32 Cdo 192/2007
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v
právní věci žalobkyně S. p. š. – T. p., zastoupené advokátem, proti žalovanému
M. Ch., zastoupenému advokátem, o zaplacení 81.440,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v O. pod sp. zn. (61C) 59 C 203/95, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v O. ze dne 15. června 2006, č.j. 15
Co 407/2005-318, takto:
Rozsudek Krajského soudu v O. ze dne 15. června 2006, č. j. 15 Co 407/2005-318,
se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 5. dubna 2005, č.j. (61 C) 59 C 203/95-297 (v pořadí druhým)
rozhodl Okresní soud v O., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku
81.440,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14% ročně za dobu od 1. 12. 1995
do zaplacení (výrok prvý) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit
žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45.140,49,- Kč a České republice na
náhradě nákladů řízení částku 12.321,50,- Kč.
Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že účastníci uzavřeli dne 15.
2. 1994 smlouvu na dodávku a instalaci elektronické zabezpečovací signalizace
reaktivní na tepelné změny („EZS-T“), včetně hlášení pohybu osoby v
kontrolovaném prostoru. K předání díla došlo dne 17. 4. 1994. V objektu
žalobkyně bylo instalováno ještě další zabezpečovací zařízení reagující na
tříštivost skla při rozbití okenních tabulí, přičemž obě zabezpečovací zařízení
byla napojena na pult centralizované ochrany Městské policie v K. V době od 23.
11. 1994 22,05 hodin do 24. 11. 1994 4,37 hodin vnikl neznámý pachatel oknem,
které nebylo zajištěno kličkami proti otevření, do učebny v objektu žalobkyně a
odcizil výpočetní techniku za 101.800,- Kč. Poté dne 25. 11. 1994 bylo při
revizi EZS-T zjištěno, že čidla byla seřízena na minimum a měla dosah toliko 1
m. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že žalovaný porušil povinnost
ze smlouvy o dílo, uzavřené podle § 536 an. obchodního zákoníku (dále též
„obch. zák.“), spočívající ve funkčnosti zařízení, na druhé straně porušila
povinnost též žalobkyně, když druhé zabezpečovací zařízení EZS-S (dodané jiným
subjektem) bylo vyřazeno z činnosti. Podíl obou zabezpečovacích zařízení soud
stanovil svou úvahou tak, že na EZS-S připadá 20% podílu a na EZS-T pak 80%
podílu. Žalovaný proto odpovídá za vzniklou škodu toliko do výše 81.440,- Kč a
proto soud do této výše žalobě vyhověl.
K odvolání žalovaného Krajský soud v O., rozsudkem v záhlaví označeným, změnil
rozsudek okresního soudu tak, že žalobu na zaplacení částky 81.440,- Kč s
příslušenstvím zamítl a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů
řízení 100.485,- Kč, České republice částku 27.833,- Kč z téhož důvodu (výrok
I.) a konečně rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému též náklady
odvolacího řízení v částce 8.435,- Kč.
Odvolací soud provedl důkaz smlouvou z 14. 4. 1994, jakož i zápisem o odevzdání
a převzetí zařízení z téhož dne a konstatoval, že okresní soud správně zjistil
skutkový stav věci. Neztotožnil se však s jeho právními závěry, především
ohledně existence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vzniklou
škodou odcizením elektroniky v obecné ceně 101.800,-Kč. O vztah příčinné
souvislosti jde, vznikne-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy
je-li jeho jednání ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li
doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Je-li příčinou
vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Příčinou škody
může být jen ta okolnost, bez jejíž existence škodný následek nevznikl. Přitom
nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se
podílí na nepříznivém následku, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více,
působí z časového hlediska buď souběžně nebo následně, aniž se časově
překrývají. V takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné,
aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku
škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat
věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Na druhé straně však řetězec
příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou
tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která
je pro vznik škody rozhodující. V dané věci se podle odvolacího soudu jedná o
případ přerušení příčinné souvislosti, když ze skutkových zjištění plyne, že v
době od 23. 11. 1994 do 24. 11. 1994 do učebny v objektu žalobkyně vnikl
neznámý pachatel oknem, které nebylo zajištěno proti otevření kličkami, v
důsledku čehož nebylo v provozu ani zařízení EZS-S. Podle názoru odvolacího
soudu je nesprávné počínání žalobkyně, tj. nezavření okna, rozhodující
skutečností pro vznik škody. Případné nesprávné počínání žalovaného spočívající
v seřízení čidel ESZ-T na nižší citlivost je pro kolizní situaci, tj. vloupání
do objektu bez překonání překážky při vyřazení bezpečnostního systému na
tříštivost skla z provozu, izolovanou skutečností, která do působení příčin a
následků vstoupila nezávisle. Nelze dovodit, že seřízení čidel na nižší
citlivost mělo přímo vliv na vykradení objektu neznámým pachatelem a vznik
škody.
Zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 373 a
násl. obch. zák. tedy nebyly odvolacím soudem shledány a soud proto napadený
rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též
„o. s. ř.“) změnil a žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání „v celém jeho
rozsahu“ a odkazuje na jeho přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a
na důvodnost podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle dovolatelky napadené rozhodnutí nesprávně vyhodnotilo skutková zjištění,
k nimž dospěl soud prvního stupně, který ve věci – podle přesvědčení
dovolatelky – správně rozhodl. Odvolací soud zcela pomíjí
výsledky dokazování a zejména závěry znaleckého posudku.
Dovolatelka v prvé řadě namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by okna v
předmětné místnosti zůstala otevřená, bylo prokázáno pouze to, že zavřená okna
nebyla zajištěna kličkou. Tím byla nedbalostí na straně dovolatelky (žalobkyně)
vyřazena z činnosti tříštivá čidla, tj. vyřazen z činnosti jeden systém
ochrany. Ze znaleckého dokazování však jednoznačně vyplývá, že byť nefungoval
jeden systém, pak musel místnost ochránit, pokud by byl řádně seřízen, druhý
systém, tj. infrapasivní čidlo.
Podle názoru dovolatelky tím, že tento závěr odvolací soud pominul, dospěl ke
zcela vadnému právnímu názoru, že žalovaný za škodu, vzniklou vykradením
objektu, neodpovídá. Závazek žalovaného provádět servis EZS a zajistit řádné
fungování systému však nebyl splněn, když žalovaný snížil funkčnost systému na
vzdálenost 1 metru. Znalec nakonec dospěl k závěru, že takto seřízené čidlo je
nefunkční.
Dovolatelka má proto za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním
posouzení věci a navrhuje jeho zrušení a současně se domáhá odkladu
vykonatelnosti ve smyslu § 243 o. s. ř., jinak by došlo k významnému zásahu do
majetkových práv dovolatelky jako příspěvkové organizace. Pokud by dovolací
soud ponechal napadený rozsudek meritorně beze změny, navrhuje dovolatelka
alespoň přezkoumání rozhodnutí o nákladech řízení, zda tu vzhledem k délce
soudního řízení a oprávněnosti žalobního požadavku nejsou dány podmínky pro
aplikaci § 150 o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
splňuje zákonem stanovené podmínky a náležitosti (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1,
§ 241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání,
poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
V daném případě je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.,
jelikož odvolací soud svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve
věci samé.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z
důvodu uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné (jak je tomu v
posuzovaném případě), dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly
v dovolání uplatněny. Takové vady dovolatelka nenamítala a dovolací soud je z
obsahu spisu neshledal.
Dovolatelka jako dovolací důvod uplatnila, že napadené rozhodnutí odvolacího
soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř.) a tímto důvodem je dovolací soud vázán, včetně toho, jak jej dovolatelka
obsahově vymezila svými námitkami.
otázkou v dané věci je právní posouzení otázky příčinné souvislosti, která je
jedním z předpokladů (podmínek) vzniku nároku na náhradu škody (odpovědnosti za
škodu, v tomto případě podle § 373 an. obch. zák.).
Rozhodnou právní otázku příčinné souvislosti posoudil v daném případě odvolací
soud nesprávně.
Příčinnou souvislost jako poměr příčiny a následku je nutno v případě působení
více příčin (a z nich plynoucích následků) chápat jako zřetězení příčin a
následků nejen v posloupnosti věcné, nýbrž i posloupnosti časové. „Příčinná
souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody existuje tehdy,
vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání, tedy že škoda byla
nezprostředkovaným následkem protiprávnosti jakožto příčiny. Protiprávnost musí
být alespoň jednou z hlavních příčin vzniku škody, nemůže být příčinou vedlejší
(ke škodě by došlo i bez ní)“ (viz Obchodní zákoník s komentářem, autorský
kolektiv – autor Josef Bejček, II. díl, Codex 2000, str. 224).
V daném případě prvotní příčinou vzniku škody v řetězu příčin a následků (věcně
i v časové řadě) bylo nezajištění okna (oken) kličkami, takže pachatel vnikl
zvenčí do místnosti, aniž se uvedl do činnosti zabezpečovací systém na
tříštivost skla (EZS-S), jímž by se po rozbití skla pachatelem spustil „alarm“
na pultu centralizované ochrany. Pokud by bylo okno (okna) zajištěno kličkami,
není ovšem jisté, že by pachatel sklo rozbil (i když je to nanejvýš
pravděpodobné), mohl se kupř. dostat dovnitř vytlačením či vyražením rámu okna.
V takovém případě však měl fungovat druhý (věcně a časově) zabezpečovací systém
EZS-T, reagující na teplo a pohyb osob v místnosti, ten však byl seřízen
nedostatečně resp. nefunkčně (jen na 1 m vzdálenost) a proto také na přítomnost
pachatele neaktivoval „alarm“. Nefunkčnost zařízení EZS-T byla tedy druhou
příčinou vzniku škody v důsledku vloupání pachatele, který – nefungoval-li
první systém EZS-S – nebyl zachycen ani infrapasivním čidlem druhého systému
EZS-T.
Nefunkčnost zabezpečovacího systému EZS-T se jeví v časové i věcné koincidenci
příčin a následků jako závažnější, bude však nezbytné, patrně i za pomoci
doplnění znaleckého posouzení, určit konkrétně a přesvědčivě poměr mezi oběma
příčinami (systémy) a tím i podíl toho či onoho účastníka na vzniku škody.
Dovolací soud se tudíž neztotožnil s názorem odvolacího soudu, že na straně
žalovaného došlo k přerušení příčinné souvislosti jeho jednání (opomenutí) se
vznikem škody.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst.
3 věta první cit. ustanovení o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d
odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. března 2008
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu