32 Cdo 2517/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobkyně SENCO Příbram spol. s r.o., se sídlem v Příbrami I/292,
PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25096087, zastoupené JUDr. Jaroslavem
Kolářem, advokátem se sídlem v Dobříši, 28. října 661, proti žalovanému J. Š.,
zastoupenému JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami VII, ul. 28.
října 184, o 119 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 49 Cm 162/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 15. března 2011, č. j. 1 Cmo 64/2010-200, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě
nákladů dovolacího řízení částku 8 619 Kč do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně JUDr. Dagmar Říhové.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v
Praze potvrdil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2009,
č. j. 49 Cm 162/2006-157, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci
naplněny [odvolací soud zrušil předchozí (v pořadí první ve věci) vyhovující
rozsudek soudu prvního stupně pro uznání ze dne 6. prosince 2006, č. j. 49 Cm
162/2006-36, z důvodu nenaplnění předpokladů pro jeho vydání, aniž se zabýval
věcí samou]. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán
rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka ve
skutečnosti brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo
shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo
zrušeno uplynutím 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února
2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v
potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237
odst. 3 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po
právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-
li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při
přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem
včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání
označila, případně jejichž řešení zpochybnila. Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka, ať již výslovně či prostřednictvím
ohlášených dovolacích důvodů dle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.,
nevymezuje žádnou právní otázku, která by splňovala požadavky stanovené v § 237
odst. 3 o. s. ř. a pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud považovat napadené
rozhodnutí za zásadně právně významné. Dokazování (včetně důkazu znaleckým posudkem), které soud provádí k prokázání
účastnických tvrzení (srov. § 120 odst. 1 o. s. ř.), slouží k řešení otázek
skutkových, nikoli právních. Brojí-li proto dovolatelka proti posudku znalce J. F. z něhož odvolací soud (a potažmo i soud prvního stupně) při posuzování
žalobního nároku na zaplacení nedoplatku ceny díla vycházel, lze tyto její
námitky podřadit pod dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatelka nemá u
dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jehož
prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neotvírá ani
dovolatelčina kritika postupu soudů při zvažování důkazu revizním znaleckým
posudkem. Tyto její námitky, i kdyby je bylo možné podřadit pod dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (t. j. že řízení je postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nemohou založit
přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzené
vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní
otázky zásadního významu (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne
7. března 2006, sp. zn. III.
ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS
372/06), a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě
přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek
nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v
potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že
dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost
odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž
dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna
nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které
sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 6 882,50
Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1
vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky
300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně
z přidané hodnoty ve výši 1 436,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. října 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu