U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v
právní věci žalobkyně AVERSEN ENTERPRISES LIMITED, se sídlem Simis 12, Kiti, P.
C. 7550, Larnaca, Kyperská republika, registrační číslo HE 107986, zastoupené
JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14,
proti žalovanému V. P., zastoupenému JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem v
Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57, o zaplacení částky 920.245,37 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 C
12/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 4. března 2010, č. j. 17 Co 185/2009-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů
dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení
k rukám jeho zástupce.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem označenému v
záhlaví, kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 29. ledna 2009, č. j. 17 C
12/2008-75, jímž Okresní soud v Litoměřicích zamítl žalobu o zaplacení částky
920.245,37 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto
o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto
ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně
vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno
přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného k
31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS
29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci
samé nemá po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po
právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle
§ 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při
přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem
včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání
označila, případně, jejichž řešení zpochybnila. Napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o promlčení sporné pohledávky,
neboť dohodou o zaplacení dluhu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a
žalovaným dne 17. března 1998 nebylo možné zabránit promlčení pohledávky v
objektivní desetileté promlčecí době určené ustanovením § 408 odst. 1
obchodního zákoníku, je třeba uvést, že odvolací soud řešil tuto otázku v
souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo
5536/2007 (jež je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách), na něž i
správně odkázal. Od závěrů přijatých v tomto usnesení (ústavní stížnost podanou
žalobkyní proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 7. června 2012,
sp. zn. II. ÚS 389/10, odmítl, in www.usoud.cz) nemá dovolací soud důvod se
odchýlit ani nyní, přičemž v projednávané věci i ve zmíněném rozhodnutí
Nejvyššího soudu jde o posouzení otázky promlčení totožné pohledávky mezi týmiž
účastníky. Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci
samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a
proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení
občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem
4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle
ustanovení § 243b odst.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně
bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalovanému náklady
dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v
částce 10.000,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14
odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,-
Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a celkem činí 10.300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. července 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu