdo ztratil způsobilost být účastníkem
řízení, byl by postup soudů v rozporu s § 107 o. s. ř. Česká republika -
Ministerstvo financí tak byla procesním nástupcem zaniklé České konsolidační
agentury rovněž jen v předchozím dovolacím řízení.
Ostatně obdobnou otázkou se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení ze dne 25.
února 2009, sp. zn. 21 Cdo 117/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura
č. 6, ročník 2010, pod číslem 79, v němž vysvětlil, že při rozhodování o tom, s
kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, který ztratil způsobilost být
účastníkem řízení (§ 107 o. s. ř.), soud nepřihlíží k právním skutečnostem, jež
nastaly do doby ztráty způsobilosti být účastníkem řízení, i když s nimi právní
předpisy spojují převod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení
jde; takové právní skutečnosti lze zohlednit pouze při postupu podle ustanovení
§ 107a o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je
správné a dovolání je nedůvodné. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení
§ 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí,
kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu