32 Cdo 2123/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobkyně TZT Cargo s. r. o., se sídlem v Doksanech 15, PSČ 411 82,
identifikační číslo osoby 27314367, zastoupené Mgr. Petrem Galiou, advokátem,
se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, proti žalované INTERSPEDICO s. r. o.,
se sídlem v Praze, Starém městě, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační
číslo osoby 26378639, o zaplacení částky 1.130,50 EUR s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.16 C 301/2009, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2011, č. j. 12 Co
38/2011-37, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2011, č. j. 12 Co
38/2011-37, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. října 2010, č. j.
16 C 301/2009-23, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k
dalšímu řízení.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne
15. října 2010, č. j. 16 C 301/2009-23, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil
podle ustanovení § 106 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s.
ř.“) řízení v předmětné věci, neboť k námitce žalované uplatněné při jejím
prvním úkonu ve věci zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena rozhodčí smlouva,
podle níž má být věc projednána v řízení před rozhodcem.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že provedla-li
žalobkyně pro žalovanou přepravu zboží na základě objednávky, v níž bylo mimo
jiné uvedeno, že případné spory mezi stranami budou rozhodovány v rozhodčím
řízení podle právního řádu ČR a jednacího řádu pro rozhodčí řízení Č. A. R., a
to jediným rozhodcem, který bude jmenován ze seznamu rozhodců vedených při Č.
A. R. správcem tohoto seznamu, došlo k uzavření smlouvy o přepravě, a to včetně
smluvních podmínek, mezi kterými byla sjednána též rozhodčí doložka. Tuto
rozhodčí doložku shodně se soudem prvního stupně - s poukazem na závěry
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2007, sp. zn. 32 Odo 95/2006 –
posoudil jako platnou. Uvedl, že ve vyhledávači ARES lze při zadání subjektu
označeného jako Č. A. R. vyhledat obchodní společnost Č. A. R. – asociace
rozhodců s. r. o., a vyjádřil mínění, že závěry usnesení Vrchního soudu v Praze
uveřejněného pod číslem 45/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále
též jen „R 45/2010“) na věc nedopadají, neboť toto rozhodnutí řešilo
problematiku ochrany spotřebitele a situaci, kdy výběr rozhodce ze seznamu
rozhodců vedeného právnickou osobou byl umožněn žalující straně. Uvedenému
rozhodnutí vytkl, že se nevypořádalo s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu,
a přiklonil se k odlišným stanoviskům dvou soudců Nejvyššího soudu, podle nichž
nelze spatřovat obcházení zákona o rozhodčím řízení v tom, že obchodní
společnost, plnící pro rozhodce ad hoc funkci jakéhosi servisního subjektu,
vede seznam rozhodců, který je veřejně přístupný a z něhož mohou účastníci v
rámci uzavíraných rozhodčích doložek buď přímo určovat rozhodce ad hoc nebo se
dohodnout na proceduře, podle které bude rozhodce určen účastníkem či jiným
sjednaným způsobem, např. jiným subjektem.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodů na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka především zpochybnila závěr odvolacího soudu o tom, že došlo k
uzavření rozhodčí doložky. Argumentovala, že na základě faxové objednávky
žalované byla uzavřena ústní smlouva o přepravě, jejíž součástí rozhodčí
doložka být nemohla. Dále namítla, že rozhodčí doložka v tom znění, jak byla
uvedena na objednávce, by beztak nebyla sjednána platně. Poukázala na
skutečnost, že „soukromá“ společnost Č. A. R. není stálým rozhodčím soudem
zřízeným na základě zákona, z čehož na základě argumentace převzaté z R 45/2010
dovodila, že takovouto rozhodčí doložkou je obcházen zákon v ustanovení § 13
zákona o rozhodčím řízení. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i
rozhodnutí soudu prvního stupně byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně
k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, jímž bylo
dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že
dovolání v této věci - oproti chybnému poučení odvolacího soudu – přípustné je
podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. závěry usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 37/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Dovolání je též důvodné. Podle ustanovení § 7 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu
rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodčí smlouva má zpravidla
určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců
mají být určeny (odstavec 1, věta první). Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení
podle odstavce 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí
předsedajícího rozhodce (odstavec 2). Podle ustanovení § 13 zákona č. 216/1994 Sb. stálé rozhodčí soudy mohou být
zřízeny pouze na základě zákona (odstavec 1) a mohou vydávat své statuty a
řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou
určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na
seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob
řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího
soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců
(odstavec 2). Rozhodovací praxe soudů v otázce, zda si mohou strany platně dohodnout, že
spory vzniklé z jejich smlouvy budou rozhodovány rozhodcem vybraným (ať již
žalující stranou či třetí osobou) ze seznamu rozhodců vedeného subjektem, jenž
není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a že rozhodčí řízení
bude probíhat podle pravidel vydaných tímto subjektem, byla nejednotná. Sjednocena byla až usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2001, sp. zn.
31 Cdo 1945/2010, in
www.nsoud.cz, jímž byl přijat a odůvodněn závěr, že neobsahuje-li rozhodčí
smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a
odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým
rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva
neplatná podle ustanovení § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem.
Právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu, vychází
z opačného právního názoru než je ten, jenž byl shledán správným Nejvyšším
soudem, závěr odvolacího soudu o platnosti posuzované rozhodčí doložky tudíž
nemůže obstát a dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je
naplněn. Za tohoto stavu by bylo nadbytečné a tudíž procesně nehospodárné
podrobit dovolacímu přezkumu též závěr o tom, že rozhodčí doložka byla
sjednána.
Dlužno dodat, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2007, sp. zn. 32
Odo 95/2006, na něž soudy nižších stupňů odkazují, není založeno na řešení
shora označené problematiky.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedeného důvodu správné,
Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil,
včetně závislého výroku o nákladech řízení [§ 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ].
Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 3
věty druhé o. s. ř. zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst.
1 část první věty za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. srpna 2011
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu