32 Cdo 1491/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobkyně VIS AVIS Sh. Co., se sídlem ve Vadu Crisului 75, Bihor,
Rumunsko, identifikační číslo osoby RO12114645, zastoupené Mgr. Jaroslavem
Zemanem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, proti žalované
MACH DRŮBEŽ a.s., se sídlem v Litomyšli, Partyzánská 322, PSČ 570 01,
identifikační číslo osoby 25981714, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem
se sídlem v Příbrami, Pražská 140, o 233 848 EUR s příslušenstvím, vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 Cm
41/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1.
listopadu 2010, č. j. 8 Cmo 302/2010-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
jejího zástupce Mgr. Jaroslava Zemana.
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze,
jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 3. června 2010, č. j. 44 Cm 41/2009-101,
kterým Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích uložil žalované
zaplatit žalobkyni 233 848 EUR s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok
I.), a dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny
(ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud
zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán
rozsudek odvolacího soudu v obou výrocích) lze dovodit, že jím dovolatelka
brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací
soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé,
nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které
bylo zrušeno uplynutím 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v
potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237
odst. 3 o. s. ř.). Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při
přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem
včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání
označila, případně jejichž řešení zpochybnila. Uvádí-li dovolatelka v dovolání, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí
spatřuje v řešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud
vyřešena, nijak nespecifikuje, kterou z otázek vymezených svými dovolacími
námitkami má na mysli. Nejvyšší soud přitom neshledal, že by rozhodnutí
odvolacího soudu řešilo takovou či jinou otázku otevírající přípustnost
dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s
ustanovením § 237 odst. 3 o. s. ř., podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle
§ 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Pokud dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazů o skutečnostech, týkajících se
možnosti žalované zajistit za ztížených podmínek nebo dodatečně produkci
dohodnutého množství násadových vajec prostřednictvím jiných chovů, míří tím na
dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování), který však nemá u dovolání přípustného podle § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost
dovolání založit nelze. Dospěl-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že
závazek žalované dodat žalobkyni násadová vejce ve sjednaných termínech a
množství dle uzavřené kupní smlouvy nezanikl pro tzv. následnou nemožnost
plnění, řešil tuto otázku v souladu se soudní judikaturou, založil-li toto
posouzení na závěru, že plnění lze uskutečnit za ztížených podmínek až po
sjednaném čase (srov. § 575 odst. 2 občanského zákoníku). Skutečnost, že
opatření Krajské veterinární správy pro Pardubický kraj ze dne 11. července
2007 nebylo v době jeho vydání omezeno na určitou dobu, neznamená, že by z
okolností a z jeho povahy nebylo možno usuzovat na jeho dočasnost již v
okamžiku výskytu této překážky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2007, sp. zn.
32 Odo 795/2006, na který odkazuje i dovolatelka na podporu
svého názoru o zániku svého závazku). Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilá
založit ani námitka dovolatelky, že její odstoupení od kupní smlouvy měl
odvolací soud posoudit z důvodu zmaření účelu smlouvy podle § 356 obchodního
zákoníku, za který zcela nesprávně považuje „zajištění odbytu násadových vajec
produkovaných farmou Netřeby“. Nadto ani ze zjištění soudů neplyne, že by v
předmětné kupní smlouvě uzavřené mezi účastnicemi byl vyjádřen její základní
účel. Z pohledu přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. považuje
Nejvyšší soud za právně nerozhodnou i námitku dovolatelky, že podle smlouvy
měly být podmínkou pro plnění vajec a tím i pro prodlení dovolatelky objednávky
kupující (žalobkyně). Je tomu tak proto, že na řešení této otázky odvolací soud
napadené rozhodnutí nezaložil a řešit ji ani nemusel, jelikož smluvní pokuta,
na niž přiznaly soudy obou stupňů žalobkyni nárok, nebyla podle zjištění soudů
v čl. II. bodu 2.2 smlouvy sjednána pro případ prodlení žalované s dodáním
žalobkyní objednaných vajec. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek
nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v
potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že
dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost
odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž
dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna
nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají
ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle § 3 odst. 1
a 6, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní
služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2
060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. července 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu