32 Cdo 2900/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobce Ch. C., bytem, zastoupeného Mgr. E. T., advokátkou se sídlem v , proti žalované K. b., a.s., se sídlem v , o zaplacení částky 1, 898.254,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 344/2005, o žalobcově dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2007, č.j. 18 Co 1/2007-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobcovo dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze v záhlaví označeném, jímž byl v celém rozsahu potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. září 2006, č. j. 25 C 344/2005-51, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 30. září 2006 pod č. j. 25 C 344/2005-56, jímž byla zamítnuta žaloba o náhradu škody ve výši 1,898.254,50 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť podmínky tohoto ustanovení v dané věci nebyly splněny (odvolacím soudem bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí ve věci), a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť dovolací soud neshledal, že by napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé mohl mít po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud nesdílí názor dovolatele, že by otázku nakládání s běžným účtem na základě plné moci udělené majitelem účtu třetí osobě dle § 709 odst. 3 věta prvá a druhá obchodního zákoníku a za podmínek stanovených smlouvou o běžném účtu (§ 710 odst. 2 obchodního zákoníku) odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem. V rozporu s ním, konkrétně s ustanovením § 266 odst. 1 obchodního zákoníku, není ani závěr o rozsahu zmocnění uděleného majitelem účtu třetí osobě, a to vzhledem ke skutkovému stavu tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů. A konečně není v daných souvislostech v rozporu s hmotným právem ani závěr o tom, že banka neporušila svoji povinnost ze závazkového vztahu a že neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním banky a vzniklou škodou, a že proto nejsou dány podmínky odpovědnosti za škodu podle § 373 obchodního zákoníku.
Dovolatelovou námitkou, že odvolací soud zatížil řízení vadou, protože se nezabýval tvrzeními a důkazy o tom, že žalovaná porušila svoji povinnost profesní odpovědnosti, zvýšené opatrnosti a odborné péče, které pro ni vyplývají jednak ze zákona o bankách, jednak z běžných obchodních zvyklostí, které se v daném oboru uplatňují a které žalobce jako klient banky mohl oprávněně očekávat, dovolací soud není oprávněn se zabývat. K vadám řízení může totiž dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné a vady řízení (nejde-li o zmatečnosti) mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovodit.
Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné, Nejvyšší soud je proto dle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že úspěšné žalované v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly (§ 18 odst. 1 věta druhá vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu