32 Cdo
2050/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobkyně AMBIENTE s.r.o., se sídlem v Heřmanově Městci,
Jiráskova 580, PSČ 538 03, IČ 25259342, zastoupené JUDr. Tomášem Plavcem,
advokátem se sídlem v Chrudimi IV., Rooseveltova 335, proti žalované RENO - M
s.r.o., se sídlem v Pardubicích, Štrossova 291, PSČ 530 03, IČ 25264346,
zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, Třída Míru
66, o zaplacení 318 005 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v
Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 174/2004, o
dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10.
prosince 2008, č. j. 4 Cmo 1/2008-159, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2008, č. j. 4 Cmo
1/2008-159, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala v řízení zaplacení ceny prací, které
provedla pro žalovanou na základě smlouvy o dílo od jejího uzavření až do svého
odstoupení od smlouvy pro porušení smluvních povinností žalované (pro prodlení
s placením faktur).
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 13.
srpna 2007, č. j. 36 Cm 174/2004-127, zamítl žalobu o zaplacení 318 005 Kč s
příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). Podle zjištění soudu prvního stupně účastníci řízení uzavřeli dne 21. ledna 2003 písemnou smlouvu o dílo č. RE/CH/01, jejímž předmětem bylo zhotovení
díla (opravy domu) žalobkyní pro žalovanou za dohodnutou cenu 10 122 108 Kč bez
daně z přidané hodnoty – dále též jen „DPH“ dle nabídkového rozpočtu, který měl
být dle článku VII. smlouvy její nedílnou součástí. Veškeré změny smlouvy
musely být provedeny oboustranně odsouhlaseným a podepsaným číslovaným
dodatkem. Žalobkyní byly vypracovány ve stejnou dobu dva nabídkové rozpočty –
jeden bez data na částku 10 628 213 Kč, která je uvedena i ve smlouvě o dílo, a
druhý ze dne 13. února 2003 na částku 6 077 290 Kč, a to s ústní dohodou
účastníků, že pro účely poskytnutí úvěru bude ve smlouvě uvedena cena za dílo z
vyššího rozpočtu, avšak ve skutečnosti bude postupováno podle rozpočtu na
částku 6 077 290 Kč. Vzhledem k těmto skutečnostem, které potvrdili oba
účastníci, posoudil soud prvního stupně písemnou smlouvu o dílo jako neplatný
právní úkon podle § 37 občanského zákoníku (dále též jen “obč. zák.“) pro
absenci vážnosti projevu vůle při sjednání cenového ujednání ve smlouvě na
částku 10 122 108 Kč bez DPH, přičemž vzhledem k pohnutkám, které k uzavření
smlouvy účastníky vedly, jde podle posouzení soudu i o neplatnost pro rozpor s
dobrými mravy. Soud proto vycházel z názoru, že mezi účastníky došlo k uzavření
ústní smlouvy o dílo s předmětem uvedeným v písemné smlouvě a s cenou 6 077 290
Kč vycházející z nabídkového rozpočtu žalobkyně, který žalovaná převzala. Soud
neshledal důvodnou obranu žalované, že část ceny uhradila vlastní směnkou
vystavenou na částku 2 025 000 Kč a předanou žalobkyni v souvislosti s
potvrzením přijetí shodné částky žalobkyní od žalované na výdajovém dokladu ze
dne 14. května 2003, a to již z toho důvodu, že podle ustálené judikatury soudů
lze vystavení směnky považovat za splnění závazku jen za předpokladu dohody o
takovém způsobu zaplacení ceny v uzavřené smlouvě; v posuzované věci však
nebyla dohoda o placení ceny díla směnkou ani tvrzena, natož prokázána. Soud prvního stupně dále v řízení posuzoval listinu označenou jako
Rekapitulace provedených prací a odsouhlasených prací a víceprací ze dne 22. října 2003, kterou podepsali oba účastníci. Dospěl k závěru, že tato listina
neobsahuje dostatečně určité uznání závazku ze strany žalované podle § 323
obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), přičemž ani neprokazuje
provedení prací žalobkyní a jejich převzetí žalovanou. S ohledem na neplatnost
písemně uzavřené smlouvy o dílo, soud vyšel při posuzování žalobního nároku
na zaplacení ceny díla z ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. Podle názoru
soudu žalobkyně ani dalšími provedenými důkazy neprokázala, že svůj závazek
provést dílo ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. splnila, neboť dílo neukončila
a (ani částečně) nepředala. Proto jí nepřísluší nárok ani na zaplacení části
ceny provedeného díla.
V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že rovněž
odstoupení žalobkyně od smlouvy bylo neplatné, na čemž by se dle výsledků
provedeného dokazování nezměnilo nic ani v případě, že by písemná smlouva byla
platná. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil
zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované zaplatit
žalobkyni 318 005 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení ve výši 59
916,50 Kč (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi
účastníky (výrok II.). Podle odvolacího soudu je z provedených důkazů zřejmé, že mezi účastníky došlo
v průběhu realizace díla k neshodám, kdy si vzájemně vytýkali porušování
uzavřené smlouvy – žalovaná žalobkyni prodlení s realizací díla a žalobkyně
žalované neplacení vyúčtovaných částek za provedené části díla. Žalobkyně proto
nepokračovala v provádění díla do doby úhrady těchto částek. V důsledku
naznačených neshod účastníci ukončili spolupráci nejen fakticky, ale i
formálně, a to odstoupením od smlouvy ze dne 15. března 2004 ze strany
žalobkyně. Následně byla účastníky provedena Rekapitulace provedených prací a
odsouhlasených prací a víceprací, v níž uvedené položky cen odpovídají
nabídkovému rozpočtu založenému ve spisu. Odvolací soud nepřisvědčil tvrzení
žalované, že tato rekapitulace představuje pouze předpoklady skutečně
provedených prací s tím, že ji podepsala jako podklad pro budoucí fakturaci. Takový postup (t. j. stvrzování provedení dosud neprovedených prací) je podle
odvolacího soudu nejenže nelogický, ale neodpovídá ani výsledkům provedeného
dokazování. Ze znaleckých posudků Ing. Jiřího Nováka, CSc., posudku Zorky
Drajerové a svědeckých výpovědí lze podle odvolacího soudu naopak dovodit, že
žalobkyně práce ve finančních objemech uvedených v rekapitulaci provedla. Dospěl-li soud prvního stupně k opačnému závěru, nerespektoval při výkladu
listiny označené jako rekapitulace interpretační pravidla projevu vůle uvedená
v § 266 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že
víceméně neanalyzoval obsah vůle jednající osoby (J. F., který jednal za
žalobkyni), nýbrž ji nahradil jiným obsahem. Proto změnil rozsudek soudu
prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela
o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvod uvedla skutečnost, že napadené rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci, případně vychází ze skutkového stavu,
který nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a
dále že odvolací řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Nesprávného právního posouzení věci se podle dovolatelky dopustil odvolací soud
pochybením při hodnocení listiny Rekapitulace provedených prací a
odsouhlasených prací a víceprací ze dne 22.
října 2003, na niž se výlučně
soustředil, aniž se zabýval zásadní otázkou, zda došlo mezi účastníky k
uzavření smlouvy o dílo a s jakým obsahem a zda odstoupení, k němuž mělo dojít
dopisem žalobkyně ze dne 15. března 2004, se vůbec týkalo této smlouvy a
jestliže ano, zda šlo o odstoupení platné. Posouzení této otázky označuje
dovolatelka za zásadní i pro právní účinky rekapitulace. Existovala-li smlouva
(byť ústní, jak dovodil soud prvního stupně), od níž nebylo platně odstoupeno,
pak rekapitulace žádný právní význam nemá, neboť v takovém případě vzniká
zhotoviteli nárok na zaplacení ceny díla až po jeho dokončení a předání, k
čemuž nedošlo. V případě platného odstoupení od smlouvy by mělo dojít k
vypořádání provedené části díla, ale nikoliv dle faktury žalobkyně vycházející
z dohodnutého rozpočtu, nýbrž podle zásad o bezdůvodném obohacení. Podle dovolatelky však odvolací soud pochybil i při hodnocení samotné
rekapitulace, poměřoval-li projev vůle pouze ustanovením § 266 odst. 1 obch. zák. a opomněl-li při existenci rozporů v provedených důkazech výkladová
pravidla v druhém až čtvrtém odstavci téhož ustanovení. Vady řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci se podle
dovolatelky dopustil odvolací soud absencí jeho řádného odůvodnění podle § 157
odst. 2 o. s. ř. Vytýká mu, že z něho není vůbec patrné, zda posuzoval
rekapitulaci ze dne 22. října 2003 v režimu smluvním (t. j. při existenci
platné smlouvy o dílo) nebo v režimu bezesmluvním. Dále není zřejmé, v čem mají
znalecké posudky Ing. Jiřího Nováka, CSc. a Zory Dajerové a výpověď svědka M. D. odporovat tvrzení žalované, že rekapitulace představovala pouze předpoklad
prací, které mají být provedeny do konce roku, když jejich faktický obsah
svědčí o opaku, přičemž odvolací soud bez ohledu na rozpory v důkazech
akceptuje výpověď svědka J. F. Podle dovolatelky odvolací soud v napadeném
rozsudku jasně neuvedl, které skutečnosti považuje za prokázány a které
nikoliv, o jaké důkazy opírá svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil
při hodnocení důkazů. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Námitky dovolatelky označila za neopodstatněné a navrhla, aby dovolací soud
zamítl dovolání pro nedůvodnost. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění
účinném do 30. června 2009. Dovolání je v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.,
neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu
prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné. Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda
řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b)
a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3
větu druhou o. s. ř.). Vady, jež by činily řízení zmatečným, dovolací soud
neshledal. Jinak tomu však je s jinými vadami řízení, které zakládají
důvodnost dovolání podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť dovolací soud
zjistil, že odvolací soud řízení takovou vadou zatížil. Vadou řízení ve smyslu
uvedeného ustanovení je totiž mimo jiné i nepřezkoumatelnost odůvodnění
napadeného rozhodnutí, jež brání dovolacímu soudu posoudit jeho správnost. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, soud v
odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých
důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a
jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy
opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil,
proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc
posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy
účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo
přesvědčivé. Právním posouzením věci se pak rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona
nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil
zjištěný skutkový stav) a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají
účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve
vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti a jak proto byla věc rozhodnuta
(srov. shodně Bureš J., Drápal L., Krčmář Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2006, strana 725). Povinnost soudů rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.) a to způsobem,
zakotveným v § 157 odst. 2 o. s.
ř., je jedním z principů řádného a
spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních
práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje
součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah
mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a
právními závěry na straně druhé. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve
svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným. To platí i pro
rozsudek odvolacího soudu, neboť odvolací soud svým měnícím rozhodnutím přiznal
žalobkyni žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu, aniž jakkoli odůvodnil, jak
věc posoudil po právní stránce, jaké předpisy hmotného práva aplikoval a z
jakého právního titulu žalobě vyhověl. Je třeba mu rovněž vytknout, že naprosto
pominul právní posouzení skutečností rozhodných pro výsledek sporu, na nichž
založil zamítavý rozsudek soud prvního stupně (zda, v jaké formě a s jakým
obsahem vznikla smlouva o dílo, zda závazky z této smlouvy zanikly v důsledku
odstoupení žalobkyně od smlouvy a zda-li žalovaná uznala nárok na zaplacení
žalované částky).
Protože rozsudek odvolacího soudu není z důvodu shora popsané vady řízení
správný, Nejvyšší soud jej, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.), v měnícím výroku ve věci samé (a rovněž v souvisejících
výrocích o nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů) zrušil (§
243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.). V něm bude mít dovolatelka možnost
uplatnit zbývající námitky, jimiž v dovolání v rámci uplatněného dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. brojila proti závěru odvolacího soudu o
důvodnosti žalobního nároku a jejichž oprávněnost nemohl dovolací soud
přezkoumat pro shora popsanou vadu, kterou odvolací soud řízení zatížil a jejíž
existence je dostatečným důvodem pro zrušení napadeného rozsudku.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1
část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu