32 Cdo 2079/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava
Galluse v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., proti žalovaným 1) B., spol. s
r. o. v likvidaci, a 2) M. h. a. s., zastoupené JUDr. Ing. P. M., Ph.D.,
advokátem, o zaplacení částky 44,402.150,42 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 361/2007, o dovolání druhé
žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2008, č. j. 53
Co 334/2008-154, takto:
Dovolání se zamítá.
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze - odkazuje na ustanovení §
107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - potvrdil usnesení ze dne
18. dubna 2008, č. j. 46 C 361/2007-142, jímž Obvodní soud pro Prahu 10
připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila společnost D.
B. A., (dále jen „společnost“).
Proti tomuto usnesení podala druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítajíc, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc
dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že soudy obou stupňů dospěly k chybnému
právnímu závěru o platnosti obou smluv o postoupení pohledávek, které nabyly
účinnosti 16. prosince 2005, uzavřených mezi původní žalobkyní K., s. r. o. a
společností. Je-li jednou z obligatorních náležitostí smlouvy o postoupení
pohledávek identifikace postupované pohledávky, pak předmětné smlouvy tuto
náležitost nesplňují, neboť je sporná výše postupovaných pohledávek, když tato
je odlišná od výše pohledávek uplatněných v řízení. Pro neurčitost jsou tak
smlouvy o postoupení pohledávek neplatné podle ustanovení § 37 odst. 1
občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Dovolatelka namítá, že souhlas se vstupem do řízení poskytnutý společností 22.
prosince 2005 není „účinným“ úkonem, když podle oznámení společnosti
postoupila své sporné pohledávky na nového nabyvatele 26. března 2007, a ke
dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně tak již nebyla věřitelkou. Proto
navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není
však důvodné.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že předmětem řízení o
návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo
(povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného,
dosavadnímu účastníku svědčí, a že právní skutečností, se kterou právní
předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§
107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky podle ustanovení §
524 a násl. obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem
37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž již v
usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle
ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo podle označené
právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové
posouzení se týká již posouzení věci samé.
Dovolatelkou uplatněné argumenty nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní
smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo
přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Námitka, že postupní smlouvy
jsou neplatné pro neurčitost, protože je v nich uvedena jiná výše postoupených
pohledávek, pak - jak vysvětleno výše - není způsobilá zvrátit správnost
závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle ustanovení § 107a o. s.
ř.
Nedůvodnou Nejvyšší soud shledává rovněž výhradu, že souhlas společnosti se
vstupem do řízení není „účinným“ úkonem, protože v době vydání rozhodnutí
soudem prvního stupně společnost již nebyla věřitelkou postoupených pohledávek.
Z ustanovení § 107a o. s. ř. je nepochybné, že návrh na vstup do řízení na
místo dosavadního účastníka je oprávněn učinit pouze žalobce (jako účastník
řízení). Přitom není vyloučeno, aby v případě, kdy v průběhu řízení dojde
postupně k vícenásobné sukcesi, dosavadní žalobce navrhl, aby do řízení
vstoupil poslední z nepřetržité řady nabyvatelů práva (povinnosti), o něž v
řízení jde. Osoba, jejíž vstup do řízení je navržen, se pak stává účastníkem
řízení až právní mocí usnesení, kterým soud návrhu podle ustanovení § 107a o.
s. ř. vyhověl (a k témuž datu přestává být účastníkem řízení ten, na jehož
místo nový účastník vstoupil). Do té doby zůstává účastníkem řízení ten, kdo
jím byl v době vydání usnesení podle § 107a o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 47/2005,
uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2006, pod číslem 48). Z
uvedeného vyplývá, že skutečnost, že v době vydání rozhodnutí podle ustanovení
§ 107a o. s. ř. soudem prvního stupně společnost již nebyla věřitelkou
postoupených pohledávek, nemá vliv na správnost tohoto rozhodnutí. O novém
nabyvateli práva může být rozhodnuto opět za splnění podmínek určených
ustanovením § 107a o. s. ř.
Protože se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty
před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu