32 Cdo 3399/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci
žalobkyně Nova internet a. s., se sídlem v Ostravě – Třebovicích, Zemědělská
5295/6, PSČ 722 00, identifikační číslo osoby 28652517, zastoupené Mgr. Jiřím
Kaniou, advokátem se sídlem v Opavě – Předměstí, Sadová 171/40, PSČ 746 01,
proti žalovanému V. K., podnikateli se sídlem v Ostrově, Jungmannova 1048, PSČ
363 01, identifikační číslo osoby 62645919, zastoupenému JUDr. Karlem Krejzou,
advokátem se sídlem v Ostrově, Hlavní třída 716, PSČ 363 01, o zaplacení částky
14 557,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod
sp. zn. 17 C 116/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 8. dubna 2015, č. j. 64 Co 208/2014-104, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. dubna 2015, č. j. 64 Co
208/2014-104, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 24. září 2014, č. j. 17 C
116/2014-65, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení
částky 14 557,07 Kč se 7,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 912,50 Kč od
22. června 2013 do zaplacení, a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu
nákladů řízení ve výši 7 701,95 Kč. Krajský soud v Plzni v průběhu odvolacího řízení, zahájeného 3. listopadu 2014,
v záhlaví označeným usnesením nevyhověl návrhu žalobkyně podanému 8. března
2015, aby do řízení na její místo vstoupila společnost Drápal servis s. r. o.,
nyní (po změnách zapsaných do obchodního rejstříku 31. března 2015)
Intermediary company s. r. o., se sídlem v Bruntále, Zahradní 1455/1, PSČ 792
01, identifikační číslo osoby 28584791 (dále též jen „společnost“ či
„postupník“). Odvolací soud konstatoval, že žalobkyně předložila smlouvu o postoupení
předmětné pohledávky, uzavřenou dne 20. ledna 2015, a postupník se svým vstupem
do řízení souhlasí, jsou tak splněny formální předpoklady procesního
nástupnictví. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu se
však zabýval též otázkou, zda se nejedná o zneužití právní úpravy. Zdůraznil,
že k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky došlo v situaci, kdy žalobkyně
nebyla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná a vznikla jí povinnost
nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 7 701,95 Kč. Obchodní podíl ve výši
100 % ve společnosti byl pouhých pět dnů před uzavřením smlouvy o postoupení
pohledávky převeden na spolek J. R. Ewing a jednatelem společnosti se stal P. V. Společnost nikdy nezakládala do sbírky listin účetní závěrky, od roku 2009
nezakládala do sbírky listin ani jiné dokumenty. Není ani zřejmé, že k převodu
obchodního podílu došlo za úplatu, a že tedy obchodní podíl má nějakou hodnotu. P. V. je jednatelem ve třech společnostech, které byly zrušeny rozhodnutím
soudu z toho důvodu, že byly nekontaktní a neměly skutečné sídlo na adrese
zapsané ve veřejném rejstříku. Ve všech společnostech se stal společníkem
spolek a společnosti nezakládaly do sbírky listin účetní závěrky. Stejně tak v
dalších společnostech, kde je P. V. statutárním orgánem, byly podíly převedeny
na spolky a společnosti nezaložily do sbírky listin účetní závěrky za rok 2013. Ve všech společnostech je předmět činnosti zúžen na výrobu, obchod a služby
neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. K dotazu ohledně
pochybností o solventnosti postupníka pro případ uložení povinnosti k náhradě
nákladů řízení pak žalobkyně odvolacímu soudu nesdělila žádné relevantní
skutečnosti. Z těchto poznatků odvolací soud dovodil, že jsou zde nevyjasněné pochybnosti o
solventnosti postupníka a nabízí se záměr žalobkyně znemožnit v případě
neúspěchu v odvolacím řízení povinnost úhrady nákladů řízení ve věci úspěšnému
žalovanému pro nedobytnost pohledávky. Podle jeho názoru jde vzhledem k absenci
dokumentů ve sbírce listin i absenci tvrzení a důkazů ze strany žalobkyně o
zcela netransparentní činnost společnosti bez náhledu do výsledku jejího
hospodaření.
Odvolací soud též akcentoval, že k postoupení pohledávky došlo až
v průběhu odvolacího řízení, těsně po převodu obchodního podílu na spolek J.R. Ewing a jmenování P. V. jednatelem. Usoudil, že z uvedených skutečností vyplývá
„pochybnost o seriózním úmyslu žalobkyně vedoucí k záměru zbavit se v případě
neúspěchu ve věci povinnosti k úhradě nákladů“; ty by měl hradit postupník,
jehož majetkové poměry nejsou známy, a pohledávka by se stala nedobytnou. Odvolací soud uzavřel, že postupní smlouvu považuje za skutečnost, která si
nezaslouží právní ochrany, protože jde o zneužití procesního institutu
nástupnictví.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkazuje na § 238a občanského soudního řádu a namítá, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že vycházel z nepodložených, ryze
spekulativních úvah. Vyjádřené pochybnosti o jejím seriózním úmyslu má za
irelevantní. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu
změnil tak, že návrhu žalobkyně na vstup společnosti Intermediary company s. r. o. na místo žalobkyně vyhoví. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1,
4 o. s. ř.) Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle ustanovení § 238a
o. s. ř. Dovolání je též důvodné. Podle § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci
rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na
místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec
1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten,
kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit
na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první). Ustanovení § 2 o. s. ř. stanoví, že v občanském soudním řízení soudy
projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí,
která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování
práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo
zneužíváno na úkor těchto osob. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010,
uveřejněném pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nelze vyloučit, že soud může ve
výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu
bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup by byl
namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s
jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je
zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu
nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že
případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k
takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka
vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření
procesní ochrany vést nemůže). Toliko samotné pochybnosti o poctivosti pohnutek žalobkyně, na nichž odvolací
soud založil napadené rozhodnutí (srov. úsudek o nabízejícím se záměru
žalobkyně, resp.
vyjádřené pochybnosti o serióznosti jejího úmyslu),
předpokladům vytýčeným judikaturou neodpovídají. Nejvyšší soud zřetelně
akcentoval, že k tak zásadnímu odepření procesní ochrany, jakým je zamítnutí
návrhu podle § 107a o. s. ř. za použití § 2 o. s. ř., se vyžaduje jistota v
otázce pohnutek žalobce. Odvolací soud si pro posouzení poctivosti pohnutek žalobkyně shromáždil poměrně
bohatý podklad. Z něho pak bylo třeba učinit zcela jednoznačné závěry. Buď
zjištěné okolnosti umožňují s jistotou dovodit, že cílem návrhu na vydání
rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby
se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni
nedobytnou, anebo takový závěr spolehlivě učinit neumožňují. Pouze v případě
první z uvedených variant lze návrh podle § 107a o. s. ř. zamítnout
prostřednictvím aplikace § 2 o. s. ř. Protože usnesení odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné a nejsou
podmínky pro jeho změnu [srov. § 243d písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), toto rozhodnutí zrušil
(§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se
řízení končí (§ 243g odst. 1 věta druhá, § 151 odst. 1, část věty před
středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. února 2016
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu