32 Cdo 3188/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ROMWIT a. s. v likvidaci, se sídlem v Trutnově, Střední Předměstí, Šárka 231, PSČ 541 01, identifikační číslo osoby 60916486, zastoupené JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Jánská 864/4, PSČ 460 07, proti žalované SÁMO spol. s r. o., se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, PSČ 431 11, identifikační číslo osoby 47716851, zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, o zaplacení částky 33,789.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 217/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 61 Cm 217/2003-316, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2013, č. j. 1 Cmo 210/2012-382, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 61 Cm 217/2003-316, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2013, č. j. 1 Cmo 210/2012-382, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále též jen „o. s. ř.“). Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pro nedostatek funkční příslušnosti k jeho projednání, z důvodů vyložených v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle ustanovení § 243b ve spojení s ustanovením § 104 odst. 1 věty první o.
s. ř. zastavil. Dovolání proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť na vyřešení dovolatelkou vymezené otázky, „jakým způsobem zjistit výši bezdůvodného obohacení v případě rozestavěné stavby, když v praxi je možné použít několik metodik, ke zjištění výše bezdůvodného obohacení“, rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud tuto otázku neřešil; své rozhodnutí založil na skutkovém závěru, že dovolatelce se nepodařilo prokázat rozsah jí provedených prací.
Uvedená otázka není ostatně otázkou právní, nýbrž skutkovou. Též v rámci vymezení důvodu dovolání dovolatelka zpochybňuje toliko zjištěný skutkový stav věci a předkládá námitky vady řízení, nezahrnující otázku procesního práva. Podle úpravy dovolacího řízení účinné od l. ledna 2013 však dovolání nelze
podat z jiného důvodu, než pro nesprávné právní posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. listopadu 2013
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu