32 Cdo 218/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobce JUDr. Ing. I. R., správce konkursní podstaty úpadce W. p., a.s., proti
žalované M. A., o zaplacení částky 2 908,50 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 228/2005, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. září 2007 č. j. 27 Co 177/2007-48,
Dovolání se zamítá.
Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 6. března 2007 č. j. 3 C 228/2005-39
nevyhověl návrhu žalobce, aby do řízení na místo žalobce správce konkursní
podstaty úpadce W. p., a.s., JUDr. Ing. I. R., nastoupil nabyvatel pohledávky
P. Č. Svoje rozhodnutí odůvodnil tak, že v průběhu řízení žalobce navrhl, aby
na místo žalobce vstoupil do řízení nabyvatel pohledávky, která je předmětem
řízení, P. Č., s tím, že tato pohledávka na něj přešla v rámci prodeje podniku
úpadce v dražbě. Vzhledem k tomu, že nezbytnou podmínkou procesního
nástupnictví na straně žalobce je souhlas toho, kdo má do řízení na místo
žalobce vstoupit, vyzval soud prvního stupně vydražitele P. Č. k udělení
souhlasu se vstupem do řízení, a to opakovaně. Tento souhlas předložen nebyl, a
proto soud prvního stupně návrhu žalobce nevyhověl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. září 2007 č. j. 27
Co 177/2007-48 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud neshledal
pochybení v postupu soudu prvního stupně. Za situace, kdy nabyvatel práva má
nastoupit na místo dosavadního žalobce, může soud takovému návrhu žalobce podle
§ 107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) vyhovět pouze tehdy, pokud
je doložena právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo
přechod práva, a pokud s tím nabyvatel práva vysloví souhlas. Za situace, kdy
žalobce souhlas nabyvatele pohledávky P. Č. s jeho vstupem do řízení nedoložil,
splnil soud prvního stupně svoji povinnost vyžádat si jeho vyjádření beze
zbytku tím, že jej k tomu dvakrát vyzval a ve druhé výzvě jej rovněž poučil, že
bez jeho souhlasu nelze jeho vstup do řízení připustit. Výzvy soudu prvního
stupně byly P. Č. doručeny dne 9. 8. 2006 a 30. 1. 2007. Odvolací soud dále
konstatoval, že souhlas toho, kdo má vstoupit na místo účastníka řízení, nelze
nahrazovat postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. , podle kterého v některých
případech, vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se
dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se
účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. V době
rozhodování soudu o návrhu podle § 107a o. s. ř. však nabyvatel práva ještě
není účastníkem řízení. Tímto se stane teprve v okamžiku právní moci
rozhodnutí, kterým soud návrhu žalobce na vstup nového účastníka do řízení
vyhoví.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť má za to, že napadené
rozhodnutí má zásadní právní význam. Uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst.
2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzením věci. Svým rozhodnutím nastolily podle názoru
žalobce soudy obou stupňů absurdní situaci, kdy objektivně nelze v řízení
pokračovat, neboť původní žalobce již není vlastníkem pohledávky, která je
předmětem řízení, není proto ve věci aktivně legitimován a nabyvatel pohledávky
P. Č. nebyl jako nový žalobce připuštěn. Podle názoru žalobce je tak bráněno
realizaci ústavního práva vlastníka pohledávky vymáhat tuto pohledávku zákonným
způsobem soudní cestou. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívá
podle názoru žalobce v tom, že řízení ve věci nelze nikdy skončit. Hrozilo by
tedy potenciálně, že řízení nebude mít žalobce, a v důsledku toho nebude možno
vzít eventuelně žalobu zpět. Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou
stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že
je podle § 239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu přípustné, přezkoumal
napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 242 odst. l a 3 o. s. ř.
a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud je podle § 242 odst. 1 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími
důvody, a to i z hlediska jeho obsahového vymezení v dovolání.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj.
že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci.
Nesprávným právním posouzením se rozumí omyl soudu při aplikaci
právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních
předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl
správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně
jej vyložil.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nabyvatel
pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, nemůže bez svého souhlasu
vstoupit do řízení na místo žalobce.
Podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že
po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde,
může dříve než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo
povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v
případech uvedených v § 107 o. s. ř. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud
návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala
právní skutečnost uvedená v odstavci 1 a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má
vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na
jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají
zachovány.
V posuzované věci dovolatel svůj návrh na vstup nabyvatele
pohledávky P. Č. do řízení nedoložil jeho souhlasem, jak vyžaduje ustanovení §
107a odst. 2 o. s. ř. V takovém případě je soud povinen vyžádat takový souhlas
přímo od nabyvatele práva a soud prvního stupně, jak správně dovodil odvolací
soud, tuto svoji povinnost splnil tím, že nabyvateli pohledávky navrhovanému ke
vstupu do řízení zaslal dvě výzvy k vyjádření k navrhovanému vstupu do řízení
se současným poučením o následcích jejímu nevyhovění. Pokud nabyvatel
pohledávky P. Č. na žádnou z výzev nereagoval, nebyla naplněna druhá podmínka
povolení vstupu nového účastníka do řízení na straně žalobce stanovená v § 107a
odst. 2 o. s. ř., a proto odvolací soud nepochybil, když potvrdil rozhodnutí
soudu prvního stupně, kterým nebyl povolen vstup P. Č. do řízení na místo
dosavadního žalobce.
Taktéž další závěr odvolacího soudu napadený dovolatelem, že souhlas
nabyvatele práva se vstupem do řízení nelze zajišťovat pomocí postupu podle §
101 odst. 4 o. s. ř., není v rozporu s právními předpisy.
Podle § 101 odst. 4 o. s. ř. platí, že vyzve-li soud účastníka, aby se
vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může
připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se
předpokládat, že nemá námitky.
K výzvě podle uvedeného ustanovení je však soud oprávněn přistoupit, jen týká-
li se dalšího postupu a vedení řízení, nikoli návrhu ve věci samé. Výzvu podle
§ 101 odst. 4 o. s. ř. lze např. použít, jestliže se účastník má vyjádřit k
návrhu na delegaci vhodnou (§ 12 odst. 2 o. s. ř.), k projednání věci nebo
rozhodnutí o odvolání bez nařízení jednání (§ 115a, § 214 odst. 3 o. s. ř.), k
návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (§ 266 odst. 1 o. s. ř.), k vhodnosti
navrženého způsobu výkonu rozhodnutí (§ 264 odst. 1 o. s. ř.), v případě, kdy
soud zjišťuje, zda odpůrce souhlasí se zpětvzetím návrhu (§ 96 odst. 3, § 22a
odst. 2 o. s. ř.) apod. V těchto případech se totiž účastník jen vyjadřuje k
tomu, jaký bude další postup soudu v důsledku procesního úkonu jiného účastníka
(srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád,
komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, str. 442).
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně o procesním nástupnictví je
přípustné odvolání a proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné dovolání
[§ 202 odst. 1 a contrario, § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. I z toho je
patrno, že vyjádření souhlasu nabyvatele práva se vstupem do řízení na místo
žalobce se netýká „jen“ postupu a vedení řízení, takže opatření tohoto souhlasu
způsobem uvedeným v § 101 odst. 4 o. s. ř. nepřichází v úvahu.
Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů
správné. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobce
jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. března 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu