32 Cdo 3110/2019-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti žalovenému L. J., narozenému XY, zemřelému dne 8. 4. 2019, naposledy bytem XY, o zaplacení částky 55 896,31 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 C 246/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2015, č. j. 51 Co 390/2014-39, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 10. 9. 2014, č. j. 27 C 246/2014-20, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 74 189,03 Kč s úrokem z prodlení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem II). K odvolání žalovaného, které směřovalo toliko proti té části výroku pod bodem I, jíž soud prvního stupně rozhodl o lhůtě k plnění, Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil v napadené části tak, že povinnost žalovaného k zaplacení přisouzených částek stanovil ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.
Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 16. 3. 2015 dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 8. 2015, č. j. 32 Cdo 2315/2015-51, účastníky řízení vyrozuměl o tom, že usnesením ze dne 3. 6. 2015, č. j. KSOS 25 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 3. 6. 2015 v 8:43 hodin, Krajský soud v Ostravě jako insolvenční soud zjistil úpadek žalovaného a že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku bylo dovolací řízení přerušeno.
Zároveň je poučil o tom, že po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze v řízení pokračovat a o tom, že dojde-li k prohlášení konkursu na majetek žalovaného, bude v řízení v této věci pokračováno, jen jestliže o tom rozhodne na návrh insolvenčního správce žalovaného nebo na návrh žalobkyně insolvenční soud; jinak řízení zůstane přerušeno až do skončení insolvenčního řízení. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 5. 2019, č. j. KSOS 25 INS XY, insolvenční řízení vůči žalovanému zastavil podle § 104 odst. 1 věty první o.
s. ř. Rozhodnutí odůvodnil tím, že z přípisu insolvenční správkyně, z úmrtního listu a z Centrální evidence obyvatel zjistil, že žalovaný dne 8. 4. 2019 zemřel, čímž ve smyslu § 19 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pozbyl způsobilost být účastníkem řízení. Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 8. 7. 2019, č. j. 36 D 989/2019-19 (Nd 152/2019), které nabylo právní moci téhož dne, řízení o pozůstalosti žalovaného podle § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, zastavil s tím, že zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, který se vydává obstaravatelce pohřbu.
Dne 10. 9. 2019 byl spis soudem prvního stupně předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání žalovaného s poznámkou, že žalovaný dne 8. 4. 2019 zemřel. Protože insolvenční řízení skončilo, bylo možno v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 věty první ve spojení s § 243b o. s. ř. vyplývá, že v dovolacím řízení přihlíží dovolací soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení); jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví.
Podle § 107 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (odstavec 1 věta první).
Ztratí- li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 2). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5). Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 23 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, člověk má právní osobnost od narození až do smrti.
Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný ztratil způsobilost být účastníkem řízení a povaha věci neumožňuje v dovolacím řízení pokračovat; není-li tu dědiců zemřelého žalovaného, kteří by vstoupili do povinnosti, o niž v řízení jde, není zde žádný jeho procesní nástupce ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle ustanovení § 243b ve spojení s § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.