32 Cdo 2491/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci navrhovatelky S. a.s., zastoupené Mgr. Ing. A. T., advokátem, za účasti 1) N., a.s., zastoupené Mgr. Š. S., advokátem, a 2) A. H., a.s., zastoupené Mgr. Ing. J. Š., advokátem, o přezkoumání výše protiplnění a přiznání práva na jinou výši protiplnění, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 94/2006, o dovolání navrhovatelky proti opravnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 2008, č. j. 8 Cmo 284/2008-515, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví tohoto rozhodnutí označené usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci opravil své usnesení ze dne 17. července 2008, č. j. 8 Cmo 284/2008-507, napadla původní navrhovatelka M. C., a.s., dovoláním.
V průběhu dovolacího řízení rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. února 2009, č. j. 24 Cm 94/2006-546, podle § 107 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) tak, že v řízení bude na straně navrhovatelky pokračováno s obchodní společností S. a.s., s níž se původní navrhovatelka sloučila a tímto sloučením zanikla.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost podaného dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána již proto, že opravné usnesení není rozhodnutím ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka neměla v úmyslu napadnout opravné usnesení odvolacího soudu samotné, ale že nesouhlasí s věcnou správností
rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, k níž byla opravným usnesením zavázána. I v tomto případě však platí, že dovolání není přípustné z důvodů uvedených v předchozím odstavci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání navrhovatelky směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť navrhovatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu