32 Cdo 3328/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, proti žalovanému J. V., o zaplacení částky 117.452,89 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 9 C 89/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. března 2011, č. j. 47 Co 48/2010-207, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. prosince 2007, č. j. 9 C 89/2007-65, ve vztahu k původně druhé žalované J. V., a řízení zastavil (výrok I.), ve vztahu k této žalované rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.), dále rozsudek v části výroku ve věci samé, jímž soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 84.537,77 Kč s úroky specifikovanými ve výroku, potvrdil (výrok III.) a ve zbývající části výroku ve věci samé jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti výroku III.) podal žalovaný dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku III. zrušil z důvodu jeho špatné ekonomické situace a vážných zdravotních obtíží. Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalovaného proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, tak není podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.
s. ř. přípustné, když tímto výrokem bylo rozhodnuto o zaplacení částky 84.537,77 Kč s příslušenstvím, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Vzhledem k nepřípustnosti dovolání se dovolací soud nezabýval tou skutečností, že žalovaný nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu