32 Cdo 1674/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců
JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně MULGORE
TAUREN Group s. r. o., se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Novinářská
1113/3, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 28615280, zastoupené Mgr.
Vladimírem Soukupem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Porubě, Francouzská 6167,
PSČ 708 00, proti žalovanému VDI Meta – výrobnímu družstvu invalidů, se
sídlem v Ostravě – Vítkovicích, 1. máje 670/128, PSČ 703 00, identifikační
číslo osoby 25861808, zastoupenému JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou,
advokátkou, se sídlem v Ostravě, Přívozská 703/10, PSČ 702 00, o zaplacení
částky 6,184.580,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod
sp. zn. 4 Cm 45/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 5. února 2013, č. j. 8 Cmo 268/2012-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 33.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k
rukám jejího advokáta Mgr. Vladimíra Soukupa, se sídlem v Ostravě – Porubě,
Francouzská 6167, PSČ 708 00.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro
dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných
ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony -
občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu trpí vadami, neboť dovolatel v
dovolání oproti požadavkům stanoveným pro obsah dovolání v § 241a odst. 2 o. s.
ř. především nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §
237 o. s. ř. a neformuloval ani příslušnou otázku hmotného nebo procesního
práva, a dále nevymezil důvod dovolání splňující požadavky stanovené v § 241a
odst. 3 o. s. ř.
Výhradu, že řešená právní otázka má být posouzena jinak, než jak ji posoudil
odvolací soud, pod žádný z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně
vypočtených v § 237 o. s. ř. podřadit nelze; právní otázkou, jež má být
posouzena jinak, se má oproti očekávání dovolatele na mysli toliko právní
otázka vyřešená dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož
řešení by se měl dovolací soud odklonit (posoudit tuto otázku jinak).
Otázka, zda usnesení podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. může být obsaženo
ve výroku platebního rozkazu, byla vyřešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne
16. září 2003, sp. zn. 32 Odo 616/2003, uveřejněným pod číslem 56/2005 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, a to tím způsobem, jímž ji řešil odvolací
soud.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož se dovolateli nepodařilo prokázat, že soudu
prvního stupně bylo doručeno jeho podání s žádostí o prodloužení lhůty k podání
vyjádření, je závěrem skutkovým, nikoliv právním
Tyto nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž
tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne
25. dubna 2013. Jedná se přitom o takové vady, jež brání pokračování v
dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit
přípustnost dovolání a nebylo by ostatně ani možno přezkoumat napadené
rozhodnutí (srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. srpna 2013
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu