Nejvyšší soud Usnesení obchodní

32 Cdo 2934/2009

ze dne 2011-06-21
ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.2934.2009.1

32 Cdo 2934/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v

právní věci žalobce Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem, se

sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, PSČ 110 00, proti žalované Maersk Czech Republic

s. r. o., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3219/4, PSČ 150 00, identifikační

číslo osoby 18 62 77 06, zastoupené JUDr. Petrem Vyroubalem, advokátem, se

sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, o zaplacení částky 35.469,66

USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm

60/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.

března 2009, č. j. 12 Cmo 383/2008-97, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2009, č. j. 12 Cmo

383/2008-97, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. června 2008, č. j. 3 Cm

60/2006-52, zamítl návrh žalované na zastavení řízení z důvodu nedostatku

pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Vyšel z toho, že

žalobce se domáhá náhrady škody v souvislosti s přepravou zboží, které koupil

od společnosti Midwestern Pet Foods Inc sídlící ve Spojených státech amerických

(dále jen „společnost“). Smlouvu o přepravě zboží uzavřela společnost jako

zasílatel s dánskou společností A. P. Moeller - Maersk A/S jako dopravcem. Zboží bylo přepravováno na základě dokladu Bill of Landing (B/L) č. SJ1568604

ze dne 5. února 2005. Žalovaná jako zástupce dopravce pro území České republiky

zboží žalobci nevydala s tím, že žalobce má vůči žalované dluh a zásilka bude

vydána až po jeho úhradě. Soud prvního stupně uvedl, že zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu

procesním a soukromém, upravuje vztahy s tzv. mezinárodním prvkem, tj. vztahy,

ve kterých je vždy jeden z účastníků cizincem, ať už cizí fyzickou osobou nebo

zahraniční právnickou osobou. V tomto případě jsou však oba účastníci

podnikateli se sídlem v České republice a předmětem řízení je náhrada škody

vzniklá na území České republiky. Nadto ani jeden z účastníků sporu není

stranou zasilatelské smlouvy, v rámci níž si účastníci zvolili cizí právo a

jurisdikci cizího státu. Pravomoc českých soudů je tak při absenci

mezinárodního prvku založena podle ustanovení § 7 občanského soudního řádu

(dále též jen „o. s. ř.“). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením

zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil (první výrok) a rozhodl

o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je uplatněno

právo na náhradu škody z přepravy, prováděné v režimu Úmluvy Organizace

spojených národů o námořní přepravě zboží, která byla vyhlášena sdělením

Ministerstva zahraničních věcí č. 193/1996 Sb. (dále jen „Úmluva“), a kterou je

nutno podle ustanovení § 756 obchodního zákoníku na daný vztah aplikovat. Podle

čl. 1 bodu 6 Úmluvy konosament je dokument, který je průkazem o smlouvě o

námořní přepravě. Z čl. 2 bodu 1 písm. d) a e) Úmluvy vyplývá, že ustanovení

Úmluvy se použije na všechny smlouvy o námořní přepravě, jestliže konosament

nebo jiný dokument, který je průkazem o smlouvě o námořní přepravě, je vydán ve

smluvním státě, nebo konosament nebo jiný dokument, který je průkazem o smlouvě

o námořní přepravě, stanoví, že se tato smlouva má řídit ustanoveními této

Úmluvy, nebo právním řádem některého státu, jenž je přijal. Ustanovení Úmluvy

se použije bez zřetele na státní příslušnost lodi, dopravce, dalšího dopravce,

odesílatele, příjemce, nebo kterékoli zainteresované osoby (čl. 2 bod 2

Úmluvy). Z konosamentu č. SJ1568604 odvolací soud zjistil, že odesílatelem zboží byla

společnost, přepravcem A. P. Moeller - Maersk A/S a příjemcem zboží žalobce. Žalobce je majitelem tohoto konosamentu, jde o cenný papír na řad žalobce. Přijetím konosamentu žalobce akceptoval smluvní podmínky v něm uvedené, a to i

ujednání o právu a jurisdikci upravené v čl.

26 smluvních podmínek, podle něhož

kdykoli bude platit odstavec 6.2 (d), anebo kdykoli bude platit US COGSA, ať na

základě přepravy zboží do nebo ze Spojených států amerických nebo jinak, takové

stádium přepravy se bude řídit právem Spojených států a Federální soud

Spojených států Jižního distriktu New Yorku bude mít výlučnou jurisdikci pro

vedení všech sporů ve vztahu k tomuto. Ve všech ostatních případech se bude

tento konosament řídit a vykládat v souladu s anglickým právem a všechny spory

vzniklé podle tohoto dokumentu rozhodne Vrchní soudní dvůr v Londýně s

vyloučením jurisdikce soudu jiné země. Odvolací soud uzavřel, že bylo-li uplatněno právo na náhradu škody na

přepravovaném zboží, o němž se pojednává v odstavci 6.2 (d) čl. 26 smluvních

podmínek, rozhoduje všechny spory vzniklé z tohoto dokumentu Vrchní soudní dvůr

v Londýně, který byl účastníky smluvního vztahu zvolen jako soud daný na výběr

ve smyslu čl. 21 Úmluvy již dohodou ve smlouvě o námořní přepravě, o jejímž

obsahu a uzavření konosament svědčí (čl. 1 bod 7 Úmluvy).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, uplatňuje

dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel

rekapituluje svá skutková tvrzení a namítá, že titul k náhradě škody vznikl

z důvodu ležícího mimo smlouvu o přepravě, proto nelze konosamentní podmínky

ani Úmluvu na tento vztah aplikovat. Ujednání v čl. 26 konosamentu se

nepochybně nevztahuje na obchodní spor mezi českými právnickými osobami, nýbrž

na všechny další spory („all other cases“), jež mohou vzniknout mimo přímou

námořní přepravu, avšak o jejichž příčinách lze usuzovat z konosamentních

podmínek, tj. spory vzniklé z havárie, námořního zástavního práva, způsobilosti

lodi k plavbě a dalších důvodů vždy bezprostředně spjatých s podmínkami

konosamentu. To však nelze říct o příčině tohoto sporu, v němž jde o spor mezi

dvěma českými právními subjekty, kdy podstata sporu a důkazy

opodstatňují projednání a rozhodnutí českým soudem.

Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné i proto, že vyšel

z Úmluvy, která však pro daný případ nemá žádný význam, neboť konosament se o

ní nezmiňuje, ale ve svém čl. 1 odkazuje na „Haagská pravidla z roku 1924“,

případně na „Haagsko-visbyská pravidla z roku 1968“ a zmiňuje se i o

„amerických COGSA“. Dovolatel je přesvědčen, že projednávaná věc nemá s Úmluvou

nic společného.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a

věc vrátil „soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.

Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro

dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení zákona č.

7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění

účinném do 30. června 2009.

Dovolání je podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné a je i

důvodné.

Nejvyšší soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným

dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst.

3 věta první o. s. ř.). Proto se zabýval správností právního posouzení věci

zpochybněnou dovolatelem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc

podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,

sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav

nesprávně aplikoval.

Podle čl. 2 - rozsah použití - bodu 1 Úmluvy ustanovení této úmluvy se použije

na všechny smlouvy o námořní přepravě mezi dvěma různými státy, jestliže

konosament nebo jiný dokument, který je průkazem o smlouvě o námořní přepravě,

je vydán ve smluvním státě [písmeno d)] nebo konosament nebo jiný dokument,

který je průkazem o smlouvě o námořní přepravě, stanoví, že se tato smlouva má

řídit ustanoveními této úmluvy nebo právním řádem některého státu, jenž je

přijal [písmeno e)].

Podle čl. 30 - nabytí platnosti - Úmluvy pro každý stát, který se stane

smluvním státem této úmluvy po datu uložení dvacáté listiny o ratifikaci,

přijetí, schválení nebo přístupu, tato úmluva nabude platnosti prvního dne

měsíce následujícího po uplynutí jednoho roku po uložení příslušné listiny z

pověření tohoto státu (bod 2). Každý smluvní stát musí používat ustanovení této

úmluvy na smlouvy o námořní přepravě, které byly uzavřeny počínaje datem, kdy

tato úmluva vstoupila v platnost pro tento stát, a po tomto datu (bod 3).

V projednávané věci odvolací soud pominul, že konosament č. SJ 1568604 ze dne

5. února 2005 byl vystaven dopravcem A. P. Moeller - Maersk A/S se sídlem v

Dánském království pro odesílatele zboží, jímž byla společnost, se sídlem ve

Spojených státech amerických, a že je tak průkazem o uzavření smlouvy o námořní

přepravě zboží mezi těmito subjekty. Za této situace je pro posouzení, zda se

na projednávanou věc podle čl. 2 bodu 1 písm. d) a e) Úmluvy použijí ustanovení

Úmluvy, a to i ustanovení čl. 21 o volbě soudu (když odvolací soud nezjistil,

že by konosament stanovil podřízení smlouvy o námořní přepravě Úmluvě) významné

zjištění, zda se Spojené státy americké a Dánské království staly smluvními

státy Úmluvy ve smyslu čl. 30 bodu 2 a 3 v návaznosti na ustanovení čl. 31 o

výpovědi jiných úmluv, jimiž jsou Mezinárodní úmluva o sjednocení některých

pravidel ve věci konosamentů podepsaná v Bruselu 25. srpna 1924 a Protokol

podepsaný 23. února 1968, jímž se tato úmluva mění.

Poněvadž odvolací soud se zjištěním, podle jaké úmluvy byla smlouva o námořní

přepravě zboží s ohledem na subjekty, jež smlouvu uzavřely, nezabýval, je jeho

právní posouzení nedostatku pravomoci českých soudů k projednání věci neúplné a

tím i nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s.

ř. byl dovolatelem uplatněn právem. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího

soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o s. ř. zrušil a

věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část

věty první za středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu