U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobce M. S., identifikační číslo osoby 16985303, zastoupeného
JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3,
proti žalované H. V., identifikační číslo osoby 44713797, zastoupené Mgr. Evou
Kolbekovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Saskova 1961, o zaplacení 85 074,10
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C
144/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5.
června 2013, č. j. 29 Co 221/2013-396, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 5 856 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její
zástupkyně Mgr. Evy Kolbekové.
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v
Praze potvrdil (v pořadí třetí ve věci) zamítavý rozsudek Okresního soudu v
Kladně ze dne 31. ledna 2013, č. j. 14 C 144/2007-351 (výrok I.), a dále
rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Podle § 237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) není-li
stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího
soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Spatřoval-li dovolatel předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. v
tom, „že věc má být dovolacím soudem po právní stránce posouzena jinak, resp.
má být posouzena jednoznačně“, patrně přehlédl, že takový předpoklad
přípustnosti dovolání toto ustanovení nestanoví. Poslední ze čtyř zakotvených
předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky
vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení
by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se
mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou
soudem odvolacím.
Dovolací soud uzavřel, že dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje
proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé,
trpí vadou, neboť dovolatel v dovolání oproti požadavkům stanoveným pro obsah
dovolání v § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti
dovolání uvedených v § 237 o. s. ř.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během
níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s.
ř.), dovolateli uplynula dne 26. srpna 2013 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu
první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím
řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost
dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dodává, že dovolací námitky zpochybňující skutková zjištění soudu
či jeho hodnocení provedených důkazů nelze podřadit pod přípustný dovolací
důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř., a proto k nim nemohl přihlédnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §
243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 10. prosince 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu