32 Cdo 3163/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobkyně PRESTIGE PS 2000 GmbH s. r. o., se sídlem v Šestajovicích, Komenského
35, PSČ 250 92, identifikační číslo osoby 63666316, zastoupené Mgr. Alenou
Senftovou (dříve Abbidovou), advokátkou, se sídlem v Praze - Kamýku, Krhanická
7, proti žalované ASTORIA partners, spol. s r. o., se sídlem v Plzni, náměstí
Republiky 202/28, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 26396734, zastoupené
JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze – Novém Městě,
Revoluční 1082/8, o vydání věci, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp.
zn. 30 C 750/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 13 Co 441/2010-97, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 13 Co
441/2010-97, a usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 6. května 2010, č.
j. 30 C 750/2009-68, ve znění opravného usnesení ze dne 2. září 2010, č. j. 30
C 750/2009-83, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - město k
dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne
6. května 2010, č. j. 30 C 750/2009-68, ve znění opravného usnesení ze dne 2.
září 2010, č. j. 30 C 750/2009-83, jímž Okresní soud Plzeň - město zastavil
podle ustanovení § 106 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s.
ř.“) řízení v předmětné věci, neboť k námitce žalované uplatněné při jejím
prvním úkonu ve věci zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, podle
níž má být věc projednána v řízení před rozhodcem.
Odvolací soud konstatoval, že žalobkyně se žalobou domáhá vydání osobního
automobilu z titulu odstoupení od kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky v
listopadu 2007, a zdůraznil, že kupní cena automobilu byla „uhrazena“ po dohodě
smluvních stran započtením, v jehož rámci došlo k započtení pohledávky vzniklé
žalované z titulu smlouvy o poskytování daňového poradenství ze dne 19. dubna
2006. V této smlouvě bylo ujednáno, že veškeré majetkové spory, které vzniknou
nebo by mohly vzniknout z této smlouvy, budou rozhodovány v rozhodčím řízení
rozhodcem Mgr. R. S. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně, že smluvní strany projevily vůli podřídit rozhodčímu řízení veškeré
spory, ke kterým mezi nimi mohlo dojít v souvislosti se smlouvou o poskytování
daňového poradenství, a dovodil, že rozhodčí doložka se vztahovala jak na spory
ze smlouvy o poskytování daňového poradenství, tak i na spory, které jen
souvisely se závazkovými vztahy založenými touto smlouvou. Na základě toho
odvolací soud uzavřel, že „nemůže být proto pochyb, že i spor týkající se
vydání osobního automobilu, kdy k zaplacení kupní ceny došlo zápočtem
pohledávek, konkrétně pohledávky spočívající v zaplacení za poskytnutí daňového
poradenství“, a soud prvního stupně tedy správně dovodil k včasné námitce
žalované, že projednání a rozhodnutí věci soudem brání platná rozhodčí doložka.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a co do důvodů na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávné právní posouzení odvolacího soudu dovolatelka spatřovala v
nepřípustně extenzivním výkladu rozhodčí doložky. Argumentovala, že není možné,
aby rozhodčí doložka sjednaná v rámci jednoho smluvního vztahu (založeného
smlouvou o daňovém poradenství) se vztahovala i na jiný závazkový vztah,
založený sice mezi týmiž účastníky, ale zcela nezávisle (smlouvou o koupi
osobního automobilu). To podle jejího názoru platí i v případě, že došlo k
započtení vzájemných nároků z titulu plnění na oba samostatné vztahy, neboť i
po tomto zápočtu má každý právní vztah svůj osud.
Vadou měl odvolací soud zatížit řízení tak, že zcela ignoroval námitku
dovolatelky, že předmětem započtení byla pohledávka žalované spočívající v
odměně za provedení rekonstrukce účetnictví v období 2004 – 2006, jež nebylo
předmětem smlouvy o poskytování daňového poradenství obsahující rozhodčí
doložku, nýbrž bylo provedeno na základě samostatné, v listopadu 2007 ústně
uzavřené smlouvy.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené rozhodnutí
odvolacího soudu, tak i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání souhlasila s argumentací, že vztahy z
kupní smlouvy a vztahy ze smlouvy o poskytování daňového poradenství jsou
vzájemně nezávislé, zdůraznila však, že dovolatelka se domáhá vrácení předmětu
koupě poté, co kupní smlouva „byla naplněna úhradou kupní ceny dvoustranným
zápočtem a předáním předmětu koupě, v závislosti na odstupování od jiných
vztahů, pro které však rozhodčí doložka sjednána byla“, a soud by si musel v
rámci posouzení žaloby nejdříve zodpovědět předběžnou otázku, zda řádně došlo i
k odstoupení od „daného obchodněprávního vztahu“. Podle mínění žalované je tedy
zřejmé, že dovolatelka dovozuje svůj nárok z obchodněprávního vztahu a soud by
tedy byl nucen řešit obchodněprávní vztahy ze smlouvy, pro jejichž spory byla
pravomoc soudů odňata a přenesena na rozhodce. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší
soud usnesení odvolacího soudu a „potažmo“ usnesení soudu prvního stupně
„potvrdil“.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s.
ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, jímž bylo
dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že
dovolání v této věci je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
přípustné (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem
37/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání je též důvodné, přičemž opodstatněné jsou oba uplatněné dovolací
důvody.
Podle ustanovení § 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu
rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, strany se mohou dohodnout, že
o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s
výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by
jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo
stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva) [odstavec 1]. Rozhodčí smlouva se může
týkat a) jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo b) všech
sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného
okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka) [odstavec 3]. Není-li v rozhodčí
smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo
vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na
práva s těmito právy související (odstavec 4).
Podle ustanovení § 106 odst. 1 o. s .ř. jakmile soud k námitce žalovaného
uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být
podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále
projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí,
že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc
nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě nebo že
rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její
projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim
smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl se věcí zabývat.
Podle ustanovení § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o
tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt
postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o
osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1).
Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit
sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z
něho vychází (odstavec 2).
Především je třeba přisvědčit dovolatelce, že (dovoláním nezpochybněný) závěr
odvolacího soudu, podle něhož se rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě o
poskytování daňového poradenství (v souladu s dispozitivním ustanovením § 2
odst. 4 zákona č. 216/1994 Sb.) vztahuje nejen na práva vznikající přímo z této
smlouvy, nýbrž též na práva s těmito právy související, neumožňuje dovodit, že
tato rozhodčí doložka se vztahuje též na předmětný spor, jehož předmětem je
nárok na vydání věci, kterou žalovaná jako kupující převzala na základě kupní
smlouvy, od níž žalobkyně odstoupila pro prodlení se zaplacením kupní ceny.
Vztahy z kupní smlouvy se vztahy ze smlouvy o poskytování daňového poradenství
spolu – samy o sobě – nijak nesouvisejí. Je třeba přisvědčit dovolatelce, že
souvislost mezi těmito závazkovými vztahy v intencích ustanovení § 2 odst. 4
zákona č. 216/1994 Sb. by nezaložila ani skutečnost, že došlo k započtení
vzájemných pohledávek z těchto vztahů. Skutečnost, že posouzení právního vztahu
vzniklého ze smlouvy, která obsahuje rozhodčí doložku, je předběžnou otázkou
pro posouzení právního vztahu (žalobou uplatněných práv a odpovídajících
povinností jeho účastníků) vzniklého z jiné právní skutečnosti, nezakládá mezi
těmito právními vztahy souvislost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 zákona č.
216/1994 Sb. V poměrech předmětné věci to znamená, že není soudu odňata
pravomoc k projednání sporu o vydání věci v důsledku toho, že posouzení otázky,
zda žalobkyně účinně odstoupila od kupní smlouvy pro prodlení žalované se
zaplacením kupní ceny, závisí na posouzení otázky, zda pohledávka žalobkyně z
titulu nároku na zaplacení kupní ceny zanikla započtením vzájemné pohledávky
žalované z právního vztahu, jenž vznikl ze smlouvy obsahující rozhodčí doložku,
a tudíž především otázky, zda tu vzájemná pohledávka žalované z takového
právního vztahu vůbec byla (zda vznikla). Též posledně uvedenou otázku je soud
oprávněn si posoudit pro své potřeby (předběžně) sám, i když rozhodnout by o ní
pro nedostatek pravomoci nemohl, obdobně jako mu citované ustanovení § 135
odst. 2 věty první o. s. ř. přiznává oprávnění posoudit si jako předběžné
otázky, o nichž mají pravomoc rozhodovat jiné orgány.
V tomto ohledu tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení [srov. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Není ostatně zřejmé, z čeho odvolací soud dovozuje, že pohledávka žalované, jež
byla započtena proti pohledávce dovolatelky z titulu kupní ceny, byla
pohledávkou ze smlouvy o poskytování daňového poradenství. Odvolací soud,
stejně jako soud prvního stupně, tento svůj závěr vůbec nezdůvodnil a nikterak
se nevypořádal s argumentací dovolatelky, obsaženou již v žalobě a rozvedenou v
odvolání a v doplňujícím podání ze dne 29. října 2010, že započtená pohledávka
pochází z jiné, až v listopadu 2007 ústně uzavřené smlouvy o rekonstrukci
účetnictví. Za těchto okolností je napadené rozhodnutí pro nedostatek důvodů
nepřezkoumatelné a nezbývá tedy než přisvědčit dovolatelce též v tom, že
odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je,
aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §
243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku
o nákladech řízení [§ 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ]. Protože důvody, pro
které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu
prvního stupně, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 3 věty druhé o. s.
ř. zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst.
1 část první věty za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243d odst. 1 věta druhá, § 151 odst. 1,
část věty před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. února 2012
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu