32 Cdo 1779/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany
Gajdziokové v právní věci žalobce R. K., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem,
proti žalovaným 1) R.s. H. k. Č. r. a A. k. Č. r., a 2) B. B., národnímu
podniku, zastoupenému JUDr. V. T., advokátem, o zrušení rozhodčího nálezu,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 323/2001, o dovolání
žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2007, č.
j. 8 Cmo 351/2007-179, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce a první žalovaný nemají proti sobě právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 3 034,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. V. T.
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž byl potvrzen
rozsudek ze dne 16. července 2007, č. j. 21 Cm 323/2001-148, kterým Městský
soud v Praze zamítl návrh na zrušení mezitímního rozhodčího nálezu
specifikovaného ve výroku rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.),
a jímž bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a
III.), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v
souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno
rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v
něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu)
lze dovodit, že jím dovolatel brojí proti napadenému rozhodnutí v
rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v
zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v
potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237
odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud posoudil otázku, zda podjatost
rozhodce je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu soudem podle § 31 písm.
c) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve
znění pozdějších předpisů, jakož i otázku pasivní věcné legitimace prvního
žalovaného, jejichž řešení dovolatel v dovolání napadl, v rozporu s hmotným
právem. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek
nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v
potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že
dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto,
aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro
nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5, věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce
bylo odmítnuto, a proto je povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady.
Prvnímu žalovanému vůči žalobci dovolací soud náhradu nákladů dovolacího řízení
nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné
prokazatelné náklady nevznikly. Náklady druhého žalovaného sestávají ze
sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2 250 Kč podle § 8, § 10 odst.
3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon
právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996
Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané
hodnoty ve výši 484,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 3. června 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu