32 Cdo 3179/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně SATOS, v. o. s. Prostějov, se sídlem v Prostějově, kpt. Nálepky 2, PSČ 798 11, identifikační číslo osoby 41 50 35 89, zastoupené JUDr. Ladislavem Skulníkem, advokátem se sídlem v Prostějově, Poděbradovo nám. 8a, proti žalovanému P.K., zastoupenému Mgr. Sabinou Burešovou, advokátkou se sídlem v Brně, Dobrovského 50, o zaplacení částky 23.437,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 245 C 97/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 28 Co 427/2010-19, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 9. září 2010, č. j. 245 C 97/2010-6, poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět, řízení zastavil (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku o náhradě nákladů řízení (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a v němž vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu ohledně náhrady nákladů řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, tak není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 500,- Kč podle ustanovení § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. března 2012, z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 800,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2012
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu