32 Cdo 2865/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., , zastoupené JUDr. I. S., advokátkou, , proti žalované L. a. s., , zastoupené JUDr. M. F., advokátkou, o zaplacení 156.954,50 Kč a úroků z prodlení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 987/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2006, č. j. 1 Cmo 158/2006-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. M. F.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 9. února 2005, č. j. 19 Cm 987/98-90, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 91.639,- Kč (výrok I.), ve zbylé části žalobu zamítl (výrok II.) a ve výrocích III. a IV. rozhodl soud o povinnosti žalobkyně nahradit žalované náklady řízení a dále zaplatit státu soudní poplatek.
Předmětem řízení je nárok na úroky z prodlení ve výši 91.639,- Kč, dále na úroky v částce 2,023.093,- Kč a na úroky z prodlení za neuhrazené úroky ze splátek ve výši 156.954,50 Kč.
Soud prvního stupně žalobkyni přiznal pouze úroky z prodlení v částce 91.639,- Kč, které žalovaná uznala. Ve zbylé části žalobu zamítl, neboť se opírala o neplatnou část dodatku č. 3 ke kupní smlouvě o prodeji privatizovaného majetku včetně úroků z prodlení z tohoto úroku.
K odvolání žalobkyně rozhodl Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. v rozsahu, ve kterém byla žaloba zamítnuta ohledně zaplacení 156.954,50 Kč a dále ohledně úroků z prodlení v sazbě 9,869 % p. a. z částky 2,023.093,- Kč, potvrzuje (výrok I.), kdežto ve zbývající části, týkající se zaplacení 2,023.093,- Kč se rozsudek ve výroku II. zrušuje a dále se napadený rozsudek zrušuje ve výroku III.; v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Ve výroku III. konstatoval odvolací soud, že ve výrocích I. a IV. zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
Odvolací soud uvedl, že žalobní nárok se skládá ze tří dílčích nároků, z nichž o jednom – na úroky z prodlení ve výši 91.639,- Kč – bylo již pravomocně rozhodnuto a tento dílčí nárok nebyl předmětem odvolacího řízení.
Nárok, který tvoří druhý dílčí nárok, odvolací soud specifikoval jako úroky z úroků. Jde o úrok z prodlení z úroku ze splátky („splátkového prodeje“, jak je charakterizovala žalobkyně) u částky 156.956,50 Kč; a dále o úrok v sazbě 9,869 % z částky 2,023.093,- Kč jako úroku za určité období.
Odvolací soud dovodil, že u tohoto dílčího nároku jde o příslušenství příslušenství a proto ohledně něj byla žaloba poprávu zamítnuta. Proto v tomto rozsahu výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil.
Co do nároku na zaplacení částky 2,023.093,- Kč odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahu ve věci samé vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně podala dovolání výslovně proti výroku I. uvedeného rozsudku odvolacího soudu a jeho přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Žalobkyně nesouhlasí se závěrem, že jde o případ účtování úroků z úroků, nýbrž o úrok z prodlení s platbou samostatné pohledávky, která nebyla včas zaplacena. V daném případě se nejedná o další úročení běžného úroku, ale o důsledek prodlení žalované s platbou částky sjednané v dohodě o povolení splátek dluhu.
Žalobkyně proto nevidí důvod, proč by při nedodržení tohoto závazku měla být žalovaná zvýhodněna tak, že s nezaplacením nebo pozdním zaplacením dluhu nejsou spojeny žádné následky.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek (zjevně v napadeném rozsahu) vrátil k novému projednání.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho odmítnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Především poukazuje na to, že sama žalobkyně specifikovala předmětnou pohledávku jako úrok z prodlení z úroku splátkového prodeje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněno osobou zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.), se musel nejprve zabývat přípustností dovolání, jelikož dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání žalobkyně směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu a poněvadž rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci, může být dovolání přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka žádnou obecnou právní otázku zásadního významu nevymezuje. Její námitka, že u obou sporných částek, jejichž zamítnutí odvolací soud potvrdil, nejde o úroky z úroků, je dílem námitka skutková, dílem námitka právní.
Z hlediska skutkového sama žalobkyně v průběhu řízení částku 156.956,50 Kč specifikovala jako úrok z prodlení z úroku ze splátkového prodeje a soud prvního stupně učinil zjištění, že úroky ze splátkového prodeje byly smluvně upraveny dodatkem č. 3 ke kupní smlouvě ve výši 12 % p. a. z dlužné částky a že částka 156.954,50 Kč představuje úroky z prodlení za neuhrazené úroky ze splátkového prodeje. Z tohoto skutkového závěru vycházel též odvolací soud a vychází z něj i dovolací soud.
Z hlediska právního jde tedy o úroky z úroků čili o tzv. anatocismus, jehož použití v českém právu již Nejvyšší soud v obdobném případě vyloučil. Velký senát obchodního kolegia v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, č. j. 35 Odo 101/2002-207, dovodil zejména, že právo požadovat po dlužníku příslušenství z příslušenství (zde úroky z prodlení ze smluvených úroků) věřitel nemá proto, že ani občanský ani obchodní zákoník mu tuto možnost nepřiznávají. Jinak řečeno, ani obchodní ani občanský zákoník nezakotvují majetkové sankce pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky (viz. R 5/06 uveřejněné v č. 1/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud v daném případě nerozhodl v rozporu s hmotným právem, ale naopak v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.).
Ö nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, má povinnost nahradit žalované náklady právního zastoupení, spočívající v odměně za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. vyhl. č. 484/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v částce 10.000,- Kč a z paušální náhrady hotových výdajů Kč 300,- podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 10.300,- Kč, které je žalobkyně povinna uhradit k rukám advokátky žalované.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. František Faldyna
předseda senátu