32 Cdo 165/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Home Credit Finance 1 B.V., se sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX Amsterodam, Nizozemské království, registrační číslo 34186048, proti žalovanému F. Š., o zaplacení částky 13.442,77 s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 113/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2010, č. j. 47 Co 349/2008-45,
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením nevyhověl návrhu žalobkyně, podaném v průběhu řízení o odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2008, č. j. 46 C 113/2008-8 (kterým vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Chrudimi), aby na její místo vstoupila do řízení společnost PPF B1 B.V., se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX Amsterodam, Nizozemské království, registrační číslo 34192873 (dále jen „společnost“ - výrok I.). Odvolací soud dále změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že místní nepříslušnost Městského soudu v Brně se nevyslovuje a věc se nepostupuje Okresnímu soudu v Chrudimi (výrok II.).
Výrok, jímž rozhodl o návrhu žalobkyně podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odvolací soud odůvodnil tak, že v řízení nebylo prokázáno, že tvrzená právní skutečnost - smlouva o postoupení pohledávek - s níž právní předpisy spojují převod práva účastníka řízení, o něž v řízení jde, nastala. Zdůraznil, že soud je povinen návrhu vyhovět, jestliže se prokáže, že nastala tvrzená právní skutečnost, že se týká práva, o něž v řízení jde a že k ní došlo v průběhu řízení.
Je-li touto právní skutečností smlouva o postoupení pohledávky, musí soud zkoumat, zda splňuje alespoň formální náležitosti požadované ustanovením § 524 a násl. občanského zákoníku a kdy byla uzavřena. Žalobkyně proto byla povinna předložit soudu tvrzenou smlouvu o postoupení pohledávky k posouzení, zda jsou splněny uvedené předpoklady. Přiložila-li ke svému návrhu, doručenému soudu prvního stupně dne
21. října 2009, v němž uvedla, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společnosti na základě smlouvy „Credit Card Receivables Transfer Agreement“ pouze „Prohlášení o postoupení pohledávek“ (dále jen „prohlášení“) ze dne 1. května 2009, které samo o sobě neprokazuje, zda a kdy nastala právní skutečnost, v důsledku níž na společnost přešlo právo, o něž v řízení jde, nelze návrhu vyhovět. Smlouvu o postoupení pohledávky nepředložila ani po výzvě soudu. Jinými důkazními prostředky než postupní smlouvou by bylo možno tvrzenou právní skutečnost prokazovat např. v případě neexistence listiny, ve které je taková smlouva zaznamenána.
Tato situace však v posuzované věci nenastala. Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a namítajíc, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, když rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněným pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a s usnesením ze dne 1. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 3015/2009.
Podle názoru žalobkyně z uvedených rozhodnutí vyplývá, že otázka platnosti postupní smlouvy, resp. její existence, není pro rozhodnutí o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. významná. Namítá, že předmětnou smlouvu o postoupení pohledávky již má k dispozici včetně českého překladu a přikládá ji přílohou, nepředpokládá však, že by žalovaný smlouvě porozuměl a zorientoval se v ní.
Navíc smlouva se řídí právem Nizozemského království. Proto smluvní strany k zachycení své vůle postoupit konkrétní pohledávky signovaly prohlášení, které bylo soudu předloženo. Oznámení o postoupení pohledávky společnosti dovolatelka zaslala žalovanému na jeho poslední známou adresu, ze které se zásilka vrátila jako nedoručená. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. S přihlédnutím k článku II bodu 12.
zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009. Žalobkyně je právnickou osobou - společností s ručením omezeným, založenou podle práva Nizozemského království. Z nizozemského obchodního rejstříku vedeného Obchodní a hospodářskou komorou pro Amsterodam dovolací soud zjistil, že žalobkyně byla dne 11.
října 2010 zrušena na základě usnesení valné hromady a registrace žalobkyně byla k 11. lednu 2011 ukončena v souvislosti s ukončením likvidace, a to bez právního nástupce. Podle ustanovení článku 2:19, části 2.1. obecných ustanovení, hlavy II. nizozemského občanského zákoníku (Burgelijk Wetboek) ke zrušení právnické osoby dojde na základě usnesení valné hromady nebo, je-li společnost nadací, rozhodnutím správní rady, pokud stanovy nadace nestanoví něco jiného [§ 1 písm. a)]. Zrušení právnické osoby je oznámeno vlastníku veřejného rejstříku likvidátorem, je-li, jinak správní radou, nastala-li situace podle ustanovení § 1 písm. a), b) a d) [§ 3 první odrážka].
Dojde-li k likvidaci majetku právnické osoby, zanikne ke dni ukončení likvidace. Likvidátor nebo konkurzní likvidátor oznámí zánik společnosti vlastníku „veřejného registru“ (§ 6). Podle ustanovení § 107 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1).
Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první). Podle ustanovení § 243c o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a § 95 až § 99 a § 107a o.
s. ř. však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.
Protože žalobkyně ztratila ukončením registrace v obchodním rejstříku vedeném Obchodní a hospodářskou komorou pro Amsterodam způsobilost mít práva a povinnosti a rovněž způsobilost být účastníkem řízení, a to bez právního nástupce, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c a § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když dovolací řízení bylo zastaveno, přičemž po zániku žalobkyně zde není subjekt, vůči němuž by bylo možné o náhradě těchto nákladů rozhodnout. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2011
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu