32 Cdo 2412/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České pojišťovny ZDRAVÍ a.s., se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, PSČ 100 05, identifikační číslo osoby 49240749, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 6, proti žalovanému M. V., zastoupenému JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřabí 974, o 69 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 25 C 165/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. září 2010, č. j. 73 Co 150/2010-95, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 069 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Zdeňka Veselého.
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 27. října 2009, č. j. 25 C 165/2004-66, v části, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 69 000 Kč, a „změnil“ ho ohledně soudem prvního stupně přiznaného úroku z prodlení tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 4 % ročně z částky 69 000 Kč za období od 2. října 2002 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o.
s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky – prvním rozsudkem ve věci ze dne 20. prosince 2007, č. j. 25 C 165/2004-52, který Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 30. července 2009, č. j. 73 Co 541/2009-62, pro vady řízení a pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a shora označeným druhým rozsudkem ve věci stejně – žalobě o zaplacení 69 000 Kč s příslušenstvím vyhověl).
Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo zrušeno uplynutím 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší- li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil. Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, zda lze připustit, aby bylo „nedílné nepřipojení Všeobecných pojistných podmínek (dále též jen „VPP“) k pojistné smlouvě a nesdělení (neseznámení) s VPP překryto tvrzením o formálně právní skutečnosti, jakou je podpis pojistné smlouvy dovolatelem“ a zda lze i v případě správnosti závěru odvolacího soudu o sdělení VPP dovolateli dovodit, že „dovolateli vzniká skutečně povinnost pamatovat si po celou dobu platnosti pojistné smlouvy rozsáhlý text VPP.“ Při posuzování otázky, zda jsou součástí pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky i předmětné všeobecné pojistné podmínky, vyšel odvolací soud správně z ustanovení § 788 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.
března
2000, podle něhož „součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele, schválené orgánem státního dozoru v pojišťovnictví (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny“, přičemž podle skutkových zjištění soudů obou stupňů byly předpoklady, za kterých zákon považoval pojistné podmínky za součást pojistné smlouvy, splněny. Nadto podle zjištění soudu prvního stupně, jehož skutkové i právní závěry odvolací soud akceptoval, byly VPP žalovanému předány Ing.
M. B., která jako oprávněná osoba za žalobkyni předmětnou pojistnou smlouvu uzavírala a VPP žalovanému předala. Zakládá-li dovolatel své námitky na zpochybňování těchto skutkových zjištění, nebrojí tak ve skutečnosti proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž míří tím na dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však nemá u dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze. Z uvedených důvodů nemohl Nejvyšší soud k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí v otázce vymezené dovolatelem dospět. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4 757,50 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 011,50 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 11. září 2012 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu