32 Cdo 3190/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. N., zastoupeného Mgr. Pavlem Gécim, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalovanému V. V., zastoupenému JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, o zaplacení 78 645,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 30/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2011, č. j. 13 Co 468/2008-160, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Pavla Géciho.
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze na základě zpětvzetí žaloby za odvolacího řízení zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. května 2008, č. j. 51 C 30/2007-78, řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Dovolání žalovaného proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, které je – bez dalšího – přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínku, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, má Nejvyšší soud za obsolentní z příčin popsaných v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 první věta o. s. ř.), odmítl jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud tak rozhodl proto, že dovolatel založil svou kritiku rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení pouze na námitce, že odvolací soud nepřihlédl k jeho důvodům nesouhlasu se zastavením řízení v podání ze dne 25. ledna 2011. Dovolatel zcela pominul, že odvolací soud ve výzvě, kterou ho vyzval k uvedení případných vážných důvodů nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., podle níž nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.
Jestliže se žalovaný v soudem stanovené desetidenní lhůtě nevyjádřil, dal tím najevo, že nemá námitky proti zpětvzetí žaloby a marným uplynutím lhůty nastaly účinky této doložky. Z tohoto důvodu se odvolací soud tvrzeného rozporu se zákonem nedopustil a jeho rozhodnutí obsažené v prvním výroku rozsudku je správné.
Dovolání žalovaného ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500 Kč podle § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 160 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. října 2011 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu