32 Cdo 3431/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PUMR & RYBA, TRANSPORT - SPEDITION, spol. s r. o., se sídlem v Lázních Bělohrad, Prostřední Nová Ves čp. 48, IČ 25292200, zastoupené Mgr. Dmitrijem Pavlenkem, advokátem se sídlem v Jičíně, Husova 820, proti žalovanému L. H., zastoupenému JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Kratochvílova 142/15, o 1 750 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 83/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. dubna 2009, č. j. 51 Co 87/2009-84, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 015 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně JUDr. Ireny Tšponové.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 8. prosince 2008, č. j. 12 C 83/2008-56 (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., o které lze obecně přípustnost dovolání opřít, skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor o náhradu škody z obchodního závazkového vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti), v níž bylo dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 1 750 EUR s příslušenstvím, jemuž odpovídající peněžité plnění v měně České republiky nepřevyšuje 50 000 Kč. Jedná se tudíž ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které dopadá i na rozhodnutí o peněžitých nárocích vyjádřených v cizí měně (srov. shodně právní závěr v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. srpna 1998, sp. zn. 25 Cdo 1511/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 22, ročník 1998, pod číslem 160), o věc, u níž není dovolání přípustné.
Je třeba uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna uhradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3 715 Kč (při kurzu platném pro nákup valut, který je uveden v kurzovním lístku České národní banky vydaném k prvnímu dni měsíce, v němž se rozhoduje o náhradě nákladů řízení, tedy k 1. 4. 2010 ve výši 25,385 Kč za 1 EUR) podle § 3 odst. 1 a 6, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. dubna 2010
JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu