32 Cdo 3384/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně P., s. r. o., zastoupené JUDr. J. B., advokátem, proti žalované P. L., o zaplacení částek 39.988,75 Kč s příslušenstvím, 32.440,09 Kč s příslušenstvím a 53.594,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 43/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. dubna 2009, č. j. 38 Co 266/2008-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.670,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 12. října 2007, č. j. 10 C 43/2007-117, v odvoláním napadených výrocích ve věci samé, jimiž Okresní soud v Náchodě uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 31.510,40 Kč, dále částku 26.107,69 Kč a částku 43.990,73 Kč, vždy spolu s úroky z prodlení specifikovanými ve výrocích (výrok I.), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že předmětem řízení bylo zaplacení dluhu ze tří smluv o úvěru uzavřených podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku, šlo tedy o samostatné nároky s odlišným skutkovým základem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2000 pod číslem 9).
Jelikož dovoláním napadeným výrokem bylo v obchodní věci (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 1/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících z každé smlouvy o úvěru 50.000,- Kč (byť celkový součet požadovaného plnění ze všech tří smluv převyšuje uvedenou částku), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalované vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška“). Podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí odměna částku 6.145,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč a náhradou za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 1.225,- Kč tak náleží žalobkyni 7.670,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu